Gilgameš

11.10.2011 22:32

Akkadská verze je na dvanácti tabulkách a obsahuje zhruba 3000 veršů. Většina nalezených částí pochází z Ninive z knihovny krále Aššurbanipala, chybějící části byly doplněny z jiných knihoven. V akkadštině se epos jmenoval „Ten, jenž hlubinu zřel“.

Gilgames.odt (34,8 kB)

 

přepis tabulek: 

http://sites.google.com/site/geokerk/gilgame%C5%A1


Přes nedostatek přímých důkazů se mnoho odborníků domnívá, že jde o reálnou historickou postavu.
Mohl být králem Uruku mezi roky 2750 až 2600 př. n. l.
V raných textech je o něm psáno jako o králi, velice brzy se však objevuje jeho zbožštění a poté již o něm bylo uvažováno jako o bohu.
 
 
 

 

Takto zněl Epos o Gilgamešovi v originále:
 

The Epic of Gilgameš, Old Babylonian Version, Tablet II, lines 1-36, read by Stephanie Dalley

 
 
 
Original Transcript English Translation
1 itbema gilgameš šunatam ipaššar
2 issaqqaram ana ummišu
1 Gilgameš měl sny,
2 říká matce:
3 ummī ina šât mušītiya
4-5 šamhāku attanallak ina birīt eṭlūtim
"Matko, v průběhu této noci
4-5 jsem se procházel kolem lustily ve společnosti mladých lidí
6 ipzirūnimma kakkabū šamā’ī
7 [kiṣ]rum ša anim imqutam ana ṣēriya
8 aššišuma iktabit eliya
9 unīssuma nuššašu ul elte’i
6 “The stars of the sky hid from me,
7 a meteor fell down before me.
8 I picked it up but it was too heavy for me,
9 I pushed at it but I could not move it.
10 uruk mātum pahir elišu
11 eṭlūtum unaššaqū šēpēšu
12-13 ummidma pūtī īmidū yâti
14 ašši’aššuma atbalaššu ana ṣēriki
10 The land of Uruk was gathered about it,
11 the young men were kissing its feet.
12-13 I braced my forehead and they supported me,
14 I picked it up and carried it off to you".
15 ummi gilgameš mūde’at kalāma
16 issaqqaram ana gilgameš
15 The mother of Gilgameš, well versed in everything,
16 said to Gilgameš:
17 minde gilgameš ša kīma kâti
18-19 ina ṣēri iwwalidma urabbišu šadû
20 tammaršuma tahaddu atta
21 eṭlūtum unaššaqū šēpēšu
22-23 teddiraššuma tatarrâššu ana ṣēriya
17 "For sure, Gilgameš, one like yourself
18-19 was born in the wild and the upland reared him.
20 You will see him and you will rejoice,
21 the young men will kiss his feet.
22-23 You will hug him and bring him to me".
24 [i]ttīlamma ītamar šanītam
25 [i]tbe itawwâm ana ummišu
24 He lay down and saw another dream.
25 He arose to talk to his mother:
26 [um]mī ātamar šanītam
27-28 […] … ina sūqim [ša uru]k rebītim
29-30 haṣṣinnu nadima elišu pahrū
31 haṣṣinnumma šani būnūšu
32 āmuršu ahtadu anāku
33-34 arāmšuma kīma aššatim ahabbub ēlšu
35-36 elqešuma aštakanšu ana ahiya
26 "O mother, I have seen another.
27-28 […] … in the street of Uruk-Main-Street,
29-30 an axe was lying and (people) were gathered around it.
31 The axe itself, its appearance was strange;
32 I saw it and became glad.
33-34 I loved it like a wife, caressing and embracing it,
35-36 I took it up and put it at my side".
 

 

 

 

 

Děj

Děj začíná více jak 3000 let př. Kr. v městě Uruku, kde vládne Gilgameš - ze dvou třetin bůh. Jelikož si jeho poddaní stěžují bohům na nucenou a namáhavou stavbu hradeb, je stvořen polodivoký člověk Enkidu, který začíná požírat ovce vGilgamešově království. Gilgameš však jde na Enkidua lstí – dá mu nevěstku, s kterou si šest dnů a sedm nocí Enkidu užívá. Potom zjistí, že se ho zvěř bojí, a tak si jde hledat přítele. Bojuje s Gilgamešem, avšak boj nemá vítěze. Tak uzavřou vzájemné přátelství na život a na smrt.

Gilgamešovou touhou po slávě jdou zabít do cedrového lesa obra Chumbabu, ztělesňujícího veškeré zlo. Po vítězné bitvě se do Gilgameše zamiluje bohyně Ištar, kterou však odmítá, a ta na oba sešle neporazitelného nebeského býka. Toho porazí a zabijí. Za to je Enkidu potrestán a umírá na následky nemoci.

Smutný Gilgameš se vydává hledat nesmrtelnost. Od Uta-napištima se dozvídá, že když bude šest dní a sedm nocí bdít, dosáhne nesmrtelnosti. Naneštěstí je po cestě tak unaven, že zkoušku nezvládá. Při odjezdu se dozví, že jeho poslední nadějí je bylina z mořského dna. Tu Gilgameš utrhne a vrací se do Uruku. Na cestě se však zastaví u studánky, kde bylinu odloží. V nestřežené chvíli mu ji sežere had. Do Uruku se vrací již poučen – člověk se může stát nesmrtelný jen díky svým činům, a tak se mu stávají jeho mohutné městské hradby útěchou.

Shrnutí

Kniha je veršovaná s velkým množstvím básnických obratů. Jelikož se nezachoval jeden ucelený soubor tabulek, kniha je poskládána z více kousků různých verzí těchto tabulek a případně doplněna editorem.

 

 

tisk: 

 
 
Soubor:GilgameshTablet.jpg
Tabulka s částí eposu psaná vakkadštině.
Některé tabulky byly rozbité
 
Hliněná maska démona Chuvavy (Huwawa), Sippar, cca.1800-1600 př.n.l.[4]
 
 
When heaven above was not yet named, nor earth below pronounced by name, Apsu, the first one, their begetter and maker Tiamat, who bore them all, had mixed their waters together, but had not formed pastures, nor discovered reed-beds. When yet no gods were manifest, nor names pronounced, nor destinies decreed, then gods were born within them.
 
Klínové písmo vyluštil Bedřich Hrozný: http://cs.wikipedia.org/wiki/Bed%C5%99ich_Hrozn%C3%BD
 
 
 
Font klínového písma, free: 
 
Klínové písmo
 

 

 

 
 
 
 
Sumerové
 
 

Ugaritské klínové písmo

 

Sumerské klínové písmo

 
 
 
Akkadská verze je na dvanácti tabulkách a obsahuje zhruba 3000 veršů. Většina nalezených částí pochází z Ninive z knihovny krále Aššurbanipala, chybějící části byly doplněny z jiných knihoven. V akkadštině se epos jmenoval „Ten, jenž hlubinu zřel“.
 
I. tabulka: Gilgameš, vládce Uruku, tyranizuje své poddané přehnanými stavitelskými plány 
a také tím, že obtěžuje urucké ženy. Ti naříkají a stěžují si bohům, kteří stvoří divokého člověka Enkidua. Ten má zbavit urucké obyvatelstvo útlaku. Enkidua stvoří z hlíny bohyně Aruru. Tato tabulka končí Gilgamešovými sny, které jsou jeho rádci vyloženy tak, že mu přijde silný společník.
 
