Fejeton

09.11.2011 20:45

http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/zamysleni-fejeton/fejetony/fejeton-o-fejetonu-aneb-jak-se-pise-fejeton

 

http://www.meredit.cz/content/view/474/71/

 

 

Aktivní odpočinek
Rudolf Křesťan
Vědci tvrdí, že by měl člověk hodinu denně věnovat sportu. Dále hodinu denně strávit nad krásnou literaturou. Navíc se máme věnovat nějakému koníčku, například leteckému modelářství. To už jsou tři hodiny denně. Psychologové usoudili, že nám prospívá společenský styk. Máme navštěvovat své známé, příbuzné, kamarády. Připočtěme dvě hodiny. Pro citový rozvoj je důležité chodit do kin, divadel, na výstavy. Řekněme dvouhodinové představení. Celkem už 7 hodin na splnění poznatků vědy o správném aktivním odpočinku. Ještě musíme sáhnout na domácí práce. Pak je důležitý pohyb na čerstvém vzduchu. Zvláště procházky lesem. Než se Pražák dostane do čerstvé zeleně, je spousta času v trapu. Řekněme 3 hodiny. I když se jen člověk otočí na jehličí a hned upaluje domů. Mezisoučet: 11 hodin. A co vyhovění poznatkům, že si má rodina porozprávět alespoň hodinu denně? Vliv na člověka má i domácí kutilství. Řekněme, že hodinu denně budeme kutit. Dohromady 13 hodin. Ještě je tu zájmová umělecká činnost, hra na housle, pozoun, klavír. Dejme tomu...2 hodiny. V přestávkách mezi aktivními odpočinky je nezbytné jíst a umýt si ruce. Vezmeme to hopem, asi tak hodinka. 16 hodin. Teď ještě něco důležitého. Spánek. Podle názorů vědců máme spát 8 hodin denně. Ano, je to tak. jestliže máme žít kulturně, všestranně a vůbec zdravě, nezbude nám ani minuta na práci!
 
 
Fejeton o fejetonu aneb Jak se píše fejeton
Vložil: MUDr. Zbyněk Mlčoch | Zobrazeno: 19648x  
fejeton.jpg„Fejeton není úvaha, proto svůj mozek pošlete klidně na pivo!“ Mozek je vůbec divný orgán. Řekl bych, že žije zcela nezávisle na svém hostiteli. Je tam tak trochu na návštěvě. Dělá po sobě bordel a neuklízí. Někdy se dokonce zdá, že se vám v hlavě usídlil jiný mozek.

 

 

 

To si pak říkáte: „Vážně si tohle myslím?“ „Ne, to si myslí jenom ten hloupý mozek. Já fakt za nic nemůžu.“ Přemýšlení – to je to, co u fejetonu rozhodně nemůžete potřebovat, pokud nechcete své čtenáře rozplakat, tak nedopusťte, aby vám mozek do psaní kecal! Myšlenky se vám začnou různě kupit a větvit a nakonec si budete muset vzít prášek na hlavu. A pamatujte si: „Já vás varoval!“ Tak tedy odkládám svůj mozek do skleničky a v neblahé předtuše píšu dnešní fejeton o fejetonu a už teď vím, jak nevděčná práce mě čeká. „Ano, vy tam vzadu, já vás vidím, jak se škodolibě posmíváte!“ Zkrátka a dobře, v dnešním fejetonu se trochu porochňáme v tom, co má správný fejeton obsahovat a jak by měl vypadat.


Zjistil jsem, že není vůbec snadné sepsat jednoduchou definici fejetonu. Mozek se potutelně chichotá, asi přes něj hodím deku. Tak jinak. Začnu z jiného konce. Nebo ze začátku? No dobře. Jak se to vezme. Úplně klidně si můžete myslet, že je konec a on to je začátek. A nebo doufáte, že jste před startovní čárou a ejhle, ona to je cílová. Koneckonců už moudří Budhisté říkali: „Cíl je cesta“. Trochu to okecávám, ale jde mi to pěkně, né?

