Porozumění textu

05.10.2011 21:29

Dnes nemluvím, odešly hlasivky = úplně tichá hodina:)

 

Tiché čtení

Téma: tabu, věci o kterých se nemluví

trochu teorie: 

 

 

Tiché čtení zlepšuje porozumění textu

Silvie Kratochvílová, 5. 11. (2010), Čtenářská gramotnost , 1,537 zobrazení

Mezinárodní výzkum PIRLS ukázal, že se čeští žáci velmi málo věnují tzv. tichému čtení. Státy, které se ve výzkumech čtenářské gramotnosti umísťují na předních pozicích, využívají tiché aktivní čtení při výuce mnohem častěji než české školy.

 

tiche_cteni

Foto: Leo Reynolds

 

Aktivní čtení znamená, že čteme sami, potichu a následně odpovídáme na otázky nebo diskutujeme. Jistě si mnozí vzpomínáte na to, jak jste museli (zejména v cizím jazyce) číst nahlas poměrně dlouhé pasáže, poté se vás vyučující ptal na různé otázky, ale vy jste na ně nebyli schopni odpovědět. Text jste totiž četli nahlas a nemohli jste se vrátit k pasážím, kterým jste nerozuměli. Pro důkladné porozumění žáci potřebují číst potichu a každý sám, je nutné jim na četbu poskytnout dostatek času, klidné prostředí, podnětný text a dobré úkoly, které porozumění textu podporují.

 

více zde: kolesovice.webnode.cz/news/ctenarska-gramotnost/

 

Důležitý je podnětný text:

Ještě důležitější je vědět, proč čtu, co hledám?

Proto tyto otázky:

C

text 1 (Máslová) text 2 (Lenka Volmová)

o si myslí autorka textu o antikoncepci?

Jakou antikoncepci doporučuje?

Co si myslí o dnešním porodnictví?

Co si myslí o domácích porodech?

Je text (autorka) důvěryhodná?

Co je v textu míněno komerční sexualitou?
Co si autorka textu myslí o manželství?

Co si myslí o svobodě v západní (tj. naší) společnosti?

Co si myslí (naznačuje) o Kámasútře?

 

 

maslova.odt (35,4 kB)

 

zdroj: http://ona.idnes.cz/antikoncepce-pro-mladistve-je-zverstvo-tvrdi-gynekolozka-pad-/spolecnost.aspx?c=A110810_143328_spolecnost_jup

 

 

Antikoncepce pro mladistvé je zvěrstvo, tvrdí gynekoložka
15. srpna 2011  4:58
MUDr. Helena Máslová - průkopnice psychogynekologie a psychosomatické péče se
Z porodnice musela kdysi odejít, protože se její názory na antikoncepci a porod lišily od těch oficiálních. Panovala obava, že by si gynekoložka Helena Máslová mohla při své službě řídit porody přirozeně, bez kapaček a nástřihů. K oboru se vrátila, když zjistila, že ženské potíže souvisejí s psychikou. Stala se průkopnicí psychogynekologie.
 
MUDr. Helena Máslová - průkopnice psychogynekologie a psychosomatické péče se snaží, aby "loutkou" systému nebyl ani pacient, ani lékař... | foto: Dalibor Puchta, iDNES.cz
 
Měla jste tehdy při praxi v porodnici v úmyslu vést porody jinak, než bylo běžné?
Vůbec, ale když jsem viděla, že jakýkoliv jemnější přístup k ženě je vnímán jako nebezpečný, naštvalo mě to a začala jsem o tom psát do médií. Do té doby jsem šťourala jen do hormonální antikoncepce. Ale i u pilulek proti početí jsem nechtíc šlápla do "vosího hnízda".
 
Vizitka
Helena Máslová se narodila 1. 5. 1968.
Vystudovala 1. lékařskou fakultu UK.
Pracovala na gynekologicko-porodnickém oddělení, poté na interním oddělení a v léčebně dlouhodobě nemocných.
V roce 2008 založila Centrum psychosomatické péče.
Má 3 děti (17, 14 a 12 let).
Jak to?
Úplně na začátku jsem pro sebe hledala nějakou vhodnou a zjistila jsem, že webová stránka antikoncepce.cz je reklamní plocha výrobce, že pilířem prosperity farmaceutického průmyslu jsou antidepresiva a také hormonální antikoncepce, která je antilék, protože brání fyziologickému procesu. O antikoncepci se mluvilo jen v superlativech a její negativní účinky se ignorovaly, nikdo je nezkoumal v souvislostech. Odborníci ale věděli své. Například jeden zkušený chirurg, kterému jsem asistovala při operaci střev, mi říkal: Kolegyně, vidíte, jak je ta děloha prosáklá, podívejte se na to dobře. Tak takhle vypadají dělohy žen, které užívají hormonální antikoncepci.
 
 
Dnes už se ví, že s hormonální antikoncepcí roste riziko embolie a rakoviny.
Riziko trombóz a embólií je prokázáno, s rakovinou to tak snadné není. Statistika výskytu nádorových onemocnění prsu v západní společnosti každý rok stoupá a shoduje se s masovým užíváním antikoncepce a poklesem porodnosti i nekojením. V Čechách vynikáme jak v masovém předepisování antikoncepce, tak v počtu objevených prsních nádorů. A pacientky jsou stále mladší. Přitom se ví, že karcinom prsu ovlivňují hormony. Žena, která bere roky i desetiletí antikoncepci a pak dostane další hormonální zátěž pro stimulaci vaječníků při umělém oplodnění, může být ohrožena. Mrzí mě, že zpěvačka Anna K. zveřejnila jen část toho, co prožila, ale zapadlo vše, co diagnóze předcházelo, včetně rodinné zátěže.
 