II. tabulka: Enkidu žije ve stepích a horách s divokou zvěří a ničí lovcům pasti. Lovci si stěžují Gilgamešovi, který lovcům poradí, aby k napajedlu přivedli krásnou Šamchat, která Enkidua svede a civilizuje (milují se šest dní a sedm nocí). V Uruku se Enkidu setká s Gilgamešem, se kterým se utká v boji, a když zjistí, že jejich síly jsou vyrovnané, tak se spřátelí. Brzy poté se rozhodnou, že spolu podniknou výpravu proti Chumbabovi (Chuvava). Rádci je od tohoto nápadu zrazují.
 
III. tabulka: Zde se Gilgamešovi rádci smíří s plánem jejich výpravy a dávají mu rady. Gilgameš se nejprve radí s královnou, bohyní Ninsunou (Ninsumunnou), spolu vykonají oběť bohovi Šamašovi, a ten jim dá cenné rady.
 
IV. tabulka: Tato tabulka je ve velmi špatném stavu a některé části jsou zcela nečitelné.  Gilgameš se s Enkiduem a spolu s padesáti uruckými vojáky vydá na cestu. O cestě se díky poškození neví téměř nic, ale na konci tabulky má Gilgameš opět sny, které Enkidu vyloží tak, že výprava bude úspěšná.
 
V. tabulka: Výprava dorazila až do cedrového lesa, kde začala kácet vybraný cedr. Brzy k nim dorazil Chumbaba, nejprve se jim posmíval, pak je chytil a chtěl je svrhnout do propasti. V této chvíli se do dění na základě Gilgamešovy modlitby vložili bohové, především Šamaš, a seslali na Chumbabu vítr, který mu zabránil v pohybu a zachytil padajícího Gilgameše a Enkidua. Chumbaba je poté prosí o milost, ale když se chce Gilgameš slitovat, Enkidu mu to rozmluví a Chumbabu zabijí. Poté mu useknou hlavu, kterou dopraví do Uruku.
 
VI. tabulka: Po návratu z výpravy se do Gilgameše zamiluje Ištar (Inanna), ten ji ale odmítne neuctivým způsobem. To Ištar urazí 
a obrátí se na svého otce Ana, aby jí dal strašného nebeského býka (Alú). Ana s vydáním býka váhá, ale poté, co Ištar začne vyhrožovat, že vypustí mrtvé z podsvětí a slíbí, že zajistila dost potravy pro všechny, aby netrpěli, až nebeský býk zničí zemi, vydal jí An býka. Býk začal pustošit okolí Uruku. Gilgameš a Enkidu s ním svedli boj, ve kterém ho zabili. Poté mu vytrhli srdce a dali ho Šamašovi. Když to uviděla Ištar, řekla Gilgamešovi, aby se obával její pomsty. Když to zaslechl Enkidu, hodil po ní kýtu ze zabitého býka. 
 
VII. tabulka: Tato tabulka se zachovala ve velmi špatném stavu, proto byl text doplněn na základě chetitské verze. Ištar se odebrala na radu bohů, kde si stěžovala. Bohové rozhodli, že za své činy (zabití Chumbaby a hození kýty po Ištar) musí jeden z nich zemřít. Jejich volba padne na Enkidua, což ihned ve snu sdělí Gilgamešovi. Enkidu se zlobí především na Šamchat, nakonec jí však odpustí. Poté onemocní a znovu se mu zdá o smrti a o tom, jak půjde do podsvětí.
 
VIII. tabulka: Gilgameš nejprve u nemocného Enkidua vyjmenovává, kdo všechno pro něj bude plakat, poté se Enkidu naposled probouzí, lituje, že nemůže zemřít smrtí válečníka. Brzy zase usne a Gilgameš k němu promlouvá. 
Enkidu umírá. Gilgameš poté vykřikne a jeho výkřik je slyšet po celém světě. Zbývající část tabulky je poškozena, ze zachovalých částí se usuzuje, že jsou zde popisovány smuteční obřady a příprava na pohřeb. Podle sumerské verze Gilgameš přítele oplakával šest dní 
a sedm nocí, během této doby se nemyl, nejedl a nepil.
 
IX. tabulka: Gilgameš dostane strach ze smrti, neboť má pocit, že vše je marné. Opustí Uruk a bloudí pološílený děsem ze smrtelného konce krajinou. Tím se pravděpodobně navrací do míst, odkud přišel Enkidu. Nakonec se rozhodne, že půjde k Utanapištimu, který přežil potopu světa a zná tajemství nesmrtelnosti. Od něho se dozví, že se musí dostat k hoře Mašu, ke které vede velmi nebezpečná cesta. Bránu u hory Mašu střeží Girtablilu (lidé-štíři), kteří se ke Gilgamešovi chovají zpočátku nepřátelsky, ale on je pak přesvědčí, aby ho pustili dál. Řeknou mu, že půjde dvanáct dvouhodin temnotou. Gilgameš jde močálem beznaděje, až dojde do zahrady, kde se nacházejí stromy z polodrahokamů, které rodí ovoce. Ze zahrady je vidět moře.
 
X. tabulka: Zde se Gilgameš seznámí se Siduri (šenkýřka bohů), která v této zahradě žije. Ta Gilgameše zpočátku nepozná a dokonce se ho obává, ale pak s ním promluví a zjistí, co je zač. Ptá se Gilgameše, proč takto vypadá (od smrti Enkidua se nemyl a byl oblečen do lví kůže). Vypráví jí o svých dobrodružstvích a ptá se, jak se dostane k Utanapištimu. To se mu ona snaží rozmluvit a říká, že zde není přívoz a že, co ona pamatuje, moře překročil pouze Šamaš. Poté mu poradí, aby vyhledal Uršunabiho (převozník přes vody smrti). Gilgameš ho najde, převozník se ho ptá, proč vypadá, jak vypadá, což mu Gilgameš vysvětlí. Pak je velmi špatně zachovalá část, někteří badatelé se domnívají, že se s Uršunabim poperou, ale přesto se dohodnou, že ho převeze. Gilgameš musí nařezat 300 třicetimetrových tyčí. Když tak učiní, vyplují a odstrkují se tyčemi, pokaždé jinou, aby jim voda nepokapala ruce. Konec tabulky je opět ve špatném stavu, nicméně ze zachovalé části vyplývá, že je Utanapištim zpozoruje a opakuje se vyptávání, proč Gilgameš vypadá tak špatně. Pak Utanapištim Gilgamešovi vysvětlí, co je smrt.
 
XI. tabulka (tzv. tabulka o potopě): Gilgameš se hned zpočátku ptá, jak je možné, že si jsou tolik podobní, ale jeden z nich je smrtelný a druhý ne (oba jsou ze 2/3 bozi). Utanapištim mu vypráví mýtus o potopě (tento příběh lze najít v několika dalších akkadských a sumerských textech, sem byl pravděpodobně zařazen, aby se lépe vypravěčům vyprávěl): bohové se rozhodnou seslat na lidstvo potopu Ea, jenž to prozradí Utanapištimu a pošle mu poselství po „rákosové chýši“. Ten sestaví podle přesného návodu loď, na kterou vezme vše, co má. Poté šest dní a sedm nocí prší a ze světa se stane obrovský močál. Po ukončení dešťů Utanapištim vypustí holubici 
a vlaštovku. Obě se vrátí zpět. Nakonec to zkouší s havranem, ten se ale už nevrátí, což naznačuje, že voda již opadla. Enlil poté udělá Utanapištima a jeho ženu nesmrtelnými. Utanapištim říká Gilgamešovi, že musí podstoupit zkoušku nesmrtelnosti, tj. nespat šest dní a sedm nocí. Gilgameš v této zkoušce neobstojí a usne. Že spal sedm nocí, uvěří až podle chlebů, které mu každé ráno dávali k hlavě. Gilgameš se rozhodne zanechat svého honu za nesmrtelností, Utanapištim mu přeci jen prozradí jedno tajemství bohů: na dně moře roste rostlina omlazení. Gilgameš ji získá, ale na zpáteční cestě mu ji sežere had. Na konci pochopí, že cíl není v nesmrtelnosti a chlubí se Uršunabimu, jenž ho doprovází, hradbami, které nechal kolem Uruku vystavět. 
 
