Filmy s popisem

20.10.2011 18:20

Filmy s popisem

 

    Popis děje, komentář.

 

    (připravit zvukovou stopu pro Audacity)

    Nejprve shlédnout

    Napsat komentář

 

Filmy s popisem, reportáž ČR

Rozhovor o filmech s popisem

manuál popisu filmů

 

Ukázka popisu divadla (na youtube, na ČT)

Celý film - od času ukázky níže, part1: http://youtu.be/b7rZlZ0eD-4?t=1m58s

Celý film - od času ukázky níže, part2: http://youtu.be/b7rZlZ0eD-4?t=1h17m54s

Ukázka filmu s popisem - Mazaný Filip: http://www.youtube.com/watch?v=KRoA9xdBtCg&feature=player_embedded

Ukázka pro popis, Blázinec, popis od 2:25: http://www.youtube.com/watch?v=RvcW_mingWI&feature=related

Ukázka pro popis, začátek, Hospoda: http://www.youtube.com/watch?NR=1&v=nKpdP1BT5PE

 

 

 

 

Přestože se slova „nevidomý“ obvykle užívá k označení osoby s úplnou
ztrátou zraku, ve skutečnosti jen asi 18% lidí, kteří jsou registrováni jako
nevidomí, nemají ani zbytky zraku. Zbývajících 82% trpí některou vážnou
zrakovou vadou. Nicméně i tak nejsou schopni sledovat televizi běžným
způsobem a obsáhnout všechny vizuální detaily, potřebné k dokonalému
porozumění obsahu.
Podle průzkumů Auditelu pomáhá audio popis nejvíce v případě dramat,
telenovel, sitcomů, dále pak přírodopisných filmů a dokumentů. U zpráv,
soutěží a diskusních pořadů je dostatečný podíl mluveného slova a obsah lze
dobře sledovat. Mnoho nevidomých upozornilo na sportovní komentáře, které
jsou prý zaměřeny jen na umocnění vizuální složky.
 
Různí lidé požadují různé úrovně detailu a obsahu. Tyto rozdíly jsou nejvíce
svázány s věkem a rozsahem postižení. Většina zrakových postižení je
progresivní (tzn. mnoho lidí zrak postupně ztrácí) a proto je spojena s vizuální
pamětí nebo vzpomínkou. Zkušenosti takto postižených lidí jsou proto zcela
odlišné od zkušeností lidí, kteří se nevidomí již narodili a nemohou tedy na
 
39
 
žádné vizuální paměti stavět.
Někteří z nevidomých od narození se nezajímají příliš o pojmy krásy,
barvu vlasů, popis oblečení. Ale pro slabozraké, nebo nevidomé s vizuální
vzpomínkou, patří takové informace mezi detaily, které by rádi v popisu slyšeli.
Shrnuto slovy jednoho z nich:
‘Neřekne mi to moc, ale řekne mi to něco. Muž v bílé košili a
tmavých kalhotách bude patrně někdo elegantní. A jestli má i
kravatu, bude asi i pečlivý a bude mít nějaký vážný záměr.’
 
Dále je třeba mít na paměti různorodost zázemí jednotlivých diváků. Někteří
si na TV nebo film pamatují, a znají příslušnou terminologii. Jiní nemají
s tímto médiem žádnou zkušenost a chápou komentátora jen jako vypravěče.
Mnohým nic neřeknou termíny jako detail, švenkování kamerou, atd. Na
druhou stranu je někdy nutné pochopit proč režisér natočil určitou scénu
daným způsobem a srozumitelně to převést do slov.
 
I když se audio popisy soustředí především na klíčové vizuální prvky scén,
zjistilo se, že často pomáhají v porozumění i vidícím starším lidem, jejichž
kognitivní schopnosti se zhoršují a patrně i mladým lidem s poruchami učení.
To potvrdil i průzkum Audiotelu, při kterém byl 62 starším lidem promítnut film
s kriminální tématikou. Ti, kteří měli možnost využít audio popisu pochopili
zápletku lépe a pořad se jim líbil více. Takový výsledek však nebyl od počátku
samozřejmý. Průzkum měl spíše ověřit, zda se nebude audio popis plést
s hlavním dialogem a zda nezahltí kognitivní kapacitu diváků.
 
Mladí lidé, mezi 15 a 20 lety jsou samostatnější a prohlašují, že si nepřejí, aby
se s nimi zacházelo jinak než s ostatními. Pro ně by měli být popisy krátké a
precizní.
 
