Fejeton

14.03.2012 18:40

 

Fejeton (z franc. feuilleton = lístek), či též poznámka pod čarou, v češtině také tzv. podčárník, publicistický žánr. 
Vtipně zpracovává zdánlivě nevýznamné, ale zajímavé téma a ukazuje všední věci v novém světle. Autor je hodně subjektivní a vychází z vlastních zážitků.
 
Lístek pro to, že původně tak byla označována zvláštní literární příloha novin, vkládaná právě jako volný lístek. Nejznámější takovou přílohou je Das Neuste aus dem Reiche des Witzes (německy Nejnovější z říše vtipu), jejímž autorem je Lessing a která vycházela v polovině osmnáctého století v listě Vossische Zeitung.
 
Poznámka pod čarou existuje od roku 1800, kdy začal J. Geoffroy v pařížském listě Journal des Débats (francouzsky Deník debat) otiskovat své divadelní referáty na spodní části stránky. Aby je oddělil od zpravodajské části listu, vkládal před ně výraznou grafickou linku a odtud také vznikl český výraz podčárník.
Tento oddělený kousek kultury a společenských informací v denním tisku se stal běžnou součástí tiskovin a později v něm vycházely i romány (román-fejeton).
 
Mezi současné české fejetonisty patří Ludvík Vaculík, Rudolf Křesťan, Jindřiška Smetanová nebo Karel Kyncl.

Wiki

 

Pojem fejeton je žánrovým označením pro nový literárně publicistický útvar, který vznikl a rozvinul se na místě novinových fejetonů jako méně rozsáhlý článek, či spíše krátký komentář typický silným subjektivním nádechem a lehkou stylistickou formou, zaměřený na aktuální společenské nebo kulturní téma, často o několika volně spojených tématech.

Napsán je lehkým zábavným slohem, mnohdy satiricky komentující či ironizující trefně vybrané dobové události.

Častá je nadsázka, humorné postřehy nebo hyperbola.

Typický humor obsahuje i užívání prostředků komiky, jazykové hry a hry se slovy či užití knižních tvarů.

Autor se většinou soustředí na jeden fakt, využívá sarkasmu, fejeton by měl být gradován do pointy a obsahovat nové, nečekané pohledy na věc a vést čtenáře k zamyšlení nad tématem (proto často obsahuje nezodpovězené otázky).

 

http://www.meredit.cz/content/view/474/71/

 

Fejeton patří k velmi oblíbenému žánru článků. Někomu se zdá, že napsat fejeton je věcí okamžiku a je to naprosto snadné. Dá se říci, že k napsání fejetonu nepotřebujeme další zdroje. Stačí nám vlastní mozek, názory, úvahy, papír a tužka. Ovšem právě na vybavenosti naší šedé kůry mozkové a na našem vnímání světa závisí, jak dalece se fejeton "podaří". Slovo podaří jsem záměrně napsala do uvozovek, protože nejsou jednoznačná kritéria pro ohodnocení kvality článku. Ano, můžeme posoudit technickou vydařenost, zda má vše, co fejeton má mít, ale snad každý fejetonista si najde své čtenáře. Pak je tedy nasnadě, co on od svého článku očekával a zda okruh a množství jeho čtenářů naplnilo jeho očekávání a zda může být spokojen se svou prací.
 
Jak napsat fejeton?
Pro fejeton platí metoda psaní "od jednoduchého ke všeobecnému" a naopak. Pro současný fejeton je přitom častější a typičtější postup od něčeho konkrétního k závěrečnému zevšeobecnění. Autor může používat dialog i monolog, záleží jen na jeho vlastním zvážení, jaké prostředky použije. Abyste správně zvládli stavbu fejetonu a "neuletělo vám to" při psaní někam úplně jinam, je důležité znát čtyři základní zásady, na kterých je psaní fejetonu založeno.
 