XII. tabulka: Tato tabulka byla k eposu přidána na základě sumerských tabulek, do eposu nezapadá a i její umístění je špatné, neboť v této tabulce vystupuje živý Enkidu, který předtím zemřel. 

 

OTÁZKY

I   Kdo a jak stvořil divokého člověka Enkidua?
II   Kde se konal a jak dopadl Gilgamešův zápas s Enkiduem?
III   Se kterými dvěma „osobami“ se Gilgameš radil před cestou?
IV   S kým se Gilgameš vydal na výpravu proti Chumbabovi? 
V   Kdo a jak pomohl Gilgamešovi porazit Chumbabu?
VI   Koho Gilgameš urazil 
a koho porazil?
VII   Za které dva činy bohové potrestali Enkidua smrtí?
VIII   Jakými dvěma způsoby truchlil Gilgameš pro přítele Enkidua?
IX   Kdo byl Utanapištim a co u něho Gilgameš hledal?
X   Kolikrát se na cestě přes moře opakovalo vyptávání? Na co se Gilgameše všichni ptali?
XI   V celém textu se čtyřikrát opakuje časový údaj „6 dní a 7 nocí“. Vysvětli dva z nich.
XII   Podle čeho je zřejmé, že sem tato tabulka nepatří? Z jaké verze tabulka vlastně pochází?
VII + VIII   Které verze tabulek tu jsou vyjmenovány kromě akkadské?
Úvod    Kolik má akkadská verze tabulek a kolik veršů? 
Úvod    Kde se nacházela 
a komu patřila knihovna, odkud pochází akkadská verze?
VII   Jakým způsobem mluvili bohové s Gilgamešem a co mu tímto způsobem napověděli? 
XI   Koho vypustil Utanapištim kromě holubice, aby zjistil, zda opadla voda po potopě?
XI   Které dvě události zabránily Gilgamešovi, aby získal božskou nesmrtelnost? 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
POZOR - ODPOVĚDI
---------------------------------------------------------------------------------
I Kdo a jak stvořil divokého člověka Enkidua? Bohyně Aruru z hlíny.
II Kde se konal a jak dopadl Gilgamešův zápas s Enkiduem? V Uruku a dopadl nerozhodně.
III Se kterými dvěma „osobami“ se Gilgameš radil před cestou? S bohyní Ninsunou a bohem Šamašem.
IV S kým se Gilgameš vydal na výpravu proti Chumbabovi? S Enkiduem a 50 uruckými vojáky.
V Kdo a jak pomohl Gilgamešovi porazit Chumbabu? Pomohli bohové, hlavně Šamaš, seslali na pomoc vítr.
VI Koho Gilgameš urazil a koho porazil? Urazil bohyni Ištar a porazil 
(a zabil) nebeského býka Alúa.
VII Za které dva činy bohové potrestali Enkidua smrtí? Za zabití Chumbaby a urážku bohyně Ištar, po které hodil kýtu zabitého býka. 
VIII Jakými dvěma způsoby truchlil Gilgameš pro přítele Enkidua? 6 dnů a 7 nocí přítele oplakával a během této doby se nemyl, nejedl a nepil.
IX Kdo byl Utanapištim a co u něho Gilgameš hledal? Polobůh (2/3), přežil potopu a byl nesmrtelný. Gilgameš 
u něho hledal tajemství nesmrtelnosti.
X Kolikrát se na cestě přes moře opakovalo vyptávání? Na co se Gilgameše všichni ptali? Třikrát se ptali na vzhled a oblečení. Gilgameš byl oblečen do lví kůže.
XI V celém textu se čtyřikrát opakuje časový údaj „6 dní a 7 nocí“. Vysvětli dva z nich. Milování s Šamchat/ oplakávání Enkidua/ déšť seslané potopy/ zkouška nesmrtelnosti.
XII Podle čeho je zřejmé, že sem tato tabulka nepatří? Z jaké verze tabulka vlastně pochází? Vystupuje v ní živý Enkidu. Pochází ze sumerské verze.
VII + VIII Které verze tabulek tu jsou vyjmenovány kromě akkadské? Verze sumerská a chetitská.
Úvod: Kolik má akkadská verze tabulek a kolik veršů? 12 tabulek 
a 3000 veršů.
Úvod: Kde se nacházela a komu patřila knihovna, odkud pochází akkadská verze? V Ninive / král Aššurbanipal.
VII Jakým způsobem mluvili bohové s Gilgamešem a co mu tímto způsobem napověděli? Mluvili s ním ve snech a napověděli smrt Enkidua.
XI Koho vypustil Utanapištim kromě holubice, aby zjistil, zda opadla voda po potopě? Vypustil ještě vlaštovku 
a havrana, který se nevrátil.
XI  Které dvě události zabránily Gilgamešovi, aby získal božskou nesmrtelnost? Nezvládl zkoušku nesmrtelnosti / rostlinu sežral had.
 
 
 
 

Akkadská verze je na dvanácti tabulkách a obsahuje zhruba 3000 veršů. Většina nalezených částí pochází z Ninive z knihovny krále Aššurbanipala, chybějící části byly doplněny z jiných knihoven. V akkadštině se epos jmenoval „Ten, jenž hlubinu zřel“.

I. tabulkaGilgameš, vládce Uruku, tyranizuje své poddané přehnanými stavitelskými plány
a také tím, že obtěžuje urucké ženy. Ti naříkají a stěžují si bohům, kteří stvoří divokého člověka 
Enkidua. Ten má zbavit urucké obyvatelstvo útlaku. Enkidua stvoří z hlíny bohyně Aruru. Tato tabulka končí Gilgamešovými sny, které jsou jeho rádci vyloženy tak, že mu přijde silný společník.

II. tabulka: Enkidu žije ve stepích a horách s divokou zvěří a ničí lovcům pasti. Lovci si stěžují Gilgamešovi, který lovcům poradí, aby k napajedlu přivedli krásnou Šamchat, která Enkidua svede a civilizuje (milují se šest dní a sedm nocí). V Uruku se Enkidu setká s Gilgamešem, se kterým se utká v boji, a když zjistí, že jejich síly jsou vyrovnané, tak se spřátelí. Brzy poté se rozhodnou, že spolu podniknou výpravu proti Chumbabovi (Chuvava). Rádci je od tohoto nápadu zrazují.

III. tabulka: Zde se Gilgamešovi rádci smíří s plánem jejich výpravy a dávají mu rady. Gilgameš se nejprve radí s královnou, bohyní Ninsunou (Ninsumunnou), spolu vykonají oběť bohovi Šamašovi, a ten jim dá cenné rady.

IV. tabulka: Tato tabulka je ve velmi špatném stavu a některé části jsou zcela nečitelné. Gilgameš se s Enkiduem a spolu s padesáti uruckými vojáky vydá na cestu. O cestě se díky poškození neví téměř nic, ale na konci tabulky má Gilgameš opět sny, které Enkidu vyloží tak, že výprava bude úspěšná.

V. tabulka: Výprava dorazila až do cedrového lesa, kde začala kácet vybraný cedr. Brzy k nim dorazil Chumbaba, nejprve se jim posmíval, pak je chytil a chtěl je svrhnout do propasti. V této chvíli se do dění na základě Gilgamešovy modlitby vložili bohové, především Šamaš, a seslali na Chumbabu vítr, který mu zabránil v pohybu a zachytil padajícího Gilgameše a Enkidua. Chumbaba je poté prosí o milost, ale když se chce Gilgameš slitovat, Enkidu mu to rozmluví a Chumbabu zabijí. Poté mu useknou hlavu, kterou dopraví do Uruku.