Potenciálně největší skupinou uživatelů mohou být vidící diváci, kteří nechtějí
sledovat obrazovku celou dobu. Podle jedné studie až 39% diváků používá
TV jako pozadí pro jiné činnosti (vaření, pletení, jídlo, žehlení, atd.) Možnost
nahrát si pořady s popisem na kazetu a pak si je poslechnout v autě nebo ve
vlaku je dalším přínosem pro vidící diváky. Audiotel se zajímal o vliv těchto
nových forem zábavy na vysílací společnosti a majitele autorských práv a
odhalil velký obchodní potenciál v oblasti nahraných audiokazet s populárními
pořady s popisem.
 
Závěrem lze říci, že někteří lidé se na popis budou výrazně spoléhat, zatímco
jiní jej budou chápat jen jako průvodce pořadem. Potřeby a přání se u zrakově
postižených navzájem liší stejně tak, jako u vidících. Většina lidí, se kterými
Audiotel hovořil, se vyjádřila pro co nejvyšší míru detailu. Nicméně někteří
starší diváci si stěžovali na slábnoucí koncentraci po dlouhých popisných
úsecích. Je tedy vidět, že pravidlo rovnováhy a přiměřenosti platí i zde.
 
39
 
39
 
2
 
PŘÍPRAVA AUDIO POPISU
 
Obecná pravidla, o kterých hovoříme v tomto dokumentu jsou určena pro
nové komentátory. Čím více zkušeností získají, tím rychleji a snadněji budou
pracovat. Většina komentátorů si nakonec vytvoří svou vlastní metodu v rámci
níže uvedených sedmi bodů.
 
Komentátor musí umět dobře stylizovat, musí mít jasný, příjemný a výrazu
schopný hlas, a musí být podrobně obeznámen s potřebami nevidomého
publika. Samozřejmě komentátor a autor audio scénáře nemusí být jedna
a táž osoba. Příležitostně lze obsadit do role komentátora známého herce
nebo osobnost. Pak ale musí být autor audio scénáře přítomen nahrávání a
dohlížet na to, aby tón přednesu byl přesně takový, jaký zamýšlel. V případě
dokumentu, který většinou již jednoho vypravěče má, je záhodno, aby
komentátorem byla osoba opačného pohlaví, a tak se předešlo záměně.
 
Krok 1 Výběr vhodného pořadu pro audio popis
 
Většina zrakově postižených se ráda dívá na stejné pořady jako vidící diváci.
I u nich tedy vedou zprávy, dokumenty, seriály a filmy. Oblíbenost však
neznamená, že všechny tyto pořady se hodí pro audio popis.
 
Některé programy mají příliš rychlý spád a popis divákovi moc nepomůže.
Kvízy a soutěže jsou rovněž velmi populární, ale opět nenabízejí příliš prostoru
pro popis, neboť se řídí přesně daným a velmi hustým scénářem prakticky bez
mezer. A k popisu se příliš nehodí ani zprávy.
 
Některé filmy, kde akce a scénická hudba převažují nad dialogem, si vyžadují
prakticky nepřetržitý popis, což může být pro posluchače únavné. Jsou-
li mezery mezi dialogem a komentářem příliš krátké, audio popis může
porozumění víc bránit, než napomáhat. Je-li to možné, každý pořad nebo i díl
seriálu by měl být nejprve posouzen zkušeným komentátorem, který určí, zda
se dílo hodí k audio popisu.
 
Krok 2 Sledování programu
 
Většinou lze pořad získat na VHS video kazetě nebo DVD s časovými kódy.
Zejména na počátku, když se komentátoři popisu teprve učí, je dobré nejprve
si prohlédnout celý pořad a pak teprve začít s přípravou popisu. Pro stanovení
problémových míst může být užitečné „sledovat“ pořad nejprve bez obrazu, a
poslouchat jen dialogy a zvukové efekty. Jinou možností mohou být simulační
brýle, jejichž čočky simulují zrakové postižení. Samozřejmě ne vždy bude dost
času na sledování celého filmu. Začínajícím komentátorům to však výrazně
pomůže zvyknout si na problémy audio popisu.
 
