Autorská práva

17.09.2011 23:51

 

Autorské právo (anglicky označováno jako copyright) je odvětví práva, které se zabývá právními vztahy uživatelů a tvůrců tzv. „autorských děl“ k příslušným dílům. Tvůrci mohou být například spisovatelé, hudebníci, filmaři, programátoři apod. Prostřednictvím autorského práva stát poskytuje autorům po jistou omezenou dobu určitá výlučná práva k jejich dílu. Autorské právo je součástí tzv. duševního vlastnictví.

Autorské právo nechrání samotné myšlenky či ideje, pouze konkrétní díla, konkrétní vyjádření takových myšlenek, dílo v objektivně vnímatelné podobě. Autorským dílem je pouze jedinečný výsledek tvůrčí činnosti autora, dílem není námět, zpráva, informace, metoda, teorie, vzorec, graf, tabulka fyzikálních konstant, výstup počítačového programu apod. samy o sobě. Vedle autorského práva v užším smyslu jsou chráněna také tzv. práva související s právem autorským, kam patří práva výkonného umělce k vlastnímu výkonu, práva výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, právo rozhlasového a televizního vysílatele a právo nakladatele. Obdobná je také ochrana databáze.

Autorské právo je v Česku upraveno autorským zákonem (zákon č. 121/2000 Sb. ve znění pozdějších novelizací), vmezinárodním právu je základem několik mezinárodních úmluv, hlavně tzv. Bernská úmluva z roku 1886 a Všeobecná úmluva o autorském právu uzavřená v Ženevě v roce 1952. Pro podporu ochrany duševního vlastnictví vznikla v roce 1967Světová organizace duševního vlastnictví (World Intellectual Property OrganizationWIPO).

Fakt, že dané dílo je chráněným autorským dílem, se často signalizuje symbolem © následovaným rokem a jménem autora. Tento symbol má však v Česku (i ve většině jiných zemí) pouze ryze informativní význam – dílo je plně chráněno i tehdy, není-li to na něm nijak uvedeno.

 

 

Kritika

Současná úprava autorských práv je celosvětově kritizována z hlediska koncepce. Jedna skupina kritiků odmítá autorské právo jako uměle vytvořený monopol, který narušuje tržní prostředí. Jiní zastávají koncepci autorského práva jako účelového nástroje na podporu nové tvorby. Tato skupina kritizuje především příliš dlouhou dobu platnosti majetkových práv v poměru k průměrné komerční životnosti díla (argumentují, že většina tvorby bude zapomenuta dřív, než vyprší její ochrana) a omezení práva vytvářet a šířit odvozená díla. Kritici se neshodují na tom, zda je třeba autorský zákon pouze od základu reformovat, nebo bez náhrady zrušit.

Dále je předmětem kritiky možná změna významu autorskoprávní legislativy způsobená vývojem technologií. Kritici argumentují, že formulace Bernské úmluvy udělující autorům výhradní právo vytvářet rozmnoženiny díla pochází z doby, kdy nástroje na hromadnou tvorbu kopií byly doménou výhradně vydavatelů. Autorská práva tedy podle nich existují výhradně na ochranu autora před vydavatelem a vůbec se nemají týkat nekomerčního užití děl.

V České republice je předmětem kritiky i postavení kolektivních správců, zejména jejich zákonné právo vybírat poplatky a udělovat licence k některým druhům užití i jménem autorů, které příslušný kolektivní správce nezastupuje. Kritizováno je také ustanovení autorského zákona, podle kterého může oprávnění k výkonu kolektivní správy pro každou skupinu kolektivně spravovaných práv získat pouze jedna organizace.

 

 

  1. Výzkum a zdraví místo monopolu na léky 
    Patenty a další omezení na léčiva zavádějí umělé monopoly a zdražují léky, aniž by podněcovaly inovace. Podporujeme výzkum nových léčiv pro všechny, ale trváme i na možnosti tradiční léčby bylinami. Místo farmaceutického monopolu navrhujeme svobodný výběr léčebné metody a větší podporu výzkumu.
  2. Veřejnost má přirozené právo kopírovat a sdílet informace 
    Přirozené právo veřejnosti sdílet informace nelze srovnávat s domnělým právem zábavního průmyslu zneužívat zastaralý obchodní model. V právním státě nelze příjmy konkrétní zájmové skupiny garantovat zvláštním zákonem. Sdílení informací je základním lidským právem a lze jej omezit, jen pokud to prospěje veřejnosti rozšířením výběru a zlepšením dostupnosti.
  3. „Ochrana autorských práv“ je termín propagandy zábavního průmyslu 
    Správné označení je kopírovací monopol. Takzvaný autorský zákon chrání vydavatele a výrobce, nikoliv autory a umělce. Pro podporu nové tvorby a veřejné dostupnosti informací je třeba remixování a nekomerční kopírování povolit okamžitě a komerční kopírovací monopol zkrátit na 5 až 10 let od zveřejnění. Realita je jasná: Sdílení nelze zastavit.
  4. Velkému Bratrovi nasadíme pásku přes oko – nebo raději přes obě oči 
    Vynucení mocenského monopolu znamená neustálé šmírování, skladování neuvěřitelného objemu cizí komunikace a prolomení telekomunikačního tajemství. Všechny informační systémy musí ctít lidské soukromí a nakládat s osobními údaji člověka jen s jeho souhlasem. Místo výmluv na soukromí v případě veřejných záležitostí se politika musí zaměřit na skutečnou ochranu soukromí člověka.

http://www.cpufilm.cz/faq.html

Zpět