VI. tabulka: Po návratu z výpravy se do Gilgameše zamiluje Ištar (Inanna), ten ji ale odmítne neuctivým způsobem. To Ištar urazí
a obrátí se na svého otce 
Ana, aby jí dal strašného nebeského býka (Alú). Ana s vydáním býka váhá, ale poté, co Ištar začne vyhrožovat, že vypustí mrtvé z podsvětí a slíbí, že zajistila dost potravy pro všechny, aby netrpěli, až nebeský býk zničí zemi, vydal jí An býka. Býk začal pustošit okolí Uruku. Gilgameš a Enkidu s ním svedli boj, ve kterém ho zabili. Poté mu vytrhli srdce a dali ho Šamašovi. Když to uviděla Ištar, řekla Gilgamešovi, aby se obával její pomsty. Když to zaslechl Enkidu, hodil po ní kýtu ze zabitého býka.

VII. tabulka: Tato tabulka se zachovala ve velmi špatném stavu, proto byl text doplněn na základě chetitské verze. Ištar se odebrala na radu bohů, kde si stěžovala. Bohové rozhodli, že za své činy (zabití Chumbaby a hození kýty po Ištar) musí jeden z nich zemřít. Jejich volba padne na Enkidua, což ihned ve snu sdělí Gilgamešovi. Enkidu se zlobí především na Šamchat, nakonec jí však odpustí. Poté onemocní a znovu se mu zdá o smrti a o tom, jak půjde do podsvětí.

VIII. tabulka: Gilgameš nejprve u nemocného Enkidua vyjmenovává, kdo všechno pro něj bude plakat, poté se Enkidu naposled probouzí, lituje, že nemůže zemřít smrtí válečníka. Brzy zase usne a Gilgameš k němu promlouvá.
Enkidu umírá. Gilgameš poté vykřikne a jeho výkřik je slyšet po celém světě. Zbývající část tabulky je poškozena, ze zachovalých částí se usuzuje, že jsou zde popisovány smuteční obřady a příprava na pohřeb. Podle 
sumerské verze Gilgameš přítele oplakával šest dní
a sedm nocí, během této doby se nemyl, nejedl a nepil.

IX. tabulka: Gilgameš dostane strach ze smrti, neboť má pocit, že vše je marné. Opustí Uruk a bloudí pološílený děsem ze smrtelného konce krajinou. Tím se pravděpodobně navrací do míst, odkud přišel Enkidu. Nakonec se rozhodne, že půjde k Utanapištimu, který přežil potopu světa a zná tajemství nesmrtelnosti. Od něho se dozví, že se musí dostat k hoře Mašu, ke které vede velmi nebezpečná cesta. Bránu u hory Mašu střeží Girtablilu (lidé-štíři), kteří se ke Gilgamešovi chovají zpočátku nepřátelsky, ale on je pak přesvědčí, aby ho pustili dál. Řeknou mu, že půjde dvanáct dvouhodin temnotou. Gilgameš jde močálem beznaděje, až dojde do zahrady, kde se nacházejí stromy z polodrahokamů, které rodí ovoce. Ze zahrady je vidět moře.

X. tabulka: Zde se Gilgameš seznámí se Siduri (šenkýřka bohů), která v této zahradě žije. Ta Gilgameše zpočátku nepozná a dokonce se ho obává, ale pak s ním promluví a zjistí, co je zač. Ptá se Gilgameše, proč takto vypadá (od smrti Enkidua se nemyl a byl oblečen do lví kůže). Vypráví jí o svých dobrodružstvích a ptá se, jak se dostane k Utanapištimu. To se mu ona snaží rozmluvit a říká, že zde není přívoz a že, co ona pamatuje, moře překročil pouze Šamaš. Poté mu poradí, aby vyhledal Uršunabiho (převozník přes vody smrti). Gilgameš ho najde, převozník se ho ptá, proč vypadá, jak vypadá, což mu Gilgameš vysvětlí. Pak je velmi špatně zachovalá část, někteří badatelé se domnívají, že se s Uršunabim poperou, ale přesto se dohodnou, že ho převeze. Gilgameš musí nařezat 300 třicetimetrových tyčí. Když tak učiní, vyplují a odstrkují se tyčemi, pokaždé jinou, aby jim voda nepokapala ruce. Konec tabulky je opět ve špatném stavu, nicméně ze zachovalé části vyplývá, že je Utanapištim zpozoruje a opakuje se vyptávání, proč Gilgameš vypadá tak špatně. Pak Utanapištim Gilgamešovi vysvětlí, co je smrt.

XI. tabulka (tzv. tabulka o potopě): Gilgameš se hned zpočátku ptá, jak je možné, že si jsou tolik podobní, ale jeden z nich je smrtelný a druhý ne (oba jsou ze 2/3 bozi). Utanapištim mu vypráví mýtus o potopě (tento příběh lze najít v několika dalších akkadských a sumerských textech, sem byl pravděpodobně zařazen, aby se lépe vypravěčům vyprávěl): bohové se rozhodnou seslat na lidstvo potopu Ea, jenž to prozradí Utanapištimu a pošle mu poselství po „rákosové chýši“. Ten sestaví podle přesného návodu loď, na kterou vezme vše, co má. Poté šest dní a sedm nocí prší a ze světa se stane obrovský močál. Po ukončení dešťů Utanapištim vypustí holubici
a vlaštovku. Obě se vrátí zpět. Nakonec to zkouší s havranem, ten se ale už nevrátí, což naznačuje, že voda již opadla. 
Enlil poté udělá Utanapištima a jeho ženu nesmrtelnými. Utanapištim říká Gilgamešovi, že musí podstoupit zkoušku nesmrtelnosti, tj. nespat šest dní a sedm nocí. Gilgameš v této zkoušce neobstojí a usne. Že spal sedm nocí, uvěří až podle chlebů, které mu každé ráno dávali k hlavě. Gilgameš se rozhodne zanechat svého honu za nesmrtelností, Utanapištim mu přeci jen prozradí jedno tajemství bohů: na dně moře roste rostlina omlazení. Gilgameš ji získá, ale na zpáteční cestě mu ji sežere had. Na konci pochopí, že cíl není v nesmrtelnosti a chlubí se Uršunabimu, jenž ho doprovází, hradbami, které nechal kolem Uruku vystavět.

XII. tabulka: Tato tabulka byla k eposu přidána na základě sumerských tabulek, do eposu nezapadá a i její umístění je špatné, neboť v této tabulce vystupuje živý Enkidu, který předtím zemřel. 

 

 

I Kdo a jak stvořil divokého člověka Enkidua?

II Kde se konal a jak dopadl Gilgamešův zápas s Enkiduem?

III Se kterými dvěma „osobami“ se Gilgameš radil před cestou?

IV S kým se Gilgameš vydal na výpravu proti Chumbabovi?

V Kdo a jak pomohl Gilgamešovi porazit Chumbabu?

VI Koho Gilgameš urazil
a koho porazil?

VII Za které dva činy bohové potrestali Enkidua smrtí?

VIII Jakými dvěma způsoby truchlil Gilgameš pro přítele Enkidua?

IX Kdo byl Utanapištim a co u něho Gilgameš hledal?

X Kolikrát se na cestě přes moře opakovalo vyptávání? Na co se Gilgameše všichni ptali?

XI V celém textu se čtyřikrát opakuje časový údaj „6 dní a 7 nocí“. Vysvětli dva z nich.