Neměly bychom tedy antikoncepci užívat vůbec?
To je každého boj. Svět není černobílý. Společnost nás dnes nutí do plánované reprodukce a jediný účinný, jednoduchý a snadno dostupný nástroj s tak vysokou bezpečností je právě hormonální antikoncepce. Navíc se za ni platí, čímž motivujeme jiné, aby nám vysvětlovali, že jednáme správně. Někdy jsou ale takové pilulky opravdu nejlepším řešením.
 
Co má vlastně matka poradit dospívající dceři?
Největším zločinem je podávání hormonální antikoncepce mladistvým. Slečna měla párkrát nepravidelnou menstruaci, má akné, tak jí předepíšeme pilulky. Podávané hormony vyřadí z činnosti její vlastní systém a nahradí ho umělým cyklem s pseudokrvácením. Přesně tyhle dívky jsou později typickými kandidátkami na neplodnost, setkávám se s nimi ve své ordinaci. V patnácti letech dostaly antikoncepci, vysadily ji v osmadvaceti, ve třiceti se léčí na neplodnost a o dva roky později jdou na umělé oplodnění. Aby totiž menstruační cyklus dozrál, potřebuje čas. Reprodukční soustava zraje u každé ženy různě dlouho.
 
 
Má si tedy vystačit s kondomem?
Přednáším sexualitu na gymnáziu a snažím se těm sedmnáctiletým slečnám vysvětlit, že není kam spěchat, že ta panenská fáze má něco do sebe a že není zač se stydět, ba naopak. Ideální by bylo, kdyby se obnovila prestiž té latentní fáze sexuality, kdy si mohou užívat jeden druhého, aniž by nesli zodpovědnost za pohlavní život. A pokud sex, tak se všemi důsledky: buď je tu zvýšené riziko otěhotnění, anebo, ačkoliv se baví oba, je to jen dívka, která svůj organismus zatíží jedy. Když už se ale pro prášky rozhodne, měla by si určitě nechat udělat genetické vyšetření srážlivosti krve. Takzvanou Leidenskou mutaci genu způsobující vyšší srážlivost mají u nás čtyři procenta (někdo udává až 7 %) lidí a to není málo na to, abych to byla právě já. Neslučitelné jsou pilulky a kouření. Také by bylo fajn, kdyby se gynekologové optali před orazítkováním receptu, jestli v rodině někdo měl rakovinu prsu.
 
Vyrábí se i mužská hormonální antikoncepce?
Není problém ji vyrobit, ale uplatnit na trhu. Nikdo by ji nekupoval.
 
Mluvíte o obnovení prestiže panenství, není to naivní představa?
Podle průzkumů souvisí začátek pohlavního života dívek s jejich sebevědomím. Čím méně ho slečna má, tím dřív začíná. Je tedy třeba posilovat jejich sebevědomí. Měly by vědět, že nemusí, nepotřebují, že si rády počkají až dozrají, pak si k sobě najdou odpovídajícího kluka. Nezřízený hlad po lásce vychází z nedostatečného zázemí v rodině, partner má suplovat lásku rodičů.
 
 
Je kondom nutný každopádně, protože chrání proti AIDS?
AIDS je seriózní strašák, ale důležitý je poměr zdravého strachu a důvěry. Obavy úzkostných matek, které svým dcerám "očkují", že sex valící se na její dceru ze všech médií, je něco nebezpečného, něco, před čím je třeba se bránit, způsobují zase jen zmatek. Výsledkem je vyděšená puberťačka, která ví, že by to měla dělat, ale zároveň, že je to strašně nebezpečné a musí dodržet nejrůznější opatření. Je přehnaně zodpovědná, takže zatímco její máma se prostě zamilovala a vdala, ona po studiích vystřídá pár partnerů a před třicítkou chytne paniku, že už snad nikdy nezaloží rodinu. Pak se konečně vdá, jenže nemůže otěhotnět. Nevěří nikomu a nejméně sobě.
 
Nejzábavnější pud se stal něčím extrémně nebezpečným a složitým...
Tlak na nebezpečí a zodpovědnost úplně umrtvuje přirozené mateřské pudy. Takže mi připadá daleko přijatelnější, že nechtěně otěhotní osmnáctiletá dcera, porodí zdravé dítě a třeba i dostuduje. Myslím si, že skloubit vysokou školu s dítětem je jednodušší, než zvládat potomka a rozjetou kariéru.
 
Když žena otěhotní, běží hned za gynekologem. Proč, když nemá potíže?
Jakmile dívka naočkovaná rodinou proplula úzkostí ze sexu, dostává se do soukolí těhotenského stresu. Namísto aby pasivně přijímala energii, kterou řídí příroda, stal se z jejího těhotenství zápas. Porod je cíl a ona překonává překážky. Musí projít sérií stresujících prohlídek. Běhá co týden na vyšetření, žije v napětí, jak dopadne ten který test. Přitom, když na to přijde, nemusí k lékaři vůbec, pokud nechce. Dostane sice vynadáno, že je nezodpovědná, označí ji nejspíš za asociála, ale má na to právo.
 