  • 1) Je třeba mít jasný autorský záměr. Autorský záměr je autorův cíl, kterého chce dosáhnout napsáním textu. Autorským záměrem může být snaha čtenáře pobavit, donutit k zamyšlení a podobně.
  • 2) Fejeton se vždy omezuje na jeden předmět, fakt, myšlenku atd. Nikdy neřešte, nerozvíjejte více témat současně.
  • 3) Důležitá je vhodná volba jazyka. Jazyk, tedy styl, je pro fejeton alfou a omegou. Proto je bohužel psaní fejetonů často otázkou vrozeného talentu. Je to jeden ze žánrů, který se velmi špatně učí. Jazyk fejetonu musí být lehký, často se používají citově zabarvená slova nebo třeba slova zvláštní až podivná. Můžete si dovolit různé jazykové úlety. Nesmíte se dostat do složitých a těžko srozumitelných souvětí. Styl fejetonu musí být přátelský a spíše lidový. Nesmí chybět humor a nadhled!
  • 4) Nezbytná je závěrečná pointa. Fejeton nemůže končit "do ztracena". Musí mít tečku, čili nějakou pointu nebo závěrečné vygradování.

 

 

 

 


Ukázka fejetonu
 
Tady soukromý byt
(autor Rudolf Křesťan, ze sbírky Slepičí krok)
Nemám v bytě cementárnu ani předprodej vstupenek, ani Bílou labuť, ani Meziodvětvové koordinační středisko oboru lehké prefabrikace, ani restaurace a jídelny. Jenom jídelnu, spíš kuchyňský kout.
Tak pana Omyla nebo paní Omylovou po zvednutí telefonního sluchátka trpělivě informuji, že vykroužili špatné číslo, tady že je soukromý byt.
Až mě překvapil jeden pan Omyl, který po vyslechnutí mého vyjádření, že nejsem Meziodvětvové koordinační středisko oboru lehké prefabrikace, nýbrž soukromý byt, povídá:
"Když už mě omyl stál korunu, tak bych se vás na něco zeptal. Promiňte, ale proč říkáte, že jste soukromý byt? Copak existuje taky nějaký veřejný?"
Byl jsem otázkou zaskočen a nevzmohl jsem se na odpověď. Cosi jsem zakoktal a položil telefon. Dostal jsem ťafku.
Neznámý pan Omyl mě nahlodal. Ano, copak existuje nějaký soukromý byt? Veřejná je knihovna, diskuse, taky veřejné telefonní stanice. Ale stanice v bytě? Ani hotelový pokoj není veřejným bytem, průchoďákem. Natož byt družstevní, státní nebo podnikový. Veřejný může být leda tak dům, ale to je zase jiná kapitola.
Otázka uvízla drápkem.
Fráze se nedokázala bránit, neměla dost protilátek a rozumných argumentů. Její stabilita byla ta tam, skončila naznak.
Od té doby říkám zcela jednoduše při každém omylu, že tady je byt. Dosud si nikdo nestěžoval, že bych ho ukrátil, ošidil o informaci. Nikdo nevyžadoval víc beletrie otázkou: "Soukromý?"
Rada pana Omyla byla neomylná.
Ostatně, jaký soukromý byt, když tuhle volal nějaký neznámý pán, oslovil mě Honzo a ptal se, jestli bych mu mohl šintnout fůru písku.
 
 
 http://www.cesky-jazyk.cz/slohovky/fejetony/bezny-skolni-den.html#ixzz1p7CeleBu 
 
 
Běžný školní den
- pokus o fejeton
 
Zvoní, školní den začíná. Všichni s chutí sedí v lavicích, nabiti vědomostmi v tichosti čekají na příchod učitele, takováhle idylka se však v naší třídě nenachází. Přicházím do šatny a už slyším hlasy a výkřiky z naší třídy. Alespoň vím, že jsem vlezl do správné školy. Ve třídě vždy poletuje smršť nejrůznějších předmětů a odpadků od svačin, alespoň si můžu nachytat nějaké to jídlo, co létá vzduchem, tudíž si nemusím nosit svačinu. Už zvoní, ale u nás to není slyšet. Přichází vyučující. Hned u dveří však klesá k zemi po mocném úderu jablkem do spánku od mého spolužáka, který nosí jablka, ať je léto nebo zima. Tak si říkám, že je to pořád baví chodit do naší třídy. Když se však vyučující probere, je už konec hodiny a já pln vědomostí a chutě do učení jsem opět zklamán. Ale to už přichází můj soused pan Wimmer a praví, že se na to může ... a jde domů.

 

 

 

Zpět