XII Podle čeho je zřejmé, že sem tato tabulka nepatří? Z jaké verze tabulka vlastně pochází?

VII + VIII Které verze tabulek tu jsou vyjmenovány kromě akkadské?

Úvod Kolik má akkadská verze tabulek a kolik veršů?

Úvod Kde se nacházela
a komu patřila knihovna, odkud pochází akkadská verze?

VII Jakým způsobem mluvili bohové s Gilgamešem a co mu tímto způsobem napověděli?

XI Koho vypustil Utanapištim kromě holubice, aby zjistil, zda opadla voda po potopě?

XI Které dvě události zabránily Gilgamešovi, aby získal božskou nesmrtelnost? 

 

 

 

Kdo a jak stvořil divokého člověka Enkidua? Bohyně Aruru z hlíny.

II Kde se konal a jak dopadl Gilgamešův zápas s Enkiduem?V Uruku a dopadl nerozhodně.

III Se kterými dvěma „osobami“ se Gilgameš radil před cestou? S bohyní Ninsunou a bohem Šamašem.

IV S kým se Gilgameš vydal na výpravu proti Chumbabovi?S Enkiduem a 50 uruckými vojáky.

V Kdo a jak pomohl Gilgamešovi porazit Chumbabu? Pomohli bohové, hlavně Šamaš, seslali na pomoc vítr.

VI Koho Gilgameš urazil a koho porazil? Urazil bohyni Ištar a porazil
(a zabil) nebeského býka Alúa.

VII Za které dva činy bohové potrestali Enkidua smrtí? Za zabití Chumbaby a urážku bohyně Ištar, po které hodil kýtu zabitého býka.

VIII Jakými dvěma způsoby truchlil Gilgameš pro přítele Enkidua? 6 dnů a 7 nocí přítele oplakával a během této doby se nemyl, nejedl a nepil.

IX Kdo byl Utanapištim a co u něho Gilgameš hledal? Polobůh (2/3), přežil potopu a byl nesmrtelný. Gilgameš
u něho hledal tajemství nesmrtelnosti.

X Kolikrát se na cestě přes moře opakovalo vyptávání? Na co se Gilgameše všichni ptali? Třikrát se ptali na vzhled a oblečení. Gilgameš byl oblečen do lví kůže.

XI V celém textu se čtyřikrát opakuje časový údaj „6 dní a 7 nocí“. Vysvětli dva z nich. Milování s Šamchat/ oplakávání Enkidua/ déšť seslané potopy/ zkouška nesmrtelnosti.

XII Podle čeho je zřejmé, že sem tato tabulka nepatří? Z jaké verze tabulka vlastně pochází? Vystupuje v ní živý Enkidu. Pochází ze sumerské verze.

VII + VIII Které verze tabulek tu jsou vyjmenovány kromě akkadské?Verze sumerská a chetitská.

Úvod: Kolik má akkadská verze tabulek a kolik veršů? 12 tabulek
a 3000 veršů.

Úvod: Kde se nacházela a komu patřila knihovna, odkud pochází akkadská verze? V Ninive / král Aššurbanipal.

VII Jakým způsobem mluvili bohové s Gilgamešem a co mu tímto způsobem napověděli? Mluvili s ním ve snech a napověděli smrt Enkidua.

XI Koho vypustil Utanapištim kromě holubice, aby zjistil, zda opadla voda po potopě? Vypustil ještě vlaštovku
a havrana, který se nevrátil.

XI Které dvě události zabránily Gilgamešovi, aby získal božskou nesmrtelnost? Nezvládl zkoušku nesmrtelnosti / rostlinu sežral had.

 

 

 

Epos o Gilgamešovi

Při archeologických vykopávkách u města Varku v Iráku byly nalezeny pozůstatky mohutné hradby, která kdysi obepínala v délce devět kilometrů staré sumerské město Uruk. Tuto mohutnou hradbu zbudoval podle pověsti král Gilgameš, který snad doopravdy žil před více než čtyřmi tisíci lety. Hrdinské činy Gilgameše se staly legendou a zapsány na hliněné destičky v klínovém písmu jako Epos o Gilgamešovi přečkali až do našich časů, abychom se i my o nich dozvěděli.
Gilgameš a Enkidu
 
 
Gilgameš byl syn uruckého krále Lugulbandy a bohyně Ninsun a již při narození při něm bohové stály. Bůh nebes Šamaš mu dal krásu a bůh bouřky ho obdařil statečností.
Gilgameš vyrostl v silného muže, že žádný jiný se mu postavit nemohl. Pak se Gilgameš ujal vlády v Uruku a hned rozkázal stavět hradbu, vysokou a mocnou kolem celého města. Všichni muži museli pracovat, i děti stále hradbu stavět. Ve dne i v noci. A stěžovali si obyvatelé Uruku a jejich nářek dolehl až k uším bohů. A bohové svého pána, velkého Ana, který byl i bohem Uruku, zavolali.
"Podívej, pane, jakého jsi stvořil siláka. Dal jsi mu sílu býka, nemá nikoho, kdo by se mu postavil. A tys ho stanovil pastýřem svého lidu. Ale on je utiskuje. Ve dne v noci je nutí pracovat. Muže i děti bez rozdílu."
 
Zavolali poté bohové mocnou bohyni Aruru, stvořitelku všech lidí a An ji poručil:
"Bohyně Arur, tys již jednou stvořila, co jsem poručil. Tak nyní stvoř, co poroučím teď. Člověka bouřlivého a silného, ať své síly změří s Gilgamešem. Až Gilgameš bude zápasit se sobě rovným, přestane lid utiskovat a obyvatelé Uruku si oddychnou."
 
A Aruru poslechla, umyla si ruce, pak uloupla kus hlíny, na zem hodila a z ní poté stvořila Enkidua. Tvora statečného a obdařeného silou boha války Ninurty. Však tělo má porostlé srstí a na záda mu spadají dlouhé kadeře hustých vlasů. Enkidu vstal a vyrazil do stepi, avšak neznal lidi, chodil nahý, jedl to, co jedla divoká zvěř a spolu se zvěří se u napajedla tlačil, když pocítil žízeň.
 
Jednou ho potkal lovec a zcela se vyděsil, rychle do svého domu se vrátil a tam řekl svému otci:
"Otče, viděl jsem muže, který přišel z hor. Je to jistě největší silák v zemi. Jeho paže jsou jak silné trámy. Ale jen po horách chodí, se zvěří se pase a trávu jí, z dobytčího napajedla pije vodu. Bojím se ho. Zničil mé pasti na zvěř, dokonce náš dobytek odloudil, strach mi brání v práci na poli."
 
A otec lovci poradí:
"Musíš jít do města Uruku. Tam sídlí Gilgameš. To je největší silák v zemi. To jeho paže jsou jak silné trámy. Nejprve však musíme toho lesního muže dovést do Uruku. Proto od Gilgameše si nejprve vyžádej pro toho muže ženu a tu mu přiveď. Žena si již s ním poradí, člověka z něj udělá a jeho lesní zvířata se mu odcizí."
 
A lovec poslechl rady svého otce, do Uruku se vydal a ke Gilgamešovi hned šel.
"Poslouchej mě Gilgameši, do našeho kraje přišel muž z hor, velikou má sílu, paže silné jak trámy. Žije se zvěří, její potravou se živí, z dobytčího napajedla pije vodu. Bojím se ho. Zničil mé pasti na zvěř, dokonce náš dobytek odloudil, strach mi brání v práci na poli."
 
A Gilgameš mu poradil:
"Vezmi mojí otrokyni Šamchatu a odveď ji s sebou. Až ji ten muž spatří, zamiluje si ji, onu už si s ním poradí, člověka z něj udělá a jeho lesní zvířata se mu odcizí.
 