39
 
Při sledování materiálu si musíme položit několik otázek. Je-li to dokument, jde
o jediný díl nebo o část seriálu? U seriálů, filmů a sitcomů je otázka podobná
– je to jeden z (mini)série, nebo samostatná epizoda, nebo úplně samostatný
film? Pokud jde o část seriálu, je třeba doplnit kontext – postavy, jejich vývoj,
vztahy mezi postavami, poslední vývoj v zápletce. Dále je třeba poznamenat si
a ověřit specializované termíny. Opravdu se vyplatí mít ve věci jasno a vědět
přesně, o co se jedná. V tom mohou pomoci encyklopedie, publikace typu Kdo
je kdo, Slovník cizích slov, Kniha o psech/letectví/houbách …, ale i internet.
 
Většina produkčních společností by měla být schopna poslat na požádání
s kazetou nebo DVD i scénář. Oddělení propagace mohou zaslat další
materiály jako seznam herců a členů štábu, ačkoliv na takové informace
zbývá při popisu čas jen zřídka. Samotný scénář může pomoci v pochopení
scén, které nejsou úplně jasné na první podívání. Slouží proto jako zdroj
dodatečných informací, a nikoli jako výchozí materiál pro popis, už jen proto,
že konečná podoba sestříhaného filmu se často od původního scénáře
podstatně liší.
 
Tři zlatá pravidla audio popisu zní: popisujte co vidíte, nepopisujte svou
interpretaci toho, co vidíte a nikdy nehovořte přes dialog nebo komentář.
 
Poznámka: Komentátor, který sleduje pořad po již několikáté, si může
všimnout chyb v návaznosti příběhu nebo střihu. Neměl by však na ně
upozorňovat diváka, protože to jej jen vyruší od sledování programu a přitom
jde o chyby, kterých si většina lidí na pohled nevšimne.
 
Krok 3 Příprava pracovního audio scénáře
 
Scénář by měl být připraven v souladu se zásadami uvedenými v tomto
dokumentu. Předpokládáme, že k přípravě poslouží pracovní stanice
vybavená počítačem, ale příprava probíhá obdobně, ať už je vybavení
jakékoli.
 
Pracovní stanice se většinou skládá z několika prvků:
- osobního počítače, který slouží k editaci textu, dále jako index časových
kódů, ovládací jednotka video střihu a čtecí zařízení pro záznam popisů
v mezerách mezi dialogem pořadu;
- přehrávače VHS nebo DVD s časovými kódy;
- dodatečného malého monitoru a připojených reproduktorů (i v případě,
že PC má okno s videem);
- a zařízení pro záznam audio popisu.
 
Pracovní stanice by měla být schopna propojit části psaného scénáře
s časovým kódem programu.
 
39
 
Krok 4 Revize audio scénáře
 
Po dokončení návrhu scénáře je nutné, aby jej zkontroloval editor nebo
zkušený komentátor. Občas je též třeba souhlasu výrobce/producenta/režiséra
programu, ale v praxi se to nestává příliš často.
Potom by měl být scénář několikrát načten „na živo“, protože mnoho lidí mluví
pomaleji, když jsou nahráváni, a proto je třeba řádně se před nahráváním
připravit, aby se nemrhalo vzácným nahrávacím časem.
 
Krok 5 Nastavení zvukové hladiny pořadu
 
Při vkládání audio popisu do pořadu je nutné ztlumit zvuky v pozadí, aby byl
popis v mezerách mezi dialogy jasně slyšet. To je důležité zejména proto, že
většina zrakově postižených je ve věku, kdy mohou mít obtíže s porozuměním
mluveného slova za přítomnosti šumů a zvuku na pozadí. (presbycusis)
 
Hlas komentátora je nastaven na konstantní úrovni hned od počátku
nahrávání, ale hladinu zvuků v pozadí lze upravovat i v jeho průběhu, často
je to jedna z funkcí pracovní stanice. Obvykle je tato úroveň přednastavena
na počátku nahrávání, ale v místech, kde hladina zvuku náhle zesílí, nebo se
směje publikum, lze zvukovou hladinu dále upravit. Ve scénách, kde je slyšet
například hluk ze silnice, nebo smích v pozadí několika po sobě následujících
popisů, lze udržovat zvuky v pozadí ztlumené po celou dobu, aby mezi
jednotlivými popisy nekolísala příliš hladina zvuku. Je-li to možné, hudba by
se po konci každé fráze měla zesílit zpět na původní úroveň, jako to například
dělají diskžokejové, když mluví do hudby.
 
