Jan Amos Komenský

12.06.2012 20:57

Jan Amos Komenský (1592 - 1670) - teolog, filozof, pedagog
(-420 let)

dílo:
Labyrint světa a ráj srdce
Listové do nebe
Orbis pictus - Svět v obrazech

(Škola hrou)

 

  1. Učit se musí od mládí.
  2. Povinná školní docházka (chytří, hloupí, chudí, bohatí, …).
  3. Názorné vyučování.
  4. Nutnost určitého stupně vzdělání, horlivost.
  5. Přiměřenost látky k věku.
  6. Vše převádět do praxe.
  7. Vyučovat od jednoduššího ke složitějšímu.
  8. Nutnost stálého opakování.
  9. Žák má být současně učitelem.
  10. Vyučování má být zábavné.
Tyto zásady byly skutečně průlomové až revoluční. Bojuje zde proti mechanickému učení, tvrdí, že vzdělání má být zdarma.

 

Audio ukázky:

http://www.gimel.cz/shop/samples/rd1695/rd1695_ku_13.mp3

http://www.gimel.cz/shop/samples/rd1695/rd1695_ku_24.mp3

 

http://jlswbs.files.wordpress.com/2008/02/labyrint.pdf

obrázky google

http://www.gimel.cz/?g=cd_eben_petr_labyrint_sveta_a_raj_srdce

 

Labyrint světa a ráj srdce (6)

Ilustrace: Miroslav Disman
Rok vydání: 1984
Počet stran: 196

http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/jan-amos-komensky/labyrint-sveta-a-raj-srdce-6.html

Poutník dostal Všudybuda za vůdce (str. 15-16)
Poutník šel poznat svět, když potkal Všudybuda, který mu nabídl, že ho po světě provede, neboť bez něho by se určitě ztratil. Poutník chtěl poznat a zhodnotit tento svět, a proto souhlasil. Ale Všudybud mu řekl, že nesmí hodnotit, nýbrž jen obdivovat, protože by mohl rozhněvat jejich královnu Moudrost.

Mámení se přitovaryšilo (str. 17-18)
Mámení přišlo k Poutníkovi a řeklo, že mu bude ukazovat a vyprávět o světě. Poutník se ho zeptal, co na tomto světě dělá za práci a Mámení řeklo, že je tlumočníkem královny, vyučuje, vkládá veselost a dobromyslnost do lidských myslí.

Osud rozděluje povolání (str. 22-23)
Poutník přišel k Bráně života a uviděl starého muže držícího pytlík, ze kterého přicházející brali lístečky. Někteří si vytáhli panuj, jiní služ, a tak dále. Všezvěd mu vysvětlí, že zde se rozdělují povolání a Mámil ho vyzve, aby si také vzal lístek. Poutník se Osudu zeptá, jestli si může vybrat a obdrží cedulku s nápisem: Dívej se a zpytuj.

Poutník ze světa utéci chce (str. 134-135)
Poutník se nechce dívat na lež, faleš a nepravost. Chce opustit svět jakýmkoliv způsobem a nalézá cestu k Bohu. Prosí ho o smilování.

CHARAKTERISTIKA HLAVNÍ POSTAVY:

Poutník - Člověk bloudící světem. Nejprve se snaží všechno poznat, ale když je již zkušený a vidí, jaký je svět, začíná chápat, že jediné, co je bezchybné a krásné, je víra v Boha. Proto se obrací do svého srdce - k Bohu.

VLASTNÍ NÁZOR:

V knize jsou vyjádřeny alegoricky důležité myšlenky, ale pro mě jsou bohužel nesrozumitelné.


 

 

Oceňoval význam výchovy.

I nejméně nadané dítě lze alespoň poněkud vychovat.

Výchova má  tři  cíle:

  • poznat sebe a svět 
  • ovládnout sebe 
  • povznést se k Bohu

Klade důraz na význam kázně.
Odmítá tělesné tresty za neznalost, ale za porušení kázně je v určitých případech připouští.

 

Po ukončení vzdělávání by měl člověk cestovat.

Zdůrazňoval ale, že vzdělávání nikdy nekončí, že je neustálé.

 

 

Definoval pojem školní rok a školní prázdniny.
Ve třídách by měli být žáci stejného věku a stejné úrovně znalostí.

Pokud je ve třídě větší počet žáků, doporučuje pro učitele pomocníka (ve třídách bývalo 80 až 100 žáků).

