8. ročník témata

22.11.2011 21:57

 

8.ročník

http://6bplana.webnode.cz/literatura/a8-rocnik/

Rozbor literárního textu

- každé literární dílo tvoří dva propojené celky: obsah díla a jeho forma. V minulých letech jsme se při práci s jednotlivými ukázkami nebo v zápisech do čtenářských deníků zaměřovali především na OBSAH: převyprávění děje, charakter hlavních postav, popis jejich vzhledu, vlastností, jednání, popis místa děje,...

- pokusíme se na každé psané dílo pohlížet více i po stránce FORMY:

  • jedná se o literaturu naučnou nebo uměleckou?
  • je dílo psané prózou nebo poezií
  • v případě poezie: kolik má báseň slok, o kolika verších, rýmuje se? Jaký druh rýmu převažuje? Je stavba slok a veršů pravidelná, nebo něčím z pravidelnosti vybočuje?
  • jedná se o epickou (zachycuje děj) nebo lyrickou ( popisuje pocity, náladu, dojmy) poezii? Nebo je v ní obsaženo oboje? Co převažuje a v jakých místech?
  • jaké umělecké prostředky básník použil ? (přirovnání, metafora, metonymie, personifikace - zživotnění, anafora - opakování stejného obratu na začátku veršů, refrén,...)
  • v případě prózy: jak je kniha členěna? Kolik má dílů, hlav, kapitol?
  • předpokládáme, že se jedná o beletrii - uměleckou literaturu. Jaké slohové prostředky použil autor pro svůj záměr (děj, charakter postav). Pracuje s popisem děje, postav, charakteristikou postav, využívá vyprávěcí styl?
  • je kniha psána ve 3.osobě (Řekl, že...)  nebo v 1. (Řekl jsem, že...)
  • jaké jazykové prostředky autor volí? Píše spisovnou češtinou, používá hovorové výrazy, nebo dokonce nespisovné či vulgární? Najdeme historismy a zastaralá slova?

Romantismus

obecné znaky: hrdina - výjimečná postava, na okraji společnosti,cikáni, loupežníci, prostitutky,...

                       prostředí - příroda, pustina, moře, les, vesnice, zříceniny,...

                       rozpory (protiklady, kontrast)

                       prožitky - láska, vražda, nenávist, samota, vlastenectví, historie,...

 Anglie: George Gordon Byron (1788-1824) - Child Haroldova pouť (moderní epos) , Walter Scott (1771-1832) - Ivanhoe (historický román)

Francie: Victor Hugo (1802-1885) - Chrám matky Boží v Paříži, Bídníci (romány)

Rusko: Alexander Sergejevič Puškin (1799-1837) - Piková dáma (povídka), Evžen Oněgin (román ve verších)

Německo: Jakob a Wilhelm Grimmové - pohádky

Čechy: období národního obrození (J. Jungmann - slovníky,historická díla - Palacký, rozvoj divadla - J.K.Tyl, důraz na lidovou slovesnost - B.Němcová, K.J. Erben). Dochází k další výrazné úpravě českého pravopisu (poprvé J.Hus), například se zavádí psaní j místo g, jednoduchého v místo dvojitého nebo í místo j : dříve se psalo gegj, nyní její

Karel Hynek Mácha (1810-1836) - nejvýraznější postava českého romantismu. Povídky,román Cikáni, báseň Máj

 

Středověká literatura v Čechách

Vrcholné období středověké literatury u nás spadá do 15.-17. století.

Jan Hus: náboženské spisy psané latinsky, kázání, úpravy pravopisu a slovní zásoby

Jan Amos Komenský: filosofické a pedagogické spisy, např. Orbis pictus (obrázkový slovník)

 

Středověká světová literatura

  • Itálie: Giovanni Boccaccio (14.století) - Dekameron : soubor 100 samostatných povídek o skupině lidí, kteří si vyprávěním příběhů krátí čekání než přejde morová nákaza ve Florencii, zábava, poučení
  • Španělsko: Miguel de Cervantes Saavedra (pol.16. stol. - 1616) - Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha : parodie na rytířské romány
  • Anglie: Geoffrey Chaucer (14.století) - Canterburské povídky : podobný způsob zpracování krátkých příběhů jako v Dekameronu, z anglického prostředí

                         William Shakespeare (pol. 16.stol. - 1616)

- původ ze Stratfordu nad Avonou,brzy se oženil, ale rodinu opustil. Odešel do Londýna, živil se jako básník, dramatik a herec

- založil divadelní společnost a prosadil postavení nového divadla Globe (vyhořelo, ale opravené funguje jako jeho muzeum dodnes)

 

dílo: historické hry (Jindřich IV., Richard III.,...)

        komedie (Jak se vám líbí, Sen noci svatojánské, Večer tříkrálový, Zkrocení zlé ženy)

        tragédie ( Hamlet, Král Lear, Othello, Romeo a Julie)

        poezie (sonety)

