Básničky

10.11.2011 19:02

 

Ať je Googlu sebevíc, základem všech dovedností a znalostí zůstává stále paměť.

V době Internetu je snadné cokoli najít ve vteřině. Ale právě proto je třeba paměť trénovat, protože zakrňuje.

Londýnským taxikářům se prý zmenšily jejich mozky poté, co začali používat elektronické navigace. 

 

ZADÁNÍ

 

Vyberte si tedy z těchto básniček jednu, kterou se naučíte nazpaměť.

 

Přednes v ideálním případě ZDARMA nafilmujeme (výborný dárek pro vaše rodiče:-).

 

Nevybírejte jen podle délky - ty kratší jsou zde častěji obtížnější.

 

Samozřejmě si můžete najít vlastní báseň v odpovídající délce a kvalitě, ale nechte si ji ode mě raději schválit.

 

Nevyberete-li si, bude vám přidělena.

 

Termín: do vánoc!

 

TIPY

 

Zkopírujte si vybranou básničku, vytiskněte si ji a zkoušejte si ji.

 

Nahrejte si ji do MP3 nebo mobilu a pouštějte si ji a říkejte společně s nahrávkou /nejlépe těsně před spaním/.

 

 

ke stažení a vytisknutí: basnicky-zacek.odt (27,2 kB)

Voda, voděnka
Jiří Žáček
 
Odvalil se kamínek, narodil se pramínek,
čerstvá voda, voděnka. 
Rozběhla se dolů z hor daleko, až za obzor,
bystrá voda, voděnka.
Nese kvítek uvadlý, modré nebe zrcadlí
snivá voda, voděnka.
Led ji svírá mnoho dní, než se zjara rozvodní,
divá voda, voděnka.
Běží v každém počasí,všecku žízeň uhasí
dobrá voda, voděnka.
Všechny rány vyhojí, voda umí obojí,
živá voda, voděnka.
Běží jako o život k dalekému moři vod,
bujná voda, voděnka.
Plyne kolem jako čas, s deštěm se k nám vrátí zas,
věrná voda, voděnka.
 
 
 
Kolik
Jiří Žáček
 
Není v oceánu tolik ryb a raků,
ani ve vesmíru tolik hvězd,
ani na obloze tolik mraků, 
ani rukou zkamenělých v pěst,
ani lesních kapradin a mechů,
ani v řekách tolik oblázků,
ani roztoužených dívčích vzdechů,
ani tolik pěkných obrázků,
ani není tolik psů a koček,
ani tolik padajících vloček,
ani není tolik Čechů v České Skalici,
kolik nesmyslů se líhne lidem v palici.
    Ani já se nevymykám. Jak vy?
    Z obliga jsou jenom nebožtíci v rakvi.
  
 
Basketbalový zápas
Jiří Žáček
 
Řev publika div nevyvrátí dveře.
Z dresů a z tenisek čpí čerstvý pot.
Rozhodčí vždycky píská pro soupeře.
Tím líp. Ať běží o život.
Začíná rituál a hráči křepčí, dupou.
Supění, heslo, jásot, hvizd.
Pupeční šňůrou srostlí se svou tlupou,
pravěcí lovci rvou se o kořist.
Když spící vulkán rozběsní se v těle,
vrcholí vlna rozkoše.
Uchop míč jako hlavu nepřítele,
zasmečuj do koše!
Je to jako milování, to vzepětí, to chvění –
Ty, srdce, bubnuj na tamtamy žil,
ať pruží každý sval a řeka krve pění
pro krátkou závrať, že jsi žil!
 
 
Strýček Jean
Jiří Žáček
 
Usměvavý strýček Jean,
to je pravý Pařížan.
S růží v klopě, plný žáru
prochází se po bulváru,
smeká klobouk a má knír
Jako chrabrý mušketýr.
 
Elegantní strýček Jean,
to je velký bonviván.
Každý večer zpívá světu
v nejslavnějším kabaretu.
Pod pařížskou oblohou
svět mu leží u nohou.
 
Strýček Jean je idol dam,
chtějí od něj autogram.
Každé z nich se podepíše
na kolínko – občas výše.
Ať má pořád v očích žár –
Paříži, au revoir!
  
