Částice

16.01.2012 21:48

Částice

  • Jsou slova neohebná.
  • Uvozují samostané věty.
  • Naznačují jejich druh (otázku, rozka, přání, zvolání...).
  • Anebo různý postoj mluvčího k jejich obsahu.
  • Nejsou větnými členy!
     

Částicemi jsou také slova jako ano, ne, asi, snad, možná, bohužel, prý 
Půjdeš tam? Ano. Je to asi pravda. Snad se to povede. On už to možná ví. Přijde prý večer.

Některá slov mohou být v různých větách částicemi, nebo jiným slovním druhem:

ČÁSTICE JINÝ SLOVNÍ DRUH
A to je novinka. Ležel a četl si.
To je ale krása! Ležel, ale nespal.
Že se nestydíš. Slíbil, že přijde.
Aby se to podařilo! Přišel, aby se rozloučil
Tak už pojď! Dělej to také tak!
Bylo to takhle na podzim. Dělej to takhle.
To prší! to udělám.

 

49/1

 

 

Částice (slovní druh)

 
Částice (partikule) je neohebný slovní druh, který signalizuje vztah mluvčího k výpovědi, vyjadřuje modalitu věty nebo zvýrazňuje větný člen.
Zpravidla uvozuje větu, to znamená, že stojí na jejím začátku, ale může stát i uvnitř věty.
Některé částice mají platnost věty, např. Ano. Nikoli. Zajisté.
V češtině jsou částice relativně málo početné.
 

Rozdělení částic

 
Podle původu částice dělíme na:
  • Vlastní – nemohou zastávat funkci jiného slovního druhu: ať, kéž, ano.
  • Nevlastní – mohou být podle souvislosti i jiným slovním druhem: jistě, asi, prý. Je potřeba je odlišovat zejména od spojek:
I promluvil ke králi. (částice) x Promluvil i ke králi. (spojka)
Že ses do toho pletla! (částice) x Zdá se, že ses do toho pletla. (spojka)
 
Podle významu dělíme částice na:
 
  • tázací – uvozují tázací věty: Jestlipak jsi to přečetl?
  • apelové, které se dále dělí na:
  •     žádací – Ať mi přinese knihu.
  •     přací – Kéž by už skončila zima.
Částice dále můžeme dělit na:
 
  • modální – nejspíš, zajisté, možná, asi
  • intezifikační – velmi, velice, příliš, moc (pozor na platnost slovního druhu ve větě)
  • vytýkací – jen, také, třeba, teprve, pouze, přímo
  • modifikační – přece, ale, prostě, snad, jen, klidně 
                Klidně mluv! (částice) x Mluv klidně. (příslovce)
  • odpověďové – ano, ne
  • negační – ne, nikoli
  • větná adverbia – samozřejmě, bohužel, každopádně, naštěstí

 

 

 

To je mi teda překvapení! – 
Zrovna tebe se budu ptát! – 
Ať se vám cesta vydaří! – 
Jste s naším hotelem spokojeni? Ano, jsme. – 
Ty jsi ale uličník! – 
Snad mi nechcete namluvit, že je to pravda? – 
Copak něco říkám?! – 
Jen mi to řekni! – 
Že tys to popletl? – 
Kéž by se mi to podařilo! – 
Právě on mi tady bude chybět! – 
Tak už se nezlob! – 
Nejspíš nepřijde. – 
Ty si snad děláš legraci! – 
Však jsem vám to říkal! – 
 
 
Částice vyjadřují
a) vyjadřují vzájemný vztah mezi větami nebo větnými členy
b) zvolání, přání
c) podiv, rozkaz
d) přán
 
Uvozují samostatné věty a tím
a) nemusí být ve větě spojka
b) vyjadřují postoj mluvčího
c) to je fakt, bez tím
d) jsou vždy na začátku věty
 
Nelze, aby byly
a) slovním druhem
b) výrazem kladných či záporných emocí
c) ani jedna z možností
d) větným členem
 
Částice vyjadřují významové odstíny větných členů př.
a) pravděpodobnost
b) počet
c) vytýkání
d) příčinu
 
Že se nestydíš! Co je částice?
a) se
b) není tam
c) že
 
A co teď? Co je částice?
a) a
b) co
c) teď
d) není tam
 
Ať tu zůstane. Co je částice?
a) ať
b) tu
c) zůstane
d) není tam
 
Aby to čert vzal! Co je částice?
a) to
b) aby
c) není tam
d) vzal 
 
 
49/1
 
Kéž, Nechť, Ať, Zdalipak, Aby, A, Ale, I, Tak, takhle, 
 
Zpět