 

Počátky českého písemnictví

  • nejstarší písemné památky ve staroslověnštině (od 9.století) a latině (od 10.století). Téměř všechny dochované spisy souvisejí s náboženským životem, nejoblíbenější byly legendy (životopisy svatých: Život sv. Václava), překlad Bible a kroniky (Kosmova Kronika česká)
  • Kronika česká: popisuje události od stavby Babylonské věže do roku 1035. Je psaná latinsky, prózou. Autor byl děkanem pražské svatovítské kapituly, vzdělaným duchovním.
  • první použití češtiny se datuje do počátku 13.století. Byly to ojedinělé zápisky (překlady, poznámky) v latinských knihách (glosy). První souvislá česká věta psaná ještě staročeštinou pochází z právnického spisu o soupisu majetku a zní takto: Pavel dal jest Ploskovicích zemi Bohu i svatému Štěpánu se dvěma dušníkoma, bogučija i sedlatu.
  • nejoblíbenějšími formami literatury tohoto období byly opět náboženské spisy (více latinsky), epická díla, kroniky (Dalimilova kronika) a písně (Svatý Václave,lidová lyrika,...). Latina, čeština a u vyšší šlechty němčina byly jazyky, které se používaly v tomto období zároveň.
  • Svatý Václave,vévodo České země,kniježe náš
    pros za ny Boha, svatého Ducha
    Kyrieleison
     

   Nebeské toť dvorstvo krásné
   blazě tomu ktož tam pojde
   život věčny, oheň jasný,
   svatého Ducha
   Kyrieleison
 

   Pomoci tvé žádámy,smyluj se nad námi
   utěš smutné, odžeň vše zlé, svatý Václave
   Kyrieleison

  • Dalimilova kronika – První česky psaná kronika (veršovaná). Autor je neznámý, jméno Dalimil mu chybně přisoudil Václav Hájek z Libočan na základě Kosmovy kroniky. O autorovi se domníváme, že byl drobný šlechtic. Tato kronika je však mladší než Kosmova kronika, pravděpodobně vznikla za vlády Jana Lucemburského. Autor zachází poměrně jemně s fakty, což vede k značné věrohodnosti této kroniky. Začíná stavbou Babylonské věže a končí rokem 1314. Je zde líčen život panovníků, vyšší i nižší šlechta. Kronika je silně vlastenecky laděna.

ANTICKÁ LITERATURA - starověké Řecko a Řím

- období přibližně 1000 přnl. - 500 n.l.

ŘECKO:

epická poezie - veršovaná díla s dějem,(v Řecku například HOMÉR - historické eposy Ilias Odyssea o trójské válce nebo EZOP Bajky, v Římě OVIDIUS Proměny)

lyrická poezie - verše o lásce, citech, dojmech, na oslavu císaře, o přírodě... Často se zpívala.

drama - divadelní hry. Vznikly z obřadních her na oslavu bohů (hlavně Dionýsa), které hráli 2-3 herci v převlecích jednou ročně. Později (v souvislosti s antickým heslem "krása těla i ducha" vznikly herecké soubory (pouze muži, používali masky)a speciální budovy pro provozování divadelních her (amfiteátry).

Fyzik Nico Declercq a jeho kolegyně Cindy Dekeyserová z Georgijského technologického institutu přišli v časopise Journal of the Acoustical Society of America s tvrzením, že zásadní roli hraje uspořádání hlediště. Vypočítali, že řady sedadel fungují jako účinný akustický filtr. 

Pohlcují nízké frekvence, které tvoří velkou část nežádoucího šumu, zatímco vyšší kmitočty nad 500 Hertzů projdou bez většího zkreslení. Do vyššího spektra přitom spadá většina zvukových vln pocházejících z hlasivek herců. Autoři studie připouštějí, že v zaplněném hledišti se akustika změní. Vzhledem k nepravidelnosti tvaru lidského těla se však tento efekt nedá zahrnout do výpočtů.

 

        Autoři komedií: PLAUTUSKomedie o hrnci,  ARISTOFANÉS Žáby

        Autoři tragédií: SOFOKLÉS - Král Oidipus (hlavní hrdina je trestán za vinu, že nevědomky zavraždil svého otce a oženil se svou matkou), AISCHILOS - Orestes (Orestes je povinen pomstít smrt otce, Agamemnona, to znamená zabít svou matku, která ho zavraždila)

- oblíbené byly i satiry, historická a filosofická díla, paměti, díla o řečnictví

 

BIBLE

První část Bible tvoří Starý zákon, který obsahuje soubor posvátných knih, dopisů, modliteb, kronikářských záznamů, legend a pověstí. Starý zákon byl původně z velké části napsaný v hebrejštině, některé části aramejsky[2].

