Pompeje

13.03.2012 15:09

Jan Neruda - Mrtvé město 

s. 91

 

Pompeje

 

 

 poprvé, 5. února 62, zničilo prudké zemětřesení přibližně 60 % města. Město bylo v krátkém čase znovu vystavěno, pravděpodobně ještě zdobněji a bohatěji než předtím.

Obyvatelé Pompejí žili v přesvědčení, že Vesuv je vyhaslý, a varovným signálům nevěnovali pozornost. Nespojovali je s aktivitou Vesuvu. Byli zvyklí na drobné otřesy země a výrony plynů z Vesuvu. Až v roce 62 byly otřesy natolik silné, aby způsobily poškození budov. Na začátku října roku 79 vyschly všechny studny ve městě, ale varování stále nebylo dostatečně silné a celý starověký Řím strnul hrůzou, když 24. října došlo ke katastrofální vulkanické erupci, která pohřbila město a zaclonila slunce v pravé poledne. Dříve si lidé mysleli, že tato katastrofa se stala 24. srpna 79, ale podle nejnovějších objevů to je 24. říjen 79.

Jediným hodnověrným očitým svědkem erupce byl Plinius mladší, který událost popsal v dopise Tacitovi. Podle jeho slov došlo k erupci kolem poledne. Nejdříve z Vesuvu vyšlehly vysoké plameny a později velký černý mrak tvaru borovice, který zakryl slunce a den se změnil v noc. Na Pompeje dopadaly rozžhavené kameny, které bořily budovy. Obyvatele města usmrtily jedovaté plyny uvolněné při erupci (podle současných výzkumů se jedná asi o 10 000 osob). Erupce trvala nepřetržitě 3 dny, v důsledku čehož bylo město pokryto vrstvou popela o výšce asi 6 metrů. Zničeno bylo území od Herculanea až po Stabie.

„Mrak“, o kterém Plinius Mladší píše, je dnes znám jako pyroklastická vlna, což je mrak přehřátých plynů, popela a kamenů vyvrhnutých ze sopky. Plinius rovněž popisuje, že erupce byla současně doprovázena zemětřesením a že moře bylo zemětřesením odsáváno pryč a znovu vraceno – dnes tento jev nazýváme „tsunami“.

Jeho strýc, Plinius Starší, se nechal na veslici dopravit do Stabií, aby mohl úkaz sledovat, ale na svoji zvědavost doplatil životem. Byl nalezen mrtvý na pláži ve Stabiích, pravděpodobně zadušen oxidem uhelnatým.

Silná vrstva popela pokryla dvě města na úpatí sopky a jejich poloha a jména byla zapomenuta. Herculaneum bylo objeveno v roce 1738, Pompeje v roce 1748

http://zena-in.cz/clanek/pompeje-jsou-skutecna-tresen-na-dortu/kategorie/tipy

 

Pro Italy nuda, pro turisty bomba

Výlet do Pompejí jsem naplánovala na 24. srpna, protože ten den před více než 2000 lety město zničila sopečná láva. Myslela jsem, že to Italové patřičně oslaví. Pravdou byl opak. U pokladen jsme se ocitly samy, nikde žádná připomínka, natož jiný turista. Vstupné kolem 10 eur ale bylo vzhledem k exkluzívnímu zážitku mizivé. Historii Pompejí jsem měla načtenou i pozpátku, takže žádný průvodce nebyl třeba.  Tak obrovský areál s tak dokonale zachovalými stavbami, freskami, chodníky i amfiteátry jsem však nečekala.

Paralelní svět

pompeje

pompeiKdyž vejdete do ulic Pompejí, máte pocit jako Alenka za zrcadlem. Prostě jste právě překročili časovou smyčku a omylem se ocitli v paralelním světě, kam ale vůbec nepatříte. Dokonce i vzduch měl jakoby jiný poměr prvků, slunce odlišnou barvu i sklon paprsků, zkrátka zážitek na celý život.

Několik hodin jsme se pak proplétaly hustými a úzkými kamennými uličkami mrtvého města, kde se ve stínu ruin chladili jen potulní psi. Procházíte z domu do domu, navštívíte divadlo, lázně, obchody, hospody s nálevnou i nádobím, dvory s bazénky, freskami, mozaikami i malbami. Tehdejší Pompeje byly rušným a živým městem s vysokou hustotou obyvatel.