Pokud vám tedy fejeton nekontrolovaně dezertuje k úvaze, vyhoďte papír (případně klávesnici) azačněte znova. Fejeton se musí psát s lehkostí motýla, který poletujíc z květiny na květinu, ochutná jejich sladký nektar a vzápětí někde v klidu a míru (a v deliriu) skončí svůj kratičký přelétavý život. Slovy Ondřeje Neffa: „Pište tak, jak vám zobák narost!“ Takže speciálně pro VÁS (rejpaly) jsem vyhledal na internetu jednu z mnoha definic:

Fejeton je charakterizován jako kratší žánr umělecké publicistiky, vyslovující se vtipnou, zábavnou a přitažlivou formou k nejrůznějším otázkám současnosti. Jeho zvláštní formou je podčárník, sloupek, kurzíva, a entrefilet, mistrem tohoto žánru byl český prozaik, dramatik, novinář, básník, překladatel Karel Čapek.“

Nazrál čas na menší experiment: Al-Kajda, Al-Kajda, Al-Kajda. Jestli teď nechápete, tak to nechápete správně. Jen jsem si chtěl ověřit, jak funguje špionážní služba v naší republice. Někde jsem si totiž přečetl, že má za úkol mimo jiné ověřovat všechnu podezřelou korespondenci a články se slovem Al-kajda. Uznávám, že souvislost těchto dvou témat je poněkud chabá, ale nezapomeňte, že mám svůj mozek momentálně v podroušeném stavu ve skleničce (s alkoholem :). Chci tím naznačit další přednost fejetonů, nad kterou každá běžná úvaha zbledne závistí. Ve fejetonech totiž můžete poměrně snadno odbíhat od tématu a když to zvládnete dostatečně bravurně, často si toho běžný čtenář vůbec nevšimne.

 

Nyní vám vypíšu v bodech, na jaké další výhody se můžete jako fejetonista těšit:

1. Můžete vést noční život zhýralého bohéma, pokud vedete zcela nezhýralý život obyčejného člověka, tak se tím vůbec nechlubte, neboť tím běžného čtenáře velmi zklamete.

2. Nemusíte se namáhat s ověřováním fakt, jak je potřebné u většiny spisovatelů a novinářů. Když po vás někdo bude chtít zjistit fakta, uchylte do nejbližší kavárny a do zavírací doby tam poslušně setrvejte.

3. Nemusíte psát vůbec pravdu. Dokonce se od vás očekává, že budete bezostyšně lhát, jako když tiskne. Prohlídněte si tedy svůj fejeton, každou pravdu pečlivě vyberte a nemilosrdně udupejte. Ostatní polopravdy a lži zveličte minimálně pětkrát a poté se odeberte do své oblíbené kavárny s pocitem dobře vykonané práce.

4. Pokud vás psaní fejetonů živí, můžete v nich beztrestně naštvat každého, na koho máte spadeno a ještě dostanete honorář.

5. U psaní fejetonů se pobavíte. Už Terry Pratchett říkal, že „Psaní je ta největší zábava, jakou si člověk může užít sám“. Pokud jste jediní, kdo se u vašich fejetonů válí smíchy, nevadí, smích je zdravý a tudíž ušetříte za lékaře.

6. A poslední rada je pro naprosté zoufalce, kteří opravdu nesesmolí ani ten nejkratší fejeton pod Sluncem: „Pořiďte si fretky!“ Nechte fretky ledabyle proběhnout po klávesnici a dopište nadpis a podpis. Mám to ověřeno v praxi.