Odvedl lovec Šamchatu do hor. Dva dny čekali než přišla zvěř k napajedlu a s ní i Enkidu. Tu se Šamchat odhalila a celá se mu ukázala. Krása její vzala Enkidovi dech. Šest dní a šest nocí se spolu milovali. Pak otočil se Enkidu ke své zvěři, ale ta jakmile jej spatřila, dala se na útěk. Ztratil tak Enkidu svou zvířecí sílu, zato získal rozum a na duchu vyspěl.
 
A pak k němu Šamchat promluvila:
"Enkidu, jsi krásný jak bůh, proč běháš se zvěří? Pojď raději se mnou, ukážu ti město Uruk, obehnané mohutnou hradbou s chrámy boha Ana a bohyně Innany, kde žije silák Gilgameš, uvidíš že si jej zamiluješ."
A Enkidu jí odpověděl:
"Dobře tedy, zaveď mě do Uruku hrazeného k silákovi Gilgamešovi. Budu s ním zápasit, ať Uruk vidí, kdo je silný."
 
Ale Šamchat pochybovala:
"Ty Enkidu, neznáš život a Gilgameš je člověk neklidný, mužně krásný a plný síly. On má větší sílu než ty. Navíc má mocné ochránce, samotného boha Šamaše. A nejvyšší bohové An, bůh nebes, Enlil, bůh země a Ea, bůh vod a moudrosti mu něco ze svých božských vlastností věnovali. Navíc dávno před tím, než ses objevil, zdál se mu o tobě sen. Sen byl o tom, že nebe bylo plné hvězd a ty jako meteory na Gilgameše padaly. Chtěl se zvednout, ale nešlo to, chtěl tu váhu odstrčit, ale nemohl s ní pohnout. Byl zavalen ohromnou tíhou. A tu najednou Gilgameš pocítil k té tíze lásku. Ten sen Gilgameš své matce Ninsuně vypověděl a ona mu jej vyložila. Ta tíha, která jak meteory na Gilgameše se snesla, to je přítel, silák, jakému v zemi rovno není, a který Giglameše vždy chránit bude. Pak měl Gilgameš další sen o ohromné sekeře, která se uprostřed Uruku zjevila, všichni lidé se kolem ní seběhli a Gilgameš ji ke svému bohu zavěsil. A jeho matka Ninsuna mu opět sen vyložila, že jde o přítele , siláka velikého, který jej ochrání.
 
Pak odvedla Šamchat Enkidua mezi lid, mezi pastýře. Ti je pivem a chlebem chtěli pohostit, avšak Enkidu nevěděl, co je to pivo a co je to chléb a netušil, jak se pivo z poháru pije a jak se chléb jí. Tak musela opět Šamchat mu přispěchat na pomoc, a ukázat, jak se pivo pije a chléb jí a Enkidu pak hned sedm bochníků snědl a sedmi džbány piva je řádně zapil. Není divu, že tvář se mu rozzářila a Enkidu se pak do zpěvu dal.
 
Ráno se pak pečlivě umyl, natřel olejem, lidský oděv oblékl a zbroj si připjal. Od té doby se nemuseli pastýři o svá stáda bát, neboť každého vlka Enkidu ubil, každého lva zahnal. Tak žil Enkidu mezi pastýři jako strážce stád, až jednou kolem jejich osady jel člověk s nákladem svatebních koláčů.
 
"Kam jedeš ?" ptal se Enkidu.
"Jedu do Uruku, byl jsem příbuznými pozván na velkou svatbu."
"A co to je, taková velká svatba ?" chtěl vědět Enkidu.
"To napřed vládce Gilgameš sobě nevěstu si vybere a poté všichni jeho muži. A pak je slavena jedna veliká svatba ve velkém městě Uruku hrazeném."
Rozhodl se Enkidu, že půjde rovněž do Uruku.
 
Když přišel Enkidu do Uruku, hned se kolem něj lidé sběhli a jeho svalům se obdivovali.
"Podobá se Gilgamešovi, jen je o něco menší, zato má silnější kosti. No není divu, vždyť prý v mládí se zvěří její potravu jedl a mléko zvířat pil." Šeptali si lidé o Enkiduovi.
 
A již Gilgameš přichází a k chrámu velekněžky míří, aby při svaté svatbě se s ní spojil. Avšak Enkidu mu v cestě stojí a vstoupit mu brání. A tak hned se do sebe pustili. Dveře do chrámu při zápase vyrvali, stěny se třásly a boj to byl ohromný. Den a noc spolu zápasili. Gilgameš na kolena poklesl, ale nevzdal boj. Pevně Enkidua stiskl a hrudí k hrudi jej přitiskl.
"Skvělá je tvá matka, bohyně Ninsun," řekl Enkidu, "když takového siláka porodila, který velikostí všechny knížata země převyšuje."
A Gilgameš s Enkiduem se políbili a přátelství uzavřeli.
 
Pak odvedl Gilgameš svého nového přítele k matce Ninsun, aby pro něj vymohl požehnání.
"Matko, toto je Enkidu, můj druh. Nemá on otce, ani matku, jeho divoké vlasy nikdo v mládí nestříhal, se zvěří žil a nikdo jej nevychovával."
 
Když to Enkidu slyšel, u srdce jej zabolelo a jeho oči se naplnily hořkými slzami.
"Proč pláčeš, příteli, proč tvé srdce bolí ?" zeptal se Gilgameš.
 
"Paže mi najednou ochably, hrdlo se mi stáhlo a pryč je najednou má síla, příteli můj," řekl Enkidu.
 
"Znám dobrý lék na ochablost duše i těla," řekl mu Gilgameš, "v libanonském lese žije strašný Chuvava. Pojďme, porazíme jej, zlo z té země vymítíme a jeho cedry pokácíme!"
 
"To nebude snadné," odvětil Enkidu, " znám Chuvavův les. Do vzdálenosti šest set kilometrů je jeho les obehnán příkopy a do lesa se nikdo neodváží. Vždyť Chuvavův hlas je bouře, ústa oheň a dech je smrt. Proč jen chceš s ním bojovat ? Chuvavu neporazíš."
 
"Já chci bojovat a budu bojovat, dojdu až na vrchol cedrové hory, k příbytku Chuvavy a se svou sekerou budu bojovat. Ale ty jestli chceš, si zůstaň tady.
 
"Jak chceš jít k cedrovému lesu ? Vždyť jej střeží sám bůh bouřky Ver, jenž nikdy nespí, při jeho křiku se hory třesou. Toho Enlil určil, aby strachem cedry chránil." Enkidu dál odrazoval přítele od jeho úmyslu.
 
"Jen bohové jsou nesmrtelní," řekl na to Gilgameš. "Ale lidem jsou jednou jejich dny sečteny. Lidské konání je jen vání větru, který zafouká a pak ustane. Ty se snad smrti chceš bát ? Když padnu, mé jméno tu bude věčně a lidé budou říkat 'to byl Gilgameš, který neváhal se silným Chuvavou se utkat'. Co se však stalo s tvou odvahou a hrdinskou silou. Ty, který jsi mě neváhal napadnout, se teď bojíš?"
 
"Máš pravdu," pozvedl hlavu Enkidu. "Chci jít s tebou, cedry pokácíme a věčné jméno si tím zajistíme. Nyní rychle pospěšme ke kovářům, abychom na výrobu zbroje osobně dohlédli."
 