 
Rozhovor s delfínem
Jiří Žáček
 
Tým oceánologů, který dešifroval
jazyk delfínů,
položil jednomu z nich otázku:
„Jak mohou tvorové
s tak velkým a tak znamenitým mozkem,
nadaní inteligencí srovnatelnou s lidskou,
žít bez novin a bez televizorů,
bez telefonů, bez aut, bez počítačů,
bez fabrik, bez bank, bez úřadů,
bez vlády, bez armády, bez parlamentu,
bez dějin, bez kultury, bez pokroku,
tak nerozumně, nezodpovědně,
jen ze dne na den,
v zahálce a hrách?“
      Odpověď zněla: „Kdo je svobodnější
      a šťastnější – vy, nebo my?“
Od dalších výzkumů pak bylo
z rozhodnutí vlády,
s ohledem na vysoký rozpočet
experimentu, který nezaručuje
praktické využití zkoumaného druhu,
dočasně upuštěno. Jeden z ministrů
prý tehdy zvolal: „Jakým právem si z nás má
nějaká ryba dělat srandu?!“
 
 
Život je boj
Jiří Žáček
 
Sýkorky bojují s vrabci,
děvčata soupeří s chlapci,
jasany zápasí s javory,
vaničky soupeří s lavory,
Alláh zápasí s Hospodinem,
ropa soupeří se zemním plynem,
hafani bojují s kočkami,
krůpěje soupeří s vločkami,
hlavy bojují s pohlavími,
čilí zápasí s lenivými,
lopaty soupeří s rýči,
švihadla bojují s míči,
motorky závodí s auty,
recepce soupeří s rauty,
chytráci bojují s hlupáky,
fešáci bojují s šupáky,
svoboda zápasí s nesvobodou,
studená soupeří s teplou vodou,
tráva bojuje s mechem,
dřevo soupeří s plechem,
střevíce zápasí s dřeváky,
praváci soupeří s leváky –
a koho zničí múzy milování,
toho zas vzkřísí múzy smilování.
 
Blues o toulavým kotěti
Jiří Žáček
Ztracený malý zatoulaný kotě
vybralo si tě za tátu,
prolezlo k tobě tajnou dírou v plotě,
chce pohladit a mňouká tu.
Strakatý kotě rozježený mrazem
kurážně šplhá do výšek,
a přitom taky občas žuchne na zem
a zasviní si kožíšek.
Když už tě poctí rolí otce s mátí,
tak po něm nehaž kamení.
Stokrát ho vyžeň, stokrát se ti vrátí
jak osudový znamení.
Naučí tě žít vesele a hravě,
budeš mít dárek pro děti.
Pochytá myši, co ti straší v hlavě;
dej šanci tomu kotěti.
 
 
Princezničky
Jiří Žáček
 
Když přijde na svět, každá dívenka
je princezna. Té slávy a té krásy!
A ze všech kloučků prince vybírá si,
co skolí draka jenom kvůli ní.
Ale čas, šejdíř, všecky napálí,
čaruje jako černokněžník v kině:
Namísto princezny jsi otrokyně
a tvůj princ už je dávno někde fuč.
Koho máš potom štědře odměnit
svou stáložárnou láskou, holčičko?
Bez lásky život není k životu.
Takový svět, kde z malých princezen
vyrostou jenom samé služtičky,
je zralý do šrotu.
 
Dítě maluje
Jiří Žáček
 
Dítě maluje a je tu tátamáma,
dítě maluje a stvoří celý svět.
Namaluje cestu do neznáma,
po které se jednou vrátí zpět.
Dítě maluje a roky rychle pádí,
a než domaluje, jsme už dospělí.
Přičaruje světu věčné mládí;
bůhví co nám ještě nadělí.
Namaluje lásku, toužení a hoře,
namaluje zlatou rybku z moře,
jednorožce, bájný modrý květ,
svoje srdce, které něžně bije,
jak mu velí cit a fantazie…
Dítě maluje a stvoří šťastný svět.
 
 
Díky
Jiří Žáček
 
Panebože, který nejsi, díky
za hulváty, blby, podvodníky,
za podrazy, které mi krev zpění,
za všeliká nedorozumění,
za to, žes mi dával za vzor lháře,
za nedoručené honoráře,
za kopance, nastavené nohy,
za falešné hrdiny a bohy,
za lákavé, ale bludné cesty,
za rakovinu a jiné tresty,
za zklamání, kocoviny, depky,
které vytěsňují radost z lebky,
    díky za hrůzy, jež byly, jsou a budou -
    bez nich bych už dávno zašel nudou.
 
 
Labuť letí
Jiří Žáček
 
Labuť letí. Míří do daleka. 
Obejde se bez migračních map. 
Dole v mlze zatřpytí se řeka. 
Já jsem pro ni pouhý blátošlap.
Nad sebou má výšku nedohlednou, 
pod sebou má široširý svět. 
Labuť zpívá v životě jen jednou, 
jenom jednou, jenom naposled.
Dozpívá a padne mrtvá k zemi - - -
Labuť letí. Mává perutěmi, 
nemá strach a neví, co je pád.
Život ztrestá všecky hrdopýšky…
Ale radost z letu, závrať z výšky! 
Labuť letí. Neumí se bát.
 