Domky jsou totiž v úzkých řadách namačkány jeden na druhý, takže představa plné obydlenosti stavení dává tušit o opravdu velice koncetrované společnosti. Až sem zavítáte, nedělejte si vzhledem k velikosti města iluze, že projdete všechno. U vchodu vyfasujete mapku s popisem, takže si podle ní vyberte jen ta místa, která vás zajímají nejvíc. Asi to budou i zkameněliny mrtvých obětí tehdejšího výbuchu, které jsou však ukryté za dost špinavými skleněnými vitrínami, takže trochu ztrácejí na skutečnosti a důstojnosti. Jinak musím říci, že z celého našeho putování byly Pompeje tím nejúžasnějším zážitkem.

Ocitnete-li se někdy v těchto místech, určitě na ně nezapomeňte. Od roku 1997 jsou na Seznamu světových památek UNESCO – nechápu, proč až tak pozdě – takže jejich unikátnost je celosvětově potvrzena.

pompei

Antické porno

pompei

Spolu s Pompejemi byla tehdy zničena i města Herculaneum a Stabie. Jejich znovuobjevení na konci 18. století způsobilo Evropě kulturní šok. Křesťanskou vírou sešněrovaná a puritánská Evropa si nedokázala představit, že by se někde zcela otevřeně a bez obalu propagoval sex a vše s ním spojené. Skoro všechny dochované antické domy jsou (nebo byly a puritáni dokonali cestu zkázy) vyzdobeny erotickými mozaikami či freskami.

V první chvíli tehdejší historici prohlásili obě města, či alespoň domy, ve kterých se erotika nacházela, za nevěstince. V této souvislosti se také začaly šířit zkazky o „božím trestu“ seslaném na Pompeje. Podle dalšího zkoumání je ale dnes jasné, že se nijak neodlišovaly od jiných antických měst.

 
 

Zkáza Pompejí totiž přišla naprosto nečekaně. Tragédie začala v srpnu roku 79 po Kristu. Sopka, která byla pokládána za vyhaslou, zabila během jediného dne přes dva tisíce lidí. Ulice výstavního letoviska se naplnily kvílením umírajících, požáry a tunami smrtonosného lávového popele.

Po třech dnech, když běsnící živel ustal, nebyly už Pompeje na povrchu světa.

Po staletí pak pod Vesuvempěstovalilidé na úrodných svazích révu, obilí a olivy, aniž tušili, co se skrývá jen několik metrů pod zemí. Až nenasytní hledači pokladů v 18. století objevili zázrak. Antické město plné šperků, starožitností a také mrtvých.

 

Trik archeologů

V bludišti desítek ulic obkroužených hradbami dnes znovu stojí honosné dvoupatrové domy, lázně, divadla, fontány a chrámy. Bohaté měšťanské vily jsou vyzdobenémozaikami, podlahy září barevným mramorem. Zachoval senábytek, stříbrné ozdoby, nádobí. A také lidé...

Poněkud morbidním unikátem Pompejí jsou sádrové odlitkytělzemřelých. Žhavý popel, bahno a déšť vytvořily zvláštní mazlavou hmotu, která pohltila mrtvá či umírající těla. Brzy však ztvrdla a vznikla z ní jakási pohřební krusta. Těla, která v ní zůstala uvězněna, později zetlela a rozpadla se. Při vykopávkách dostal ředitel výzkumu Giuseppe Fiorelli nápad - zkusil vylévat tyto dutiny sádrou.

Itálie, Pompeje

Smrt milenců

Tak vznikla podivuhodná sbírka umírajících Pompejanů, neuvěřitelně bizarní sochy, které odhalují krutou katastrofu. Hledíme na lidi, ze kterých nezbylo vůbec nic - jen výraz jejich tváře a zkroucená poloha těla, v níž je zastihla smrt. Je to až příliš pochmurná podívaná.

Zdroj:http://cestovani.idnes.cz/na-navsteve-v-nejstarsim-nevestinci-evropy-fex-/igsvet.aspx?c=A080818_132635_igsvet_tom

http://pompeje79.sweb.cz/

 

Žádáš mě, abych Ti vylíčil skon mého strýce, abys těm, kdož přijdou po nás, mohl o něm vyprávět co nejpřesněji. Děkuji Ti: vím, že jeho smrt, jestliže ji oslavíš Ty, očekává sláva nesmrtelná.