Některé starší dekodéry audio popisu možná nebudou schopny reprodukovat
zvuky v pozadí zároveň s popisem (kvůli složitému zapojení dodatečných
digitálních obvodů), ale doručí informaci o ztlumování. Komentátor si pak musí
být vědom toho, že v případě sledu několika krátkých popisů může jeho projev
vyznít trhaně a nepříjemně.
 
Krok 6 Nahrávání popisu
 
Po nastavení zvukových hladin a ověření časových nástupů je audio scénář
nahrán. Současná verze pracovní stanice vždy komentátora nejprve upozorní
a zobrazí odpočet času k nástupu. Pak teprve zobrazí příslušné okno
s popisem. Popis nesmí být uspěchaný, každé slovo musí být jasné, slyšitelné
a pečlivě načasované, aby se nevhodně nepřilepilo k nadcházejícímu dialogu.
Zatímco vidící obecenstvo získává vedle zvukové informace i informaci
zrakovou, takže mu nějaké přeřeknutí nebo nezachycené slůvko nevadí,
zrakově postižení jsou zcela odkázáni na jasné vyznění každého jednoho
slova.
 
39
 
Záznam audio popisu si žádá stejnou úroveň soustředění, pozornosti
k přednesu a intonaci, jako jakýkoli jiný komentář nebo voice-over.
 
Zrakově postižení přikládají často lidskému hlasu značný význam. Pokud se
jim hlas nebude líbit, nebudou poslouchat.
 
Dobrý audio popis by měl být nevtíravý, neutrální, ale nikoli monotónní a bez
života. Přednes by měl odrážet povahu celého pořadu. V hororu nebo dramatu
by měl být přednes vyrovnaný, a v případě hrozivých zvuků a hudby v pozadí
by měl hlas odrážet i napětí, aniž by ovšem sklouzával k melodramatičnosti. I
v komedii by měl být komentář vyrovnaný, ovšem v přednesu by měl být znát
úsměv. Komentátor se ale nikdy nesmí začít smát. V některých případech se
vyplatí obsadit jako komentátora pro komické popisy profesionálního komika
(viz Komedie, oddíl 4.9)
 
U většiny pořadů lze použít jak hlasů mužských, tak i ženských. Nicméně
jsou případy, kdy je jeden vhodnější. Hlas by neměl přitahovat pozornost,
ale doplňovat celé představení. Cílem je vykreslit obrazy, vysvětlit zápletku,
popsat scénu a vylíčit děj.
 
Občas není na škodu slabší regionální akcent, ale to je třeba zvážit u každého
programu individuálně. Zdálo by se logické, že regionální pořad by měl mít
popis s regionálním akcentem. Ovšem v praxi je obtížné nalézt akcent, který
bude vyhovovat všem. Moravských akcentů je celá řada, ale hovorová čeština
by neměla vadit nikomu.
 
Nahrání hodinového popisu zabere průměrně dvě až dvě a půl hodiny.
 
Pracovní stanice umí indexovat psaný audio scénář, nahraný popis a
všechna data o související hladině zvuků v pozadí, a asociovat tyto informace
s časovým kódem programu. Výsledný formát lze pak automaticky přehrát z
centra, odkud se program vysílá.
 
Archivace popisů závisí na technologii užívané jednotlivými studii. Dříve se
užívali jak kazety DAT, tak i CD-ROM disky, ale lze využít i zbývajících audio
stop na profesionálních videoformátech nebo jiných digitálních nosičích.
V současnosti se objevuje zájem ukládat navíc i psaný scénář zindexovaný
podle časových kódů jako formu „metadat“, která může posloužit (podobně
jako titulky cizojazyčných pořadů) jako pomůcka pro vyhledávání jednotlivých
částí pořadů pro pozdější využití.
 
Krok 7 Revize nahrávky
 
Vždy je důležité nahrávku si znovu přehrát a ujistit se, že popis byl
zaznamenán bez chyb, opomenutí nebo nesrozumitelných míst. Pracovní
 
39
 
stanice by měla mít „revizní“ režim, který by komentátorovi umožňoval
sledovat vizuální upozornění na nástupy a odpočty k nástupům, které byly
použity při původní nahrávce, a s nimi i rolující psaný scénář. Vyskytne-li se
chyba, komentátor ji pak může snadno napravit a znovu nahrát jen potřebný
úsek.

 

 

 

Zpět