Má se na porod sama nějak připravovat?
Jsou dva extrémy: žena přepřipravená, která leží u internetu, neustále chatuje, probírá všechny scénáře, je připravena na každou eventualitu. Chodí na různé předporodní kurzy. Chování příliš nachystané ženy vykazuje známky úzkostné povahy, těhotná ztratí lehkost, která jí pomáhá nastalé situace zvládat intuitivně. Na druhou stranu žena, která ignoruje zkušenosti a znalosti, neví, co ji čeká, může zpanikařit a zažít šok.
 
Jaká je tedy vhodná příprava?
Hlavně věřit sobě i systému, že porod je normální a že ho zvládnu a zároveň o něm něco vědět. Dřív si své zkušenosti ženy sdělovaly v rodinách, dneska na všechno potřebujeme experty. Až vznikl dojem, že když nebudu mít expertní přípravu, tak snad ani neporodím. Důležitá je veselá klidná mysl a zdravý rozum. Když jsem pracovala v porodnici, ležely tam těhotné Romky. Chodili za nimi jejich partneři a souložili s nimi. Zkušenější porodník mi tehdy vysvětlil, že sperma obsahuje prostaglandin, který usnadňuje dozrávání děložního hrdla a působí tak jako přírodní lék.
 
 
Zajímavá příprava.
Lidová tradice, založená na biochemickém základě. Masírování hráze je jako prevence nástřihu hráze také určitě v pořádku, docela dobře funguje i homeopatie, předporodní koktejly, které mají vliv na krvácivost, působí proti trémě a úzkosti, tlumí porodní bolesti... No a samozřejmě pohyb, který usnadňuje sestup hlavičky do porodních cest.
 
Jak vlastně přirozený porod probíhá?
Přirozený porod je normální, tedy bez zásahů z venku a bez léků. V posledních desetiletích se ale normálním porodem stal lékařem řízený, medikalizovaný porod, a i ten se různě měnil. Jeden čas bylo normální podávat rodičkám opiáty, ale rodily se přidušené děti, protože opiáty tlumí dechové centrum. Pak se zase dávala neuroleptika, takzvaná plegomatická směs, po které měly některé rodičky halucinace. Jeden čas bylo běžné kurtovat ženy do třmenů v poloze na zádech. Normální bylo sterilní zarouškování ženy jako při operaci. Normální jsou dodnes nucené porody s protržením plodových obalů a s infuzí oxytocinu. Normalita se mění, obvyklý teď dokonce začíná být porod císařským řezem. Ale já říkám, že normální by měl být pořád ten původní přirozený porod a ostatní by měly být doplňkové.
 
Patří k přirozenému porodu dula?
Dula je super, dělá práci, na kterou nemocniční sestra nemá čas a není za ni placená. Uklidňuje ženu, dá jí napít, namasíruje záda, pokud ji bolí, hlídá její klid a pohodu.
 
Už porodníci duly na sále trpí?
Nemají je rádi, nedávno mi jedna pacientka vyprávěla, že jí dula masírovala záda, když vešel primář. "Kdo to je," zahřměl ve dveřích. "Moje dula," vysvětlila ta maminka. "Okamžitě na ni přestaňte sahat," rozčílil se na dulu primář. Dula je totiž další cizí element, který porodníka rozptyluje. Pro lékaře by bylo ideální, kdyby mu nikdo nekoukal pod ruku, ženě se zapnuly nohy do třmenů a dostala kyslíkovou masku, aby nemohla křičet ani mluvit.
 
Mají u porodů význam otcové dětí?
To je individuální. Ale poslední dobou vnímám trend, že otec, který není u porodu, je špatný, protože nesdílel dostatečně bolest porodu a nenastartují u něj včas otcovské instinkty. Společnost tak na otce neviditelně tlačí, že si ani nedovolí protestovat. Ne vždy je to pro ně příjemné a ani samotnému porodu často neprospějí. Žena se stává matkou bolestivým porodem, kterému muž jen přihlíží v roli diváka. Má za sebou nepříjemnou šokovou záležitost a často je nevyspalý, takže výsledná emoce může být spíš negativní.
 
Váš manžel byl u porodu?
Až u třetího dítěte a jediný výstup, který si pamatuje, je, že se vše odehrávalo dost neprofesionálně.
 
Jak to?
Porodní sestra mě během druhé doby porodní nutila podepsat formulář o tom, že nemocnice neručí za to, když mi tam ukradnou nějaké věci. To se manžel rozčílil. Zbytečně vznikl konflikt ve chvíli, kdy jsem se potřebovala soustředit na porod. Porod naštěstí běžel výborně, ale já pochopila, proč si některé ženy přejí porodit doma. Nejsem zastáncem domácích porodů, ale pochopila jsem, že rutina, která porod provází, narušuje přirozený proces, a proto některé ženy zvolí intimitu domácího prostředí, aby si uchránily porodní zážitek. Moje přání je, aby bylo možné porodit přirozeně a intimně v porodnici, což se nyní zdá jako neřešitelné dilema.
 
 
Přirozený porod bolí a často i dlouho trvá. Lékař přece může mamince pomoct.
Pokud myslíte například nástřihem hráze, tak ten se dělá proto, že žena rodí na zádech. V takové pozici se hlavička dere přes hráz těžko.
 