Můj strýc dlel právě v Misenu, kde osobně velel loďstvu. Bylo 24. srpna asi o jedné hodině s poledne když mu zvěstuje má matka, že na obloze vyvstává mrak neobyčejné velikosti a podoby. Strýc právě studoval: zvedne se od stolu a vystoupí na návrší, odkud mohl podivuhodný úkaz lépe sledovat. Vystupoval mrak (z které hory, nedalo se na tu dálku zjistit; teprve později se poznalo, že to byl Vesuv): jeho podobu a tvárnost by nemohl vyjádřit žádný strom lépe než pinie. Jako převysoký kmen se zvedal do oblak, až se pak rozprostíral v jakési větve, nejspíše proto, že výbuch plynu, který jej hnal tak vysoko, později ochaboval a nemohl jej unésti, anebo se snad rozptyloval i proto, že byl stlačován svou vlastní tíhou.

A už padal do lodí popel, tím žhavější a hustší, čím více se blížili, už padala i pemza a černé, ohořelé a žárem rozpukané kamení, a už se tvořila mělčina, která, zrovna jako spousty sopkou chrlené, činila pobřeží nepřístupným. Na chvíli zaváhal, nemá-li se vrátit, ale potom prohlásí: „Odvážným přeje štěstí: zaměř k Pomponianovi!" Pomponianus meškal ve Stabiích, mezi nimiž a Misenem jest záliv, neboť moře se tu zalévá do pobřeží zakřiveným obloukem. V Stabiích sice ještě nebylo nebezpečí tak blízké, ale bylo už patrné a, protože stále rostlo, blízké už dost; proto dal Pomponianus nanosit do lodí vojenská zavazadla a rozhodl se odplout, jen co se utiší nepříznivý vítr. A právě tímto větrem můj strýc k němu šťastně dojel.

Zatím z různých míst Vesuvu šlehaly široké plameny a vysoké ohnivé sloupy a jejich oslňující jas se ještě přiostřoval noční tmou. Aby obecnou hrůzu zmírnil, strýc ujišťoval, že to asi hoří osamělé dvorce, které poděšení venkované opustili, aniž je napadlo uhasit oheň v krbech. Potom si šel lehnout, usnul a opravdově spal. Zatím však dvůr vězel už tak hluboko v závěji popela a sopečného kamení, že, kdyby byl ještě chvíli v ložnici setrval, nebyl by se odsud dostal. Probudili ho, vyjde z pokoje a odebéře se opět k Pomponianovi a k ostatním, kteří celou noc probděli. Potom se ve spolek radí, mají-li zůstat v domě. Budovy se totiž ohromnými otřesy ustavičně kývaly a, jako by je vyvrátil ze základu, brzy se nakláněly dopředu, brzy dozadu. Pod širým nebem zase hrozilo padající sopečné kamení, třebaže lehké a pórovité; srovnávajíce obojí nebezpečí, rozhodli se na konec pro druhé. Vloží si na hlavu polštáře a přiváží si je šátky, což je mělo chránit před deštěm kamení.

Všude jinde už byl den, a tady pořád noc ze všech nocí nejčernější. I rozhodli se, že půjdou na břeh zblízka se podívat, zda-li už more dovoluje nasedat do lodí: bohužel však bylo stále ještě strašně rozbouřené. Tam pak se strýc položil na prostěradlo, které pod ním rozložili. Ale brzy potom plameny a jejich předzvěst, sirný zápach, zaženou všechny na útek a také strýce povzbudí. Pomocí svých druhu sice povstal, ale hned se zhroutil: nejspíše mu příliš hustý dým zamezil dýchání a uzavřel mu průdušku, kterou odjakživa churavěl . . .

Když pak se konečně přece rozednilo (bylo to až třetího dne po jeho skonu), naleznou jeho tělo pod prostěradlem, ale docela neporušené a v těch šatech, které si vzal naposled: vypadal spíše, jakoby spal, než jako mrtvý . . .

Zatím jsem já se svou matkou dlel v Misenu - to však do historie už nenáleží, a Ty sis přál poznat právě jenom poslední chvíle strýcovy. Proto končím. Bud zdráv!

 

 

 

Zpět