 

Zásady:

  • názornost – přímá zkušenost
  • učivo by na sebe mělo navazovat
  • aktivnost – využití poznatků v praxi
  • trvalost – soustavně učivo opakovat
  • přiměřenost – vycházet ze schopností dětí

Děti dělil podle nadání:

  1. bystré, dělají radost
  2. bystré, líné
  3. bystré, vzpurné
  4. s nedostatkem bystré mysli
  5. s nedostatkem bystré mysli, líné
  6. s nedostatkem bystré mysli, vzpurné

Rodiče a učitel mají být vhodným příkladem pro dítě a vést jej ke správné životosprávě. Doporučuje vhodnou stravu, střídání práce s odpočinkem, dostatek spánku (8 hodin) a péči o hygienu těla.

 

 

Listové do nebe – Fiktivní dopisy chudých ke Kristu, stěžují si na bohaté. Kristus je utěšuje a kárá bohaté

Hlubina bezpečnosti – Čím více se člověk vzdaluje od Boha, tím větší je jeho beznaděj.

Labyrint světa a ráj srdce – alegorický příběh. Vypravěč se ocitá v okrouhlém městě uprostřed nicoty. Průvodci Všezvěd Všudybud a Mámení mu líčí krásy světa, poutník však vidí jen klam, marnost, faleš, bídu a smrt. Chce odtud utéci, ale nemá kam. Východisko ze zmatků tohoto světa nachází v otevření svého srdce, aby do něj mohl vstoupit Ježíš Kristus.

 

 

http://www.vialucis.cz/kapitola1.htm

 

SVĚT JE ŠKOLOU BOŽÍ MOUDROSTI

 

   Odtud začínáme, protože se chystáme povzbudit svět, aby se snažil být v souhlase se svým jménem a vykonávat vůli svého Stvořitele, a dále ukázat cesty, které zjevuje Bůh a které jasně vedou k oné věci.
   2. Že pak se svět právem nazývá školou, to ukazuje jednak věc sama, jednak zjevený nám boží záměr o jeho založení, jednak konečně stálá boží péče o jeho zušlechtění k moudrosti.Neboť co je škola? Určuje se jako sbor vyučujících a učících se užitečným věcem. Je-li to správné, je tedy svět školou, protože se celý skládá z množství vyučujících, učících se a z učiva.
   3. Cokoli totiž na světě existuje, buď učí nebo se učí nebo koná střídavě obojí, a to různými nálezy, jež slouží jako prostředky, a jsou všude zavedeny jednak k vzájemnému poučování, jednak k předávání a vštěpování svých názorů, veřejných nebo soukromých, jiným.
   4. Vejdi do dílen řemeslníků, do selských dvorů, do radních a soudních domů, do královských paláců, do královských sněmů, do obydlí rodičů s dětmi, vejdi kamkoli, kde jsou lidé, spatříš, že všude, dokonce i na poušti, kde je třeba i jediný člověk, se vyučuje a učí. Odtud je patrné, že ani k těmto činnostem (vyučovat a učit se) nepřicházejí lidé náhodou, ale radí se k nim, protože každému člověku je vrozena touha vědět, pátrat po tom, co je třeba vědět, a osvojené poznatky zase sdělovat jiným, ba dokonce vábit a získávat pro své názory (jestliže druzí nechtějí znát, co on ví nebo věří nebo se domnívá vědět), nebo, kdyby to nestačilo, nutit násílím.
   5. Z toho důvodu je všechno plné vzdělávání, tj. různých nástrojů k povzbuzování, dávání rad a přinucování, takže svět může být právem nazýván domem vzdělávání. Přirozenost lidská sineukládá jiných cílů žití než vyučovat a učit se, protože oko se, nenasytí díváním ani slyšením(Kaz. 1).
   6. To, co vypravují o Solonovi, že se totiž chlubíval, že až do stáří se každý den něčemu učil,přiřkl někdo z neznalosti samojedinému Solonovi, protože tu nešlo o úsilí jednoho člověka, ale lidské přirozenosti, i když se nevyskytuje stejně živě u všech nebo se přenáší jen na lepší věci (jak by mělo). Přirozenost lidská to je, která ukazuje onou nekonečností svých tužeb a božskou povahou, vtištěnou své schopnosti k tomu cíli, aby člověk, nenalézaje ve věcech konečných, kde by se zastavil, měl příležitost vystupovat k samotné propasti nekonečnosti, k Bohu, a nalézal nepřetržité podněty k tomu úsilí. Vždyť přece je také posílán na svět proto, aby se učil hledat Boha a poznávat tvůrce podle skutků dokud nepřijde čas, kdy se mu samému uzná za vhodno ukázat se mu nezastřeně tváří v tvář.

 

 

Via Lucis

http://www.youtube.com/watch?v=Gv1uLfF35Uw

Zpět