Proč si matka má prožít porodní bolest, když už dnes vlastně nemusí?
Stejně jako mám pochopení pro matky, které dávají dcerám antikoncepci, tak chápu ženy, které si přejí porodit operací. Strach z toho, že porod nezvládnu, je někdy tak obrovský, že je pro ně císařský řez záchranou. Pokud je ale nastávající maminka zdravá, není důvod podstupovat operaci, která je pro matku i dítě rizikovější než normální porod.
 
Dobře, ale proč nepožádat o epidurál?
Je obtížné odhadnout ten pravý moment podání. Když se dá moc brzy, porod se nepřiměřeně prodlouží, děložní stahy se zastaví, žena nespolupracuje a vzrůstá riziko, že porod skončí zase operativně. Mám za to, že každý zásah do porodu je jen důsledkem toho, že něco "neběželo" dobře. Kdyby paní rodila normálně, nepotřebuje epidurál.
 
Tomu nerozumím.
Při přirozeném porodu dochází ke změně vědomí. V bdělém stavu pracuje mozek hlavně na frekvenci beta vlna, zatímco při orgasmu, při přechodu do spánku nebo právě při porodu převládají alfa vlny. Mozková aktivita se změní, žena se dostane do stavu změněného vědomí. Bolest končí ve starých mozkových strukturách, které porod řídí, zatímco šedá kůra mozková má být utlumena. Bolest rodička vnímá, ale nezanechává v ní emoční stopu. V momentě, kdy porodí a vědomí se vrátí do normálu, už si bolest nepamatuje. Pokud je ale rušena, probíhá porod za bdělého stavu a ona vnímá bolest naživo. Ukládá se jí do emoční paměti a přesně si pak pamatuje, co strašného se jí dělo.
 
 
Je užitečné, když rodička ví, co od porodníka chce?
Když přijde s porodním plánem, jde do porodnice jako na bojiště: Tady jsou mé požadavky a ty vy splníte! Diktuje si, čímž si lékaře jen proti sobě poštve. Líbilo by se mi, kdyby šla do porodnice s plnou důvěrou, že jak ona, tak personál všechno společně zvládnou. Na druhou stranu mluvíme o zdravé ženě, která porodí bez komplikací. Bohužel ale takových ubývá.
 
A jsme zase zpátky u antikoncepce, která oslabuje schopnost reprodukce.
A nejen ta, ale celý postmoderní životní styl. Na císařský řez musí třeba i manažerka, která chce porodit v 9:30 a není schopna unést pasivní nejistotu, potřebuje mít nad děním kontrolu. Dále ženy, pro které je jejich tělo a jejich sexualita směnitelnou hodnotou, chodí na spinning, třikrát týdně do posilovny a jejich svaly za žádných okolností nepovolí. Operace čeká také naopak obézní paní, která má sedavé zaměstnání a nedokáže zapojit břišní stěnu do kontrakcí. Přibývá extrémů, pro které přirozený porod opravdu není.
 
Zdroj: http://ona.idnes.cz/antikoncepce-pro-mladistve-je-zverstvo-tvrdi-gynekolozka-pad-/spolecnost.aspx?c=A110810_143328_spolecnost_jup

 

http://www.arcs.cz/volmovi.html

Volmovi-ukazky do skoly.odt (35,4 kB)

 

Menstruace a životní prostředí

Mnohé ženy si už dnes neumějí představit, že lze menstruovat také jinak než s použitím vložek masivně vnucovaných televizní reklamou. Jak tedy menstruovat, aniž by tím trpělo životní prostředí? Řešení není ani složité, ani finančně nákladné, a jediní, kdo jím mohou utrpět škodu, jsou výrobci umělohmotných dámských vložek.

Menstruační vložky

Trápí mě množství menstruačních vložek, které skončí jako nerecyklovatelné na skládkách. Existuje ekologické řešení? Je mi 26 let, takže budu ještě mnoho let menstruovat.

Dotaz do Poradny (11. 09. 2008)

Neutěšená současná situace

Jedna žena za svůj život použije asi deset až patnáct tisíc menstruačních vložek nebo tampónů. To je ohromné množství odpadu.

Umělohmotné části vložek se přirozenou cestou nerozkládají, a proto zvětšují množství odpadu na skládkách. Do vložek a tampónů ženy investují nemalé finanční částky, čímž pomáhají zvyšovat zisky firmám, jež výrobou nerozkladných vložek poškozují životní prostředí.

Výrobci však mohou poškodit i ženy samotné, neboť napouštějí vložky a tampóny nejrůznějšími absorpčními, deodoračními a bělícími látkami, jež mohou narušit prostředí v ženských vaginách.

Vložky opakovaně použitelné

Nejlepší ekologické menstruační vložky jsou takové, které ženy mohou používat opakovaně. Vložky by neměly škodit přírodě ani při svém vzniku, ani po ukončení životnosti. Takové požadavky splňují látkové menstruační vložky. Jsou ušity z biobavlny a lze je běžně koupit v internetových obchodech.

Některé látkové vložky si každá žena může přizpůsobit síle své menstruace, neboť jsou složené z několika částí. Vnější vložka má křidélka s patentkami pro uchycení ke kalhotkám. Na spodní straně je kapsa, do které se dají vložit 1 až 2 vnitřní vložky, podle síly krvácení.