 
Sonet k poctě hlásky Ř
Jiří Žáček
 
Bratříci z říše řek a říček,
řeřich a netřesků a bříz,
kde kořenářky věří na řebříček,
kde vášně vřou a řeč má říz,
kde řimbabové v říji hýří
a lid se koří hoře Říp,
kde z přísné pravdy zbude kouř a chmýří,
a přesto věříš: Bude líp,
vy, mořeplavci českých moří,
přestaňte myslet na příkoří –
ať řvou lvi, heraldická zvěř,
ať bouře hřmí a víří peří
na počest moudrých předků, kteří
stvořili pro nás božské Ř!
 
 
Prostopravdy
Jiří Žáček
 
Kde jsou Robinsoni, objevíš i Pátky.
Člověk stojí za víc, nežli vydělá.
Kdo se bojí zítřka, obrací se zpátky.
Živá růže zvadne dřív než umělá.
Nikdo neví, kde se protnou mimoběžky.
Opera je božská, ale blues je blues.
Na nejvyšší hory musíš šlapat pěšky.
Lež má krátké nohy, ale rychlý vůz.
Svět je ring, kde schytáš svoje vlastní rány.
Chybovat je lidské – díky za chyby.
Díky za náhody – maří hloupé plány.
Gauner mívá vždycky dobré alibi.
Vidíš-li svět černý, zbav se tmavých brýlí.
Zítra minus včera nerovná se dnes.
Básník nikdy nelže, ani když se mýlí.
Nejvěrnější přítel člověka je stres.
 
Ušaté torpédo
Jiří Žáček
 
Ušaté torpédo vylétlo do světa
jak malá chlupatá bláznivá kometa,
ze dveří na dvorek, a už je za vraty,
v parku se honilo s kluky a děvčaty,
prolétlo jako blesk okolní ulice,
prohnalo kocoury, vrabce a slepice,
vymetlo kaluže, skočilo do písku –
utíká za ním kluk a volá: Matýsku!
Lidičky, pomozte, buďte tak laskaví,
poproste strážníka, ať ho hned zastaví!
 
Ušaté torpédo se těžko zastaví,
když mu svět připadá chutný a voňavý,
když svět je zázračná rozkvetlá zakrádka
pro malá zvědavá ušatá štěňátka.
Svět je tu na hraní – anebo k sežrání?
To se pak živý tvor jen těžko ubrání,
musí se rozběhnout, peláší, utíká
a zvedne nožičku na botu strážníka,
uhání, skotačí, koulí se, metelí,
a svět je na hraní, a svět je veselý.
 
Ušaté torpédo se řítí po rynku,
vrhlo se divoce na naši maminku.
Maminka spustila: Šup domů nazpátek!
Co já se nahoním bláznivých štěňátek!
Kam pořád utíkáš? Zastyď se, hanbáři!
Štěňátko olízlo maminku po tváři,
a ta se usmála a řekla vesele:
Toulavý čumáčku, je krásná neděle.
 
 
Jak šli bratři pro kládu
Jiří Žáček
 
Jeden sedlák měl tři syny,
nebáli se žádné dřiny.
„Kubo, dojdi pro kládu!“
Kuba kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
„Já tu kládu neunesu!“
Posadil se, vzdychl: „Ech,
co mám dělat? Je to pech!“
 
Kuba nejde… Co se děje?
Zavolali pro Matěje.
„Matěji, běž pro kládu!“
Matěj kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
„Já ji taky neunesu!“
Posadil se, vzdychl: „Ech…“
Kuba dodal: „Je to pech!“
 
Matěj nejde… To je doba –
ztratili se v lese oba!
„Honzo, dojdi pro kládu!“
Honza kývl: „Tak já jdu.“
Šlapal, šlapal, přišel k lesu:
„Sám tu kládu neunesu.
Na jednoho je to moc –
pospěšte mi na pomoc!
Chopte se té klády, bratři,
ve třech máme sílu za tři!“
 
Už se kláda nakládá:
„Hej rup! Šup s ní na záda!“
Už ji nesou svižným krokem
polní cestou za potokem,
nesou kládu z javora
rovnou domů do dvora.
 
 
Když jsem byl delfínek
Jiří Žáček
 
Když jsem byl delfínek v matčině děloze,
ještě jsem netušil, že přijdou eroze,
hlubinné eroze, intimní deprese,
globální exploze, veřejné represe,
fyzické agrese, banální emoce,
psychické regrese, fatální nemoce,
partnerské averze, letální redukce,
morální diverze, totální destrukce.
Když jsem byl delfínek v matčině děloze,
snil jsem, že vyletím vysoko k obloze,
s mláděcím nadšením, s dušičkou nevinnou
svobodně zakroužím nad rajskou krajinou
a že se celý čas budu jen radovat
na Zemi bez blbů, bez grázlů, bez hovad.
 

 

Zpět