Takže tím bych shrnul dnešní téma. Doufám, že jste vše dostatečně pochopili a s případným honorářem za vaše fejetony se se mnou rozdělíte. Pokud máte nějaké negativní reakce, tak vás varuji: „Nepište mi je, nebo o vás napíšu fejeton!“ Pokud máte kladné reakce, pošlete mi čokoládu. Tak a teď si vyndám svůj mozek ze skleničky. Málem bych zapomněl: „Al-Kajda, Al-Kajda, Al-Kajda…“. :D

 

Autor textu: Lenka Matiova

 

Ach, ta škola

Když se řekne slovo škola, většina z vás si vybaví výuku protkanou těmi příjemnými chvilkami mezi hodinami, tzv. přestávkami. Někteří si mohou ze školních lavic vybavit i příjemné zážitky. Pro mě však znamená nepříjemnou nutnost, kterou si musí člověk chtíc nechtíc projít.
Člověk se musí učit, aby nemusel vykonovát manuální namáhavou práci. Poněvadž mi práce, která je těžká z fyzického hlediska, právě dvakrát nevoní, chci získat maturitu a eventuelně i nějaký vysokoškolský titul. V minulosti byla maturita polovinou úspěchu, poněvadž ji neměl každý, ale nároky se zvyšují, takže v současnosti je maturita pouhým dokladem o úspěšném ukončení studia na střední škole.
Nu nic, jdeme dál. Architekti si při slově škola pravděpodobně představí budovu o několika patrech. Pokud jich má více než čtyři, už se dá hovořit o nebezpečném prostředí. Některý žák už neunese učitelský teror, a hurá z pátého patra gravitačním expresem do přízemí, lépe řečeno na chodník a následně s výpomocí do černého pytle se zipem. Není to sice jev častý, ale také není neznámý. Několik takových případů už se skutečně stalo.
Pro mě - jak už jsem naznačil v úvodu - je škola soubojem nudy s atraktivitou. Některé předměty jsou mi příjemné (není jich zrovna mnoho), jiné absolutně nezajimavé a některé pouze jako odreagování. Například chemie je pro mě jedním z nejnudnějších předmětů. Nechci tvrdit, že je to obor špatný, ale v podání nejmenované kantorky, která by podle mého skromného názoru mohla nudit za vlast, se jeví jako na výsost nudný a bezvýznamný.
Takové hodiny si se sousedem krátíme hrami, které znají i starší generace. Velmi populární jsou lodě. Zvláště pro akustické projevy, které jsou nutné a nevyhnutelné. Ticho ve třídě, soused pronáší: "Alfons Třetí" - nikterak potichu musím podotknout. Já ihned odpovídám mnohem více nahlas: "Zásah, potopená!" Tím sklidíme nepříjemné pohledy spolužáků, kteří se právě vzbudili.
Jak je vidno, výuka na středních školách s všeobecným zaměřením není dle mého názoru nejlepší, právě pro předměty, které žák nebude nikdy potřebovat a také pro velkou obsáhlost látky z toho plynoucí. Výuka by se dala zlepšit tím, že by si sám žák mohl zvolit předmět, který by chtěl vypustit a nahradit ho nějakým užitečnějším. Podobnou možnost získáváme ve třetím a čtvrtém ročníku, kdy si můžeme zvolit povinně volitelné předměty. Bohužel není tu právě ta možnost vyřazení některého předmětu, což je mínus tohoto systému.
Zajimavé je také to, jaký vliv má na výuku vyučujcí. Můj učitel na informatiku je člověk znalý svého oboru, je chytrý a dokonce i vtipný, což u učitelů není jev právě častý. Díky své vtipnosti si dokáže získat pozornost a přízeň žáků. Dokonce díky vtipům dokáže vybruslit z těžké situace, kdy si neví rady.
Pokud bych měl shrnout to, co jsem zde napsal, tak je patrné, že na výuku má vliv nejen přístup žáků k oborům, ale i prosředí, přístup vyučujícího nebo také podání látky žákům. Nakonec bych chtěl poděkovat Vám, milí čtenáři, kteří jste se dokázali dočíst až sem. Věřím, že to chtělo odvahu a pevné nervy. Nashledanou opět někdy ve školních lavicích.


Tento text byl zkopírován ze serveru: http://www.cesky-jazyk.cz/slohovky/fejetony/ach-ta-skola.html#ixzz1dExoAZ5b 
 

 

Zpět