Gilgameš a Chuvava
 
 
Gilgameš s Enkiduem pospíšili ke kovářům, aby se dali zhotovit potřebnou zbroj. A mistři kováři se spolu poradili a pak jim zbroj ukuli. Sekery, ohromné meče, a k nim pochvy z ryzího zlata. Celá zbroj, kterou Gilgameš a Enkidu na sobě nesli vážila dvě stě osmdesát osm kilogramů.
Jakmile se roznesla zpráva o tom, co chce Gilgameš vykonat, sešlo se v ulicích Uruku mnoho lidí a Gilgameš k nim promluvil:
"Proti silnému Chuvavovi vytáhnout chci a spatřit toho, o kom se mluví. Ukázat mu, jak je silný syn Uruku, jeho cedry pokácím a sobě věčnou slávu zajistím."
 
Starší města Ururku však na to Gilghamešovi řekli :
"Ty jsi ještě Gilgameši příliš mladý a tvé srdce tě příliš unáší. Ty ani nevíš, do čeho se to chceš pustit. Strašlivý je Chuvava. Do vzdálenosti šest set kilometrů je jeho les obehnán příkopy a do lesa se nikdo neodváží. Vždyť Chuvavův hlas je bouře, ústa oheň a dech je smrt. Proč jen chceš s ním bojovat ? Chuvavu neporazíš."
 
Avšak Gilgameš jen s úsměvem pohlédl na svého druha a řekl:
"Já již jsem příteli můj rozhodnut. A přestože se bojím, na cestu se vydám."
 
A promluvil pak lid Uruku a řekl:
"Běž Gilgameši, ukaž, jak je silný syn Uruku. Ať tvůj bůh při tobě stojí a přivede tě zpět do našeho Uruku, města prostorných tržišť."
 
Pak Gilgameš poklekl a zvedl ruce k nebesům:
"To, co řekli, nechť se stane. Teď se vydám na cestu a k tobě, Šamaši, ruce zvedám. Abych zůstal zdráv na duši a domů zpět se vrátil, jako lodě do svého přístavu se vracejí."
 
Pak Gilgameš s Enkiduem se věštby dotázali, jak jejich výprava skončí. A věštba pravila:
"Jeden z vás velké slávy dojde, však druhého nemusí bohové ochránit a nemusí se domů vrátit, jako lodě do svého přístavu se vracejí."
 
Z Gilgamešových očí skanuly slzy.
"Když se vydám na cestu, po které jsem ještě nikdy nešel, může mě na ní potkat snadno neštěstí. Ale pokud ji úspěšně projdu, chci za to oslavit svého boha a chrám mu postavit. A pak již jen hojnosti domova si budu užívat a svého boha velebit."
 
Přinesli Gilgamešovi jeho zbroj, meče, luky i toulce na šípy a sekeru. Gilgameš si ji na sebe vzal a spolu s Enkiduem po ulici jdou. A obracejí se na ně všichni, kdo je potkají.
"Kdy se vrátíš, Gilgameši?" chtějí vědět jedni.
Jiní mu žehnají.
A staří mu dávají na cestu své rady.
"Nespoléhej se Gilagmeši jen na svou sílu a dobře se kolem sebe rozhlížej. Enkidu ať tě vede, vždyť on již cestu zná a ví, kudy jít k lesu cedrovému. A bůh Šamaš ať splní tvá přání, ať spatříš to, o čem zatíms jen mluvil. Kéž bůh Šamaš ti usnadní cestu."
 
Pak i Enkidu promluvil.
"Když jsi se tedy již rozhodl, vydej se na cestu ! Ať tvé srdce nezná strach a tam, kde si Chuvava své obydlí postavil, tam teď poruč vyrazit."
 
Poté, co Gilgameš vyslechl rady starších, řekl Enkiduovi:
" Neváhejme příteli více, avšak nejprve do chrámu vznešené bohyně Ninsuny zajděme a s ní se poraďme." Uchopili se za ruce a do Egelmachu, chrámu bohyně Ninsuny pospíšili. Zde pak Gilgameš takto promluvil:
"Ninsuno, svoji odvahu jsem již prokázal. Teď se chci vydat na dalekou cestu k strašlivému Chuvavovi, podstoupit s ním boj, jaký dosud neznám a projít cestu, kterou dosud neznám. Prosím, za mne se modli k Šamašovi, ať dorazím do cedrového lesa, ať mocného Chuvavu skolím, ať všechno zlo, jež bůh Šamaš v nenávisti chová, vymýtím z povrchu země. Až Chuvavu usmrtím a vykácím jeho cedry, pak ať zavládne mír v horách i v údolí."
 
Ninsuna s těžkým srdcem vyslechla slova svého syna, avšak jeho prosbu nemohla odmítnout. Své tělo proto potřela vonným olejem, připjala si své šperky, na hlavu korunu posadila. Pak postříkala vodou zemi i prach, vyběhla po schodech na střechu chrámu a zde zápalnou oběť k poctě boha Šamaše vykonala. Pak takto promluvila:
" Ach Šamaši, proč jsi mi dal za syna právě Gilgameše s jeho nepokojným srdcem, které ho žene na dalekou cestu k strašnému Chuvavovi. Chce podstoupit boj, který nezná, překonat cestu kterou nezná. Chce dorazit do lesa cedrového, mocného Chuvavu skolit, všechno zlo, jež ty v nenávisti chováš, vymýtit z povrchu země. Prosím tvou manželku Aju, ať ti Gilgameše ve dne připomíná, po setmění pak strážcům noci jej v ochranu svěř a tvůj otec, bůh Měsíce Sin, ať jej chrání."
 
Pak Ninsuna zhasila zápalnou oběť a zavolal Enkidua.
" Enkidu, tebe jsem nezrodila, však přijímám tě za spřízněného Gilgameše a prosím tě, chraň svého druha, ať se jeho zdraví zachová. Svěřila jsem ti našeho krále, abys nám krále zdravého vrátil."
 
Poté Gilgameš s Enkiduem se konečně vydali na cestu. A urazili dvě stě kilometrů nežli poprvé pojedli, za celý den pak celých pět set kilometrů překonali. Cestu k libanonskému lesu, jež běžně měsíc a půl trvala, oni ušli za pouhé tři dny.
 
Navečer prvního dne Gilgameš vystoupil na horu, k níž došli, vysypal na zem jemnou mouku, kterou s sebou přinesl a řekl:
"Horo, přines mi sen, poselství dobré."
Pak Enkidu postavil stan a k Gilgameš k spánku se uložil, zatímco Enkidu první držel hlídku.
 
Ráno pak Gilgameš Enkiduovi vyprávěl, jaký měl v noci sen:
"Stáli jsme spolu v údolí mezi horami, když vtom se na nás ta největší hora zřítila." A Enkidu mu hned jeho sen vyložil:
"Příteli, to je krásný sen, velmi krásný sen. Ta hora je Chuvava a ten sen značí, že Chuvavu přemůžeme, spoutáme a zabijeme."
 
Pak hned se zas vydali na cestu. Po dvou stech kilometrech poprvé pojedli, za celý den pak celých pět set kilometrů překonali.
 
Navečer druhého dne Gilgameš na horu vystoupil a trochu mouky na zem vysypal.
"Horo, přines mi sen, poselství dobré."
Pak Enkidu postavil stan a Gilgameš k spánku se uložil.
 
Ráno, hned zas Gilgameš svůj sen Enkidovi vypráví.
"Můj příteli, měl jsem hrozný a zmatený sen. Chytal jsem v něm stepního býka, který byl tak obrovský, že jen svým zabučením dovedl rozrazit zem, a od jeho kopyt se zdvihala oblaka temného prachu. Klesl jsem před ním na kolena, když najednou jakýsi muž mi ruku podal, ze země mě pozvedl a ze svého měchu dal mi napít vody." A Enkidu mu hned jeho sen vyložil:
"To je bůh, příteli. Ten býk nám vůbec není nepřátelský. Vždyť je to sám bůh Šamaš. A až ti bude nejhůř, ten, kdo tě za ruku uchopí a ze svého měchu ti vodu dá, bude tvůj bůh Lugalbanda. Tak vykonáme dílo, kterému na světě není rovno."
 