Vyrábějí se také vložky, jež mají uvnitř vloženou jinou vložku, jež zvyšuje savost, a tuto vložku je možné používat dokonce i při lehké inkontinenci (samovolný únik moči), protože nepropustí tekutinu. Tyto vložky mají též křidélka s patentkami.

Látkové vložky používám již déle než rok. Pouze při cestování a dlouhodobém pobytu v cizím prostředí jsou látkové vložky nepraktické, a to z důvodu nutnosti praní a sušení.

Doma po použití vložku střídavě máchám a ždímám ve studené vodě. Tím ji zbavím krve. Nejlépe se osvědčila voda dešťová. Vložka máchaná v dešťové vodě je daleko dříve a více čistá než máchaná ve vodě z vodovodu.

Po vymáchání přidám do vody trochu nastrouhaného pracího mýdla (s jelenem) a vložku ručně přeperu. V čisté vodě několikrát vymáchám a pověsím na sluníčko, jež vybělí případné skvrny. Po skončení menstruace všechny použité vložky ještě znovu vyperu společně s dalším prádlem v pračce v ekologickém pracím prostředku.

Z vlastní zkušenosti mohu napsat, že látkové vložky jsou velmi příjemné, pokožka může dýchat, takže nevzniká riziko zapařenin, odřenin a ani riziko poševních infekcí. Některým ženám může připadat odpudivé vymývání krve z vložky. Ale je to naše vlastní lidská krev, jež nám koluje v cévách, a není důvod se jí štítit.

Měsíční kalíšek

Další možností je používat místo látkových vložek tzv. měsíční kalíšek neboli Mooncup. Kalíšek vypadá podobně jako neprůchozí trychtýř. Je vyrobený z měkkého silikonu nebo kaučuku a zavádí se do pochvy. V kalíšku se shromažďuje odtékající krev.

Kalíšek díky silikonu pevně přilne k poševní stěně, takže žádnou krev nepropustí. Dokáže pojmout až 30 ml tekutiny. Po vyjmutí se kalíšek omyje a zavede znovu.

K silikonu, z něhož je kalíšek vyroben, nepřilnou žádné bakterie, takže se na něm ani nemohou množit. Hladký povrch kalíšku nebrání samočisticím a ochranným funkcím poševní sliznice. Po každé menstruaci by se měl kalíšek vyvařit, osušit a uložit na čistém místě.

Lenka Volmová

 

zdroj: http://www.intimnosti.cz

 

  Pozor, náročný a šokující text  

 


Jak se díváte na "komerční sexualitu", která budí dojem, že je sexualitou jedinou? Myslím pornografický průmysl, prostituci, ale i erotiku zneužívanou v reklamách nebo "vzdělávací" pořady sexuologů. Dokonce i "Kámasútra", alespoň v pojetí velkých nakladatelských domů, spadá do oblasti sexkomerce. Kde vidíte rozdíly nebo hranice mezi sexualitou komunikační a komerční? Patří do intimního života úcta, důvěra a něžnost? Nebo má být sex jen věcnou obchodní výměnou?

Lenka: Komerční sexualita je produktem sociálních podmínek, v nichž žijeme. Život nelze měnit přímo. Měnit lze jen podmínky, v nichž se život uskutečňuje. Změníme-li podmínky, život se sám od sebe změní, neboť se adaptuje na nové podmínky.

Komerční sexualita je východiskem z patriarchálně deformovaných společenských podmínek. Asi před pěti tisíci lety se muži rozhodli, že udělají v sexu pořádek. Rozdělili si ženy, přičemž každý si vzal jednu. Od té doby je žena osobním mužským majetkem, jehož se ostatní muži nesmějí dotknout.

Před mužskou revolucí to vypadalo jinak. Ženy se v období rozkvětu samy nabízely všem mužům a od všech mužů také přijímaly spermie. Přesně tak to dodnes funguje u mnoha dalších savců, především primátů, nám blízkých příbuzných.

Vlastní přirozený výběr nejkvalitnější spermie se pak odehrával v ženském pohlaví, kde nasbírané spermie spolu soutěžily, která bude dřív u Jejího Veličenstva ženského ova. Titul je na místě, neboť mužská spermie a ženské ovo jsou vedle sebe jako hruška a sněhová koule o průměru deset metrů.

Ženská sexualita byla potlačena a uvězněna. Miliardy žen nemohou prožít svoji sexuální přirozenost. Ženy byly navíc donuceny reprodukovat geny všech mužů, včetně méněcenných. Tím se stalo, že současný lidský genom obsahuje ze všech ostatních živočišných genomů nejvíc poruch a chyb.

A teď už k sexuální komerci. Ačkoli se zdá, že sexualita je v západní společnosti svobodná, není to pravda. Nahého člověka neuvidíte na koupališti ani v lázních, natož v televizi. Zato mrtvých uvidíte v televizi každý den víc než jich umře v malém městě za týden. Zabíjení je akceptovaná zábava pro děti i dospělé, ale svlékání, to tedy pozor, to byste narazili!

Erotické časopisy, pornofilmy, sex shopy, prostitutky, eskort servisy a kdoví co ještě, to jsou jen náhražky za skutečnou sexualitu, jejíž povaha je komunikační, nikoliv konzumní. Zájem o zmíněné náhražky je živen hladem po přirozené sexualitě, který ovšem komerční sexualita nedokáže uspokojit. Po slanečku přijde chuť na pivo, po pivu chuť na slanečka.

