Kulturní instituce

13.03.2012 16:39

Cojekultura.docx (76,3 kB)

http://dum.rvp.cz/materialy/tradice-zvyky-a-obyceje.html

Kulturní instituce

Co je kultura?pí

K čemu je dobrá?

Co jsou to tzv. kulturní instituce?

 

 

V jedné kulturní instituci jedni lidé druhým vypráví a ztvárňují různé příběhy. Někdy jsou to příběhy veselé, někdy tragické, někdy zpívané a někdy dokonce tančené. Jak se takové instituce jmenuje?

Kde je taková nejbližší instituce?

Jaké ještě jiné známé takové instituce znáte?

A jak se jmenují ony hrané  příběhy?

Jak se jmenují veselé příběhy?

Jak smutné?

Jak zpívané?

Jak tančené?

 

V jiné kulturní instituci se uchovávají a ukazují různé staré, historicky a kulturně cenné předměty. Jak se tato instituce jmenuje?

Proč taková instituce vlastně existuje? K čemu je dobré schovávat a ukazovat staré věci?

Znáte nějakou takovou konkrétní instituci?

V Rakovníku?

V Praze?

 

V jedné z takovýchto modernějších institucí se také ukazují příběhy, ale používá se v nich místo lidských představitelů moderní technika. Také příběhy v nich jsou spíše zábavné než kulturní. Jak se taková instituce jmenuje?

 

Jaký je rozdíl mezi kulturou a zábavou? Může být kultura zábavná? A zábava kulturní? Nějaké příklady?

 

 

Kultura tedy zahrnuje všechno to, s čím se člověk nerodí, ale

  • co se musí naučit, aby se stal platným členem své společnosti;
  • co sám většinou nevytváří, nýbrž přejímá od starších;
  • co je spíše kolektivním a často anonymním, nastřádaným dílem mnoha generací;
  • co se udržuje tím, že se o to lidé starají a pečují;
  • co dané společenství spojuje a zároveň odlišuje od jiných.

V tomto širokém významu je kultura nezbytnou podmínkou lidského života ve společnosti

 

 Hmotná i kulturní či duchovní stránka člověka se jistě vzájemně podmiňují; příběhy tzv. „vlčích dětí“, vyrostlých mimo lidskou společnost, však ukazují, že bez příslušné enkulturace, tj. osvojení určité kultury není člověk schopen navázat ani sexuální vztah.

 

Kulturu lze nalézt například i u primátůhlodavcůkytovcůptáků či ryb. Mladímakakové se od matky učí umývat brambory než je snědí, mladí ptáci napodobují zpěv dospělých.

 

Její pokračování či reprodukce se zajišťuje jednak spontánně, nápodobou v rodině a později v prostředí vrstevníků, jednak cílevědomě ve školách.

 

Na generačním předávání kultury, tj. zejména jazyka, vyprávění, zvyků, oblékání, morálky nebo náboženství se tradičně podílely dvě generace, zejména matka a babička (tzv. grandmother hypothesis). V současné době se na enkulturaci dětí stále více podílí televize, což společnost silně homogenizuje: všichni poslouchají stejné mluvčí a stejné příběhy, mají před očima stejné vzory chování atd.

 

Protože se kultura vyjadřuje a předává zejména řečí, často se chápe jako vázaná na určité jazykové prostředí (česká, francouzská, německá kultura). Pro ještě větší a méně homogenní nadnárodní celky se používá pojem civilizace

 

V současném pohyblivém a globalizovaném světě se různé kultury, dříve více či méně přísně oddělené, často setkávají a protože si navzájem dobře nerozumějí, vznikají vážná společenská napětí i konflikty. Příchozí imigranti z jiných kultur se musí akulturovat, tj. osvojit si nezbytné minimum hostitelské kultury, často však vytvářejí poměrně uzavřené skupiny, které pak žijí na okraji většinové společnosti. Proto nabývají na významu pokusy o multikulturní výchovu, tj. výchovu k pochopení kulturních rozdílů. 

 

Zpět