Balada

12.10.2011 13:40

 


SHLEDÁNÍ V HROBĚ

( lidová balada )

Byl jednou jeden řemenář a on měl syna,
ten si namlouval dceru ze mlýna,
dceru ze mlýna.

Ta její máti v tom zbraňovala,
radš tě utopím, než bych tě vdala.

Milý řemenář, jak to uslyšel,
hned se rozhněval a na vandr šel.

Tam na cestě se spřísahali,
do dne, do roku, že se shledají.

A když již bylo tejden před rokem,
ta její máti psaní napsala,
že tejden minul, co dceru vdala.

Milý řemenář, jak to uslyšel,
hned se rozstonal, třetí den umřel.

A když již bylo tejden po roce,
šla pod oblohu, tam proklínala.

Dyby ty si byl v pekle zavřený,
ty musíš býti v tom okamžení!

Ta její máti na ní volala,
aby šla domů a se modlila.

Darmo modlení, darmo trápení,
dyž já se soužím pro potěšení.

A když již bylo tu o půlnoci,
slyší Anežka cupot od koní.

Ach bože, bože, kdo to k nám jede?
Otevírají se dvéře, dvéře oboje!

Vrata oboje se otevřely,
Vilhelm s koníčkem obá tam vjeli.

Stávej, má milá, staň z lůže svého,
musíš opustit manžele svého.

A já žádného manžele nemám,
na tebe, Vilhém, dosavaď čekám.

Stávej, má milá, staň se šněrovat,
čas ně uchází, nemohu čekat.

Můj kůň jest rychlý jak střelná rana,
on mně ujede sto mil do rána.

A když přejeli města za branu,
hosti čekají na jejich svarbu.

A když přijeli k vratum kerchova:
Otevřete se, vrata kerchova!

Vrata kerchova se otevřely,
Vilhelm s Nánynkó obá tam vjeli.

A když přijeli k dveřum hrobovém:
Otevřete se dveře hrobové!

Dveře hrobové se otevřely,
Vilhelm s Nánynkó obá tam vjeli.

Z toho se, lidé, příklad vemte:
nikdá svým dítkám v tom nezabraňujte.

Nemohli býti na světě svoji,
po smrti musejí spolu v hrobě spáti.

 

Zpět