Muž platící za to, že mu prostitutka dovolí, aby jí masturboval ve vagíně, je jako dítě, jež nasedne na plastového koníka, vhodí pětikorunu, načež se jásajíc a výskajíc nechá deset minut houpat, zatímco maminka nakupuje televizní pribináčky.

 

zdroj: http://www.intimnosti.cz

 

 

Intimnosti s Lenkou & Vladimírem (166)

Po staletí se ženy a muži k sobě přibližují. Proč? Správná odpověď není tak samozřejmá, jak je předdefinováno v archivech lidského vědomí. Ženy prý přitahují muže, a muži naopak přitahují ženy. Ale je tomu tak doopravdy? Vždyť i magnetické póly jednoho magnetu nepřitahují své okolí stejnou silou. Stačí udělat malý pokus, abychom zjistili, že severní pól, totiž právě ten ženský, přitahuje silněji a přidržuje pevněji.

Pravěká přitažlivost ženská

Magnetické ženy

Ženy přitahují muže, to je jednoznačná fyzikální pravda, jejímž důsledkem je fakt, že muži jsou psychicky, resp. informačně přitahováni k ženám. Proto se muži chtějí dotýkat žen, proto již chlapci školou povinní sahají dívkám na prsa, mezi nohy a dotýkají se jejich vlasů, proto se starci tak rádi dívají na mladé ženy, byť oblečené.

Vědomí mužů je neustále přitahováno k ženám. Obráceně to zdaleka nefunguje se srovnatelnou intenzitou. Muži sami ženy nepřitahují. Dopředu slyším hlasité námitky žen i mužů, že to je hloupost, poněvadž krásní a voňaví muži, kteří vydělávají hodně peněz a mají společenské postavení, jsou pro ženy naopak velmi přitažliví. Nejsou!

Muži nepřitahují ženy, a kdyby ano, odporovalo by to zásadám přirozeného uspořádání světa ve vzájemně se kompletujících protikladnostech. Tak jako železo je přitahováno magnetem, ale magnet železem přitahován není, tak muž je přitahován ženou, ale žena mužem přitahována není.

Zdánlivě může být železem přitahován magnet, ale musíme rozlišovat sílu akce a reakce. A přesně tak je tomu mezi ženou a mužem.

Žena pozorující klíčovou dírkou nahé muže ve sprše, to je absurdní fantazijní obraz, jenž nenajdeme ani v americké nekrofilní kinematografii posledních let, natož ve skutečném životě. Nahý muž jako takový, ve své hmotné podstatě použitelný jako věc, ženu nezajímá. Ženská sexualita je humanističtější, poněvadž je zacílena nejenom na tělo, ale také na mysl.

Ženu zajímá muž, který ji miluje a dává jí svoji pozornost. Je-li při tom nahý, může to v ženě vyvolat vánek příjemných pocitů a očekávání. Určitě se však proto na muže nevrhne a nepokusí se jej znásilnit. V opačném případě to nelze vyloučit.

Ženská yin přitahuje mužský yang

Podle staročínské taoistické filosofie existují dva základní životní principy, jinými slovy předpoklady, postupy, složky, charakteristiky, polarity, síly, informace, události atd. Vždy se jedná o dvě veličiny, dva odlišné typy fyzikální informace, dvě strany mince, ženskou a mužskou část světa, yin a yang.

Yin je složka ženská, dostředivá, chladná, klesající dolů… Yang je složka mužská, odstředivá, horká, stoupající vzhůru…

Yin je stálá a klidná, přitahuje yang a poutá jej k sobě. Yang je neklidný, roztěkaný a hledá yin, k níž by se připoutal.

Znovu se nabízí podobenství magnetu a železa. Vlastně to jsou dvě téměř stejné hmoty, vždyť magnetit je vlastně nejbohatší železná ruda. Přesto jsou mezi magnetem a železem, ženou a mužem, velké rozdíly v působení na okolní svět.

Jestliže všechno funguje normálně, pak právě ony rozdíly umožňují, že magnet a železo, žena a muž, spolu vytvářejí pevné a trvalé spojení.

Lenka Volmová

Erotické kočky

Každý člověk, který někdy pohladil kočku, si jistě všiml, jak se hlazená kočka dokáže chovat smyslně. Kdo má možnost žít s kočkami v pokojném soužití, zajisté nepřehlédne, kterak se kočky dokáží chovat vůči člověku bezostyšně a nestydatě.

Kočky v periodách pohlavního probuzení jsou přímo posedlé potřebou kontaktu. Je-li kočka hlazena na hřbetě, natahuje zadní nohy a zvedá zadek výš, aby kontakt lidské dlaně s kočičím hřbetem byl co nejtěsnější.

A což teprve když kočku poškrabeme na hřbetě těsně u paty ocasu. Okamžitě zvedne zadek do výšky, čímž je v podstatě připravena k intimnímu styku. Energie vyzařující z lidské ruky je pro ni silným stimulem.

Uvažovat o erotogenní zóně u paty kočičího ocasu by bylo krátkozraké. Koncepce (pojetí) erotogenních zón je totiž vědeckým pokusem o uchopení jevů, jejichž podstata zůstává vědou nepochopena.

Kdyby totiž sexualita byla opravdu jen konzumací libých vjemů, dosahovaných šimráním či třením erotogenních zón, pak by se lidé už dávno nemilovali v párech, nýbrž každý sám se sebou.

