Ann

11.03.2012 00:10

 

Vidím je, jak jdou spolu. Pletou se na chodníku lidem trochu do cesty, mají nějaké tašky, asi nakupovaly a smějí se, špitají, plně zaměstnány samy sebou. Jako dvě sestry. Ale nejsou to sestry. Možná sestřenky. Ta mladší přijela na návštěvu k té starší, která se k ní jako starší snaží chovat, ale fascinovaná její živostí se stává sama mladší než ona. Směje se tomu, co sama říká, a uvnitř ji těší, když se její přítelkyně baví i jen když se na ni dívá velkýma modrýma očima. Uvědomuje si to jen zpola, protože nedokáže vidět zároveň třináctiletou školačku, kterou Ann je, a zároveň slyšet v jejím hlase jistotu, jakousi samozřejmost, které je sama tolik vzdálená, ale kterou - začíná si pomalu uvědomovat - kdesi ve svém podvědomí vždy tolik očekávala od starších žen kolem sebe. Díky tomu si ale také téměř neuvědomuje, že se té dívčinky bojí...

Na pokoji na kolejích se těší dárky, které pořídily samy sobě. Neutratily příliš, ale každá ta věc  je malá radost. Spona do vlasů, krém, maskara, masážní olej. Rozzářená Ann hned vybaluje i to, co si přinesly k obědu, na talířek položený na kolenou strouhá sýr, krájí velkou červenou papriku. Nina jí chce pomoct, ale Ann se směje:

„Celý den jsi mě vodila po městě, teď já tobě. Pusť třeba něco hezkýho.“

„To je tak vždycky, nikdo mě k ničemu nepustí a já jsem od toho nešikovná až na kost.“

„Oni si tě všichni šetří.“

„Na co, prosímtě?“ Ann jen zamrká velkýma očima a oklepe ze struhadla zbytky mrkve do misky. Nina chvíli hledá v počítači a skládá hudební menu, jak jí přichází skladby v adresářích pod ruku i jak je zároveň slyší a těší ji, jak se všechny hodí k barvám podzimního města, ke slunci, otevřenému oknu i té bytůstce, která si naproti na posteli olizuje z prstů salátovou zálivku.

„Jo, Ironic, dobrý! Salát taky!“ Mlaskne Ann, ale nechá svoje oči v jejích o něco déle. Nina ucítí pod nohama hranu a celá malinko zakolísá.

„Teď pojď jíst.“ Podrží ji Ann, její pohled se změnil v měkký úsměv. Posadí se na jednu postel jako jogíni, talířky položí mezi sebe. Zeleninový salát je svěží, i když se Ann omlouvá, že příliš neladí s roční dobou. Napraví to tím, že k němu pijí bylinkový čaj.

„Zkus moje.“ Ann je jemná, umí podat lžíci s citem, a pak ji ještě lehce zvednout, aby ze rtů vyklouzla přirozeně.

„Mám mladšího bráchu.“ Říká tragicky, ale směje se, ukazuje to Nině a ta jí to vrací.

„Ale nejlepší je to takhle.“ Bere Ann větší kus papriky do prstů a podává ho Nině.

„A ještě zálivku!“ Nina jí olizuje prst, cítí, jak jí Ann jemně pomáhá, aby ho olízala celý.

„Není to sexy?“ Po jídle se natáhnou každá na jednu postel, chvíli se jen tak převalují, pak si chvíli čtou. Nina filozofii ke zkoušce, Ann si od ní půjčí román o třech stech stranách a začne rovnou z poloviny.

„Nino?“ Nina poodsune knihu, kterou má položenou před sebou, protože čte právě sudou stránku.

 

 

Zpět