Druhy vět podle postoje mluvčího

08.04.2012 22:11

Druhy vět podle postoje mluvčího

Prezi: http://prezi.com/zvh3sgh3jkqb/slovesa/

Větná melodie: http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/ff/js08/fonetika/ucebnice/ch07s02s04.html

Procvičení: http://v.vasiljevicova.sweb.cz/cirkus.htm

 

Způsob slovesný x druhy vět
   sloveso                    věta

 

Tázací věta

Tázací větou (otázkou) se mluvčí obrací na adresáta, aby získal určitou informaci. Pro grafické odlišení tázací věty od ostatních druhů vět píšeme v češtině na jejich konci otazník (?). Rozlišujeme tázací věty:

  • zjišťovací - mluvčí požaduje potvrzení nebo popření dotazované skutečnosti. Užívá se oznamovací nebo podmiňovací způsob: Dostal syn k narozeninám míč?Chtěl by ses zúčastnit? Za zvláštní typ zjišťovacích otázek se považují otázky vylučovací (disjunktivní), v nichž mluvčí dává adresátovi vybrat ze dvou nebo více možností: Dostal syn k narozeninám míč nebo hokejku? Chtěl by ses zúčastnit dnešního večírku, zítřejšího nebo obou?
  • doplňovací - mluvčí požaduje rozšíření svých informací o neznámou skutečnost. Užívá se oznamovací nebo podmiňovací způsob a otázka je uvozena tázacím slovem nebo více slovy (zájmenopříslovce), jimiž se mluvčí ptá na to, co potřebuje ve svých znalostech doplnit: Kdo měl včera narozeniny? Kdo by se chtěl zúčastnit?

Kromě těchto dvou základních typů rozlišujeme ještě otázky:

  • rozvažovací (deliberativní) - mluvčí se otázkou obrací sám na sebe: Měl bych se zúčastnit?
  • řečnické - věta má formálně tvar tázací, ale ve skutečnosti jde pouze o citově zabarvenou oznamovací větu: Mohl jsem snad odmítnout účast?

 

Rozkazovací věta

Související informace naleznete v článku Rozkazovací způsob.

Rozkazovací větou mluvčí požaduje, aby se adresát zachoval určitým způsobem. Pokud chceme graficky rozkazovací větu zdůraznit, píšeme na jejím koncivykřičník (!). Na rozdíl od otazníku, který je na konci tázací věty závazný a u jiných typů vět se nepoužívá, vykřičník nemusí nutně označovat rozkazovací větu. V rozkazovacích větách užíváme rozkazovací způsob, který však v češtině umožňuje užití pouze u druhé osoby (Běž!Běžte!), případně první osoby množného čísla (Poběžme!). Pro vyjádření rozkazu ve třetí osobě se užívá tzv. opisný rozkazovací způsob, vyjádřený oznamovacím způsobem a částicemi nechťAť odejde!

[editovat]Přací věta

Přací věta vyjadřuje touhu mluvčího, která není závislá na adresátovi, někdy ani není adresátovi určena. Užívá se oznamovací způsob s částicí , oznamovací nebo podmiňovací způsob s částicí kéž, podmiňovací způsob s částicemi abykdyby, případně také rozkazovací způsob: Ať se daří! Kéž by přišel. Dobře dojeď!

 

 

 

Věta zvolací

    Definice:
  • Ve větě zvolací mluvčí vyjadřuje citový vztah.
    Věty zvolací mají podobu vět oznamovacích, tázacích nebo žádacích, které jsou pronesené vzrušeným tónem.
    Intonace - výslovnost:
  • Větu zvolací vyslovujeme se silným přízvukem s prudkým zvýšením hlasu.
    Interpunkce - znaménko na konci věty:
  • Na konci věty zvolací vždy píšeme vykřičník (!).
    V některých případech může být vykřičník doplněn otazníkem (!?).
    Příklad:
  • Co to děláš! Proboha, proč!?
Zpět