Sexualita by se stala náplní pro izolovaný život jednotlivců. Osamělou radostí, z níž se netřeba těšit v blízkosti druhého člověka. Stala by se sestřičkou egoismu, jinak moderní filosofie osamělosti, jež nebezpečně fragmentuje svět.

Voluntarismus

Kočky a kocouři jsou zvířata teritoriální (územní), avšak teritorium patří kočkám, nikoliv kocourům. Ačkoliv úsporným postřikováním močí značkují teritorium kočky i kocouři, přece jsou kočky vlastnicemi území, ukazuje to jejich chování.

Kočky vůči kocourům nikdy neprojevují strach, agresivitu, útěk, i když je území silně parfemované kocouří močí. Naopak jsou to kocouři, kdo projevuje zdrženlivost, rozpaky, opatrnost a respekt.

Zvířecí samice také ve většině případů skrytě podněcují k intimním kontaktům. Magnet přitahuje železo. Všeobecně rozšířené povědomí o samcích neohroženě dobývajících samice, event. pářících samice násilím proti jejich vůli, neodráží skutečnost.

Přesvědčení o rozhodující roli samčího principu při zahajování sexuálních styků v přírodě vzniká kombinací neznalosti a fantazie. Příroda je tak interpretována s libovůlí člověku vlastní.

Cizím slovem se tomu říká voluntarismus. Vědec voluntarista je determinován (určen) obecně přijatou informací, že muž je nadřazen ženě a že mužskou přirozeností je sexuální agrese. Takový vědec brzy přinese nezvratné vědecké důkazy, že přirozeným chováním všech zvířecích samců je znásilňovat a podrobovat samice.

Pro svá sexuální chování lidé odjakživa hledali vzory v přírodě. V moderní době je tomu jinak. Teprve v moderní době lidé hledají v přírodě důkazy pro obhájení své vlastní sexuální libovůle. A to je také důvod, proč jim uniká jednostranně silná sexuální přitažlivost zvířecích samic.

Žmoulající nadsamci

U lidí to jsou v hřmotné převaze muži, kdo se u žen neustále domáhá souložení. Přirozené sexuální chování žen je totiž v moderních společnostech tvrdě potlačeno. A tak vše je v rukou mužů. Žel nejčastěji jsou v rukou mužů jejich vlastní penisy.

Dokonce ve velkém panoptiku erotiky, jímž je hustá síť pornografických serverů v Internetu, nacházíme překvapivě mnoho mužů, již při orgasmech vytahují penisy z ženských vagín a úst, berou své penisy ženám z rukou, aby je vlastníma rukama žmoulali a mačkali až k vystříkání.

Jako směšné karikatury opravdového mužství a mužské sexuální přirozenosti lze označit různé baliče, sexuální lovce, dobyvatele ženských srdcí, sběratele dámských kalhotek, obecní obšourníky, pomrdné či klátiče. To vše jsou figury nanejvýš groteskní, konající v hlubokém bezvědomí.

Skuteční samci reagují až na základě iniciace (podnícení) sexuální aktivity samicemi. Samice totiž vykazují ve vzájemném vztahu silnou přitažlivost, jíž jsou samci k samicím přitahováni. Ale rozhodný souhlas či odmítnutí, vyjádří nakonec samice.

Samci mají nachystanou energii, jejíž samovolné spuštění je přirozeně blokováno, jejich nachystanou energii uvedou v pohyb teprve samičí informace. Informace ovládá energii, jako číslo ovládá telefonní spojení či výhra v loterii naše emoce. Obdobně to funguje mezi ženami a muži. Pokud ovšem neměli tu smůlu, že do nich základní informace vložila televize, reklama a voluntaristická věda.

Potíž je v tom, že výklad sexuality zohledňující libovůli, nikoliv vzájemnou interakci dvou odlišně vybavených bytostí, formuluje sexuální přitažlivost jednostranně jako vůni čokolády či opečeného špekáčku, totiž bez duality a polarizace.

Podle takového výkladu ženy přitahují muže naprosto stejně jako muži přitahují ženy. Magnetem je přitahováno železo a železem je přitahován magnet. Hle, rozum zahanbeně odchází a přicházejí iracionální věda, libovůle, egoismus, chtění!

Prosté objetí

Ale s přitažlivostí mezi ženami a muži je tomu naštěstí jinak. Ženy přitahují muže, avšak muži nepřitahují ženy. Ženy a muži se k sobě po staletí přibližují, poněvadž ženy přitahují muže, zatímco muži jsou přitahováni ženami.

Duševní okouzlení může být na obou stranách, nicméně sexuální přitažlivost si musíme představit jako sílu, kterou ovládá informace. Jiná u ženy a jiná u muže. Musíme si ji představit jako vektor, tj. veličinu charakterizovanou nejen velikostí, ale také směrem či smyslem.

Ženská sexuální síla je yin (jin), dostředivá, zachovává odstup, zůstává v klidu, přitahuje muže. Mužská sexuální síla je yang (jang), odstředivá, směřuje k dotyku, snadno se zneklidní, postupuje k ženě.

Poznání této zdánlivé maličkosti, totiž rozdílnosti mezi přitažlivostí ženskou a přiblíživostí mužskou, je nezbytnou podmínkou k pochopení podstaty energetické komunikace mezi ženami a muži. A zároveň je podmínkou k pochopení komunikační erotiky, vybroušené formy lidské intimity, v níž nejde o konzumaci rozkoše, anobrž o dokonale sdílené spolubytí.