 Jeho nejstarší texty pocházejí z období před rokem 1000 př. n. l. Existují však i teorie, opírající se o literární skladbu a historické skutečnosti první části knihy Genesis, které posunují stáří těchto textů před rok 1500 př. n. l. a tvrdící, že zápisy historie, jak bylo tehdy zvykem a považováno za důležité, pořizovali již praotcové (kolem r. 2000 př. n. l.) nejspíše na hliněné tabulky, které se předáváním dostaly až do rukou Mojžíšových. Ten z nich udělal soubor, opatřil vysvětlivkami, převedl jednotky, místní názvy a Boží jména do podoby obecně známé a doplnil tento soupis vyprávěním o Josefovi. Nejmladší texty byly sepsány v posledních staletí př. n. l. Starý zákon začíná vyprávěním o stvoření světa a dále pokračuje sledováním dějin židovských praotců a židovského národa jako zkušenosti lidí s Hospodinem až zhruba do 2. století př. n. l.

Z množství postav a příběhů si budeme pamatovat: stvoření světa, Adam a Eva, Kain a Ábel, David a Goliáš, Potopa světa (Noe,archa), Josef v Egyptě, Mojžíš a putování z Egypta, smlouva s Bohem a desatero

Nezapomeneme ani na množství rčení, která se v současnosti užívají a jejichž původ najdeme právě ve Starém zákoně: benjamín, Sodoma, stát jako solný sloup, šalamounské řešení, starý jako Metuzalém,...

 

Druhá část Bible, Nový zákon, je specificky křesťanská a na Starý zákon navazuje. Obsahem Nového zákona je život a skutky  Ježíše Krista. Původním jazykem Nového zákona je řečtina. Doba vzniku se udává mezi léty 50 a 150 našeho letopočtu.

Datum narození Ježíše se dnes spojuje s přelomem letopočtu, tedy rokem 0, a s prvním svátkem vánočním, tedy 25.prosincem. Srovnáním různých historických pramenů a událostí však pravděpodobný rok jeho narození klademe mezi roky 4 a 7 našeho letopočtu. Přesný den však zjistit nelze, nejvíc odborníků se přiklání k 6.lednu, někteří badatelé udávají dokonce polovinu května.

Za jeho rodiče se udává Josef, tesař, jemuž bylo v době Ježíšova narození asi 70 let a nedožil se jeho veřejného působení, a Marie, panna, které zrození Ježíše ohlásil anděl. Podle legendy došlo k narození Ježíše v městečku Betlém (v chlévě, protože všechna ubytovací místa byla již obsazena poutníky). Dětství a mládí prožil v Nazaretu. V poušti poblíž řeky Jordán působil jako hlasatel nové víry Jan Křtitel. Ten Ježíše pokřtil a v tu chvíli se z nebes ozval hlas, označující Ježíše za božího syna.

Ježíš strávil většinu svého života v Galileji pod vládou Heroda Antipy. Až někdy ve věku třiceti let začal kázat a působit jako vykladač Zákona. Bible udává velké množství zázraků, které konal, a zdůrazňuje chudobu a naprostou oddanost Bohu.

Mnohým jednáním narušoval dobové a náboženské konvence. Porušoval některá židovská pravidla (uzdravování nebo sbírání klasů v sobotu). Navzdory tehdejší vysoké hodnotě rodinných vazeb vyjádřil vícekrát odstup od své rodiny a rovněž své učedníky vyzýval k opuštění rodin pro hlásání evangelia, narušoval pojetí výlučnosti Židů atd. Slova o pojídání těla s pití krve Syna člověka, která dnes křesťané vnímají se samozřejmostí, ve svém doslovném, kanibalistickém smyslu šokovala.Nábožensky motivovaná veřejná výtržnost na nádvoří chrámu byla jedním z důvodů jeho zadržení před ukřižováním. Také hlásání "božího království" mohlo být jednou z příčin jeho smrti. K té došlo poté, co jeden z apoštolů (učedníků)-Jidáš- prozradil za úplatek vojákům místo, kde mohou Ježíše zatknout. Ve vězení byl vyslýchán nejprve nejvyšším židovským knězem Kaifášem, pak římským místodržícím Pilátem. Ten ale nechtěl vynést jakýkoli rozsudek, až na nátlak lidu rozhodl o bičování a ukřižování.

Podle legendy došlo pak po sejmutí z kříže a uložení do hrobu k jeho "zmrtvýchvstání", vzkříšení. Již během svého života několikrát předpověděl své osudy a i to, že zemře na kříži a po třech dnech vstane z mrtvých.

Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých…“ (Lk 24,44‑46).  - údaj v závorce v citátech z Bible udává, z jaké části pochází. Zde se jedná o Lukášovo evangelium, kapitola 24, verše 44 až 46.



Více zde: http://6bplana.webnode.cz/literatura/a8-rocnik/
Vytvořte si vlastní stránky zdarma: http://www.webnode.cz

Zpět