Pak hned se zas vydali na cestu. Po dvou stech kilometrech poprvé pojedli, za celý den pak celých pět set kilometrů překonali.
 
Navečer třetího dne Gilgameš na horu vystoupil a trochu mouky na zem vysypal.
"Horo, přines mi sen, poselství dobré."
Pak Enkidu postavil stan a k spánku se zas první Gilgameš uložil. Však ještě než na něj přišla řada s hlídkou, náhle se probudil.
"Co to, Enkidu? Příteli můj. Nevolal jsi mne? Proč jsem se tedy vzbudil? Ach příteli, měl jsem další sen a tenhle sen byl již opravdu děsný. Zem i nebesa hřměla, pak náhle vše zmlklo a snesla se strašná tma. A v tom, strašlivý blesk udeřil a přinesl smrt a všechno se změnilo v popel." Avšak Enkidu opět děsivý sen v dobrý výklad obrátí:
"Chuvava je jako blesk, avšak dřív než jeho světlo vzplane, my jej porazíme. Uvidíš, již brzo svoji nohu na jeho hlavu položíš."
 
Pak konečně došli do Libanonu k příbytku Chuvavi. A zdáli spatřily strašlivého Chuvavu., jak před svým cedrovým lesem stojí. A jeho podoba byla tak hrozivá, že i hrdinný Gilgameš se rozplakal a honem k bohu Šamašovi se začal modlit:
"Vzpomeň si Šamaši, co jsi mé matce Ninsuně slíbil, že při mně budeš stát a proti Chuvavovi mi pomůžeš."
A bůh Šamaš jej vyslyšel a takto Gilgamešovi poradil:
"Běž odvážně proti Chuvavovi, ale musíš si pospíšit. Ve svém lese má Chuvava sedm kouzelných košil, které jej chrání a na protivníka smrtelné paprsky vrhají. Ale teď ještě stojí před lesem a na sobě má jen jednu košili a šest jich zatím odložil."
A Gilgameš s Enkiduem se za ruce uchopili a jako divocí býci vyrazili kupředu. A vtom je poprvé strážce lesů Chuvava spatřil a sám úzkostí zachvácen silným hlasem zvolal:
"Ach, kdo jsou ti mladíci? Stůjte!"
Ale Gilgameš s Enkiduem nedali se zastrašit a cestou vzhůru k Chuvavovi se blížili. Cesta to byla příkrá a strmá, ale jako natřikrát přeložený provaz nejde přetrhnout a jako dva mladí lvi jsou silnější než jejich otec, tak dva přátelé, kteří si vzájemně pomáhají, strmou cestu spolu překonají, tam, kde jeden by sám selhal.
 
Když konečně přišli na vrchol a před nimi se rozprostíral cedrový les, Enkidu takto pravil:
"Cesta byla namáhavá, a když teď ještě k lesu sestoupím a bránu mohutnou od příbytku Chuvavova otevřu, pak již ochabnou mé paže a nebudu moci bojovat, když to bude zrovna nejvíc zapotřebí."
Ale Gilgameš mu hned odvahu dodává:
"Příteli, copak jsme tak ubozí? Teď, když cíl naší cesty leží na dosah, teď snad máme ustoupit? Příteli, ty který jsi tolika bitkami prošel, ty se přeci nebudeš smrti bát. Stůj při mně, ale ovšem buď opatrný. Ať je silný tvůj hlas, ať zesílí tvé ochablé paže, ať pevná jsou tvá kolena. Příteli, zůstaň se mnou a společně půjdeme na nepřítele. Zapomeň na strach, zapomeň na smrt. Když dva odvážní muži se vrhnou do boje, pak jeden ochrání druhého, a i když oba padnou, zajistí si slavné jméno navěky." A Enkidu uchopil druha za ruku a vydali se spolu k okraji lesa.
 
Když došli k lesu, v úžasu oba zírali na ohromnou výšku cedrů. Chuvava zde již nebyl, jen stopy vedoucí do lesa po něm zůstaly. Před nimi jen veliké cedry, které jsou navzájem prorostlé jako křoviska, pod nimi stín plný omamné vůně a rašící oleandry a temnota, kterou osvětlují jen záblesky démonů, kteří v lese žijí. A tu začal se Gilgameš obávat:
"V lese panuje temnota, když záře paprsků démonů zmizí, nenajdeme Chuvavu ani cestu zpátky."
Avšak Enkidu jej uklidnil:
"Příteli, když polapíš ptáka, kam asi půjdou jeho mláďata? Jen zmateně budou v trávě pobíhat sem a tam. Nejprve zabij Chuvavu, pak i jeho pomocníci zmateně budou pobíhat sem a tam, pak teprve budeme hledat zář jejich paprsků."
 
Pak oba se sekyry chopili a začali rázně cedry kácet. A když Chuvava ten hluk zaslechl, vybuchl hněvem:
"Kdo se opovážil mé stromy kácet? Vznešené cedry, které jsem na hoře pěstoval!"
A tu bůh Šamaš oběma hrdinům znovu poradil:
"Rychle, vstupte do příbytku Chuvavova, dokud ještě není doma!"
A tak Enkidu s Gilgamešem dovnitř vešli, čímž však Chuvavu nadmíru rozhněvali.
"Nahoru vás pozvednu, až k samému nebi a pak vás srazím na temnou zem!" řval Chuvava a řítil se na oba hrdiny. Pod krkem je ohromnými pažemi uchopil, nahoru pozvedl, ale až k samému nebi nedokázal, dolů je srazit chtěl, ale na temnou zem je shodit nedokázal. Tu však Gilgameš pochopil, že Chuvavu vlastními silami nepřemohou. A Gilgameš hořce zaplakal a k bohu Šmašovi se začal zas modlit:
"Před tebe Šamaši jsem předstoupil, na cestu se vydal, s Chuvavou v boji se utkal, teď mi však pomoci musíš, jinak zahyneme."
 
A nebeský Šamaš vyslechl prosbu Gilgamešovu a proti Chuvavovi své mocné větry poslal. Orkán i severák, vítr bouřek i mrazivý vítr, smršť i horký vítr van. Všem osm větrů se zvedlo proti Chuvavovi a nemilosrdně jej bijí do očí, takže Chuvava nemůže jít vpřed, nemůže však ani ustoupit. A tak zanechal Chuvava marné námahy a začal prosit o slitování:
"Pusť mě, Gilgameši. A ode dneška ty budeš mým pánem a já tvým sluhou. Sám své cedry pokácím a domy ti z nich postavím."
Ale Enkidu neznal slitování a Gilgamešovi pravil:
"Nedej nic na slova, která Chuvava pronesl. Nedaruj Chuvavovi život."
 
A Gilgameš poslechl svého druha, sekeru uchopil, svůj meč tasil a Chuvavu do šíje ťal, pak zas Enkidu svou sekerou udeřil a po třetí Gilgamešově ráně Chuvava padl.
 
Tak zabili Giglameš a Enkidu Chuvavu, strážce lesa, při jehož slovech se celý Hermon i Libanon třásl. A ztichly hory, ztichly všechny hřebeny hor.
 
Pak Enkidu Gilgamešovi řekl:
"Gilgameši, kácej cedry."
A Gilgameš cedry kácí, Enkidu kořeny vykopává. A nakonec odřízli hlavu Chuvavovu.



Více zde: http://kolesovice.webnode.cz/news/porozumeni-textu/

Zpět