Když se totiž žena a muž pouze objímají, jejich těla se těsně dotýkají, ale zůstávají v klidu, oba nic neříkají a vůbec na nic nemyslí, pak v jejich tělech se přesto dějí zázračné věci, jež by se neděly, kdyby se žena a muž nedotýkali. Jejich síly se obnovují, tělesné skříňky regenerují, mysli se projasňují.

Proč tomu tak je? Odpovědí by mohla být stručná zpráva o stavu společnosti.

Svět dnes večer

Současná společnost sestává z izolovaných jedinců, jejichž dotykové potřeby vymizely. Je to společnost patologicky fragmentovaná, vznešeněji vyjádřeno atomizovaná. Živé komunity přestaly existovat a existují jen podmnožiny vzájemně izolovaných jedinců.

Společné vědomí je pro současné lidi neznámým jevem. Když se v jedné místnosti sejde dvacet lidí, kteří se navzájem neznají, nevědí, co se sebou počít. Převaha individuálního vědomí je promyšleně vytvářena prostředky informačního násilí. Vedení společnosti opírá svou autoritu výhradně o konformitu a strach.

Taktilní indexy (míra vzájemného dotýkání) se u mnohých lidí snížily téměř na nulu. Tito lidé se v průběhu čtyřiadvaceti hodin ani jednou nedotknou druhých lidí. Přitom ještě na začátku dvacátého století bylo běžné, že se dva cizí lidé v rozhovoru drželi za ruce. Podle odhadů se lidé v minulých stoletích vzájemně dotýkali několik hodin denně.

Fragmentace a odcizení jdou tak daleko, že současným lidem jsou doteky nepříjemné, a to nejen v prostředí mezi cizími lidmi, ale dokonce doma v rodinách. Nezřídka lze spatřit, že se někteří jedinci štítivě brání dotyku rodinných příslušníků. Ženám jsou často nepříjemné doteky manželů ap.

Sex už není komunikace mezi dvěma světy, ženským a mužským, jeho nejčastější formou je izolovaná mužská masturbace v ženské vagíně. Při takovém „spojení“ k vlastnímu spojení vlastně nedochází.

Existuje bezpočet pohlavních styků, jež se nekonají s láskou, ale nekonají se ani s lhostejností, nýbrž konají se ze záporným citovým vztahem, totiž s odporem a vzájemnou nenávistí v srdcích. Přesně podle sexuologických brožurek, jež radí, že manželský pohlavní styk se má povinně konat ve středu a v sobotu, přičem city musejí stranou.

Dnes, stejně jako v minulosti, se lidé brání bolestným prožitkům, jež jim způsobuje životní nutnost, vyšinutá z přirozeného řádu světa. A stejně jako dříve, také dnes je pro lidi největší obranou iluze svobody.

Nepořádek, nepravidelnost, nedodržený slib, porušení pravidla slušného chování, porušení pravidla silničního provozu, porušení zákona, nevěra, kouření, alkoholismus, narkomanství, jedení škodlivých potravin, sebevražda, to vše jsou kroky, jež poskytují lidem, žijícím v zajetí nutnosti, iluzi svobody

Vladimír Volma

 

 

Lidské příběhy, byť se navzájem nepodobají, učí lidi zaujímat hodnotové postoje. Zde je příběh, nad jehož hodnocením si lámalo hlavy mnoho lidí.

Příběh je ukázkou spletitosti lidského konání. Sami se k němu často vracíme. Věříme, že potěší každého, kdo jej nezná.

Mladá žena přijde na břeh řeky k převozníkovi. Chce převézt na druhý břeh, neboť zítra ráno se ve vsi za řekou vdává.

Převozník využije situace a řekne si o dvojnásobnou odměnu za převoz. Nešťastná žena však tolik peněz nemá.

Po chvíli jde okolo cizinec. Uvidí ženu plakat a zeptá se, proč pláče. Žena mu vylíčí situaci. Cizinec se zamyslí a navrhne, že jí chybějící peníze daruje. Avšak jen s podmínkou, že s ním žena vykoná soulož.

Nešťastná žena nakonec svolí. Po souloži s cizincem obdrží slíbený obnos. Zaplatí převozníkovi, a ten ji převeze na druhý břeh řeky.

Žena se šťastně shledá se svým snoubencem, takže svatbě nic nestojí v cestě. Ale příběh ještě nekončí.

Druhý den ráno vrcholí přípravy na svatbu. Ve vsi se objeví již zmíněný cizinec a prozradí ženichovi, že s ním jeho nevěsta včera souložila.

Ženich zbledne a chvíli nepřítomně hledí. Pak spěchá za nevěstou, častuje ji sprostými slovy a nakonec ji vyžene z domu. Konec příběhu.

A teď je na každém, kdo příběh přečetl, aby se zamyslel, kdo z hrdinů příběhu byl největším padouchem.

Převozník? Když se dozvěděl, že žena potřebuje na druhý břeh, bezostyšně zdvojnásobil cenu. Kdyby tak neučinil, nic by se nestalo.

Cizinec? Viděl ženu plakat a seznal, že ona je ve finančních nesnázích. Rozhodl se pomoci, ale za soulož. Kdyby nežádal soulož...?

A kdyby cizinec nepomohl? Převozník by se třeba obměkčil a přistoupil na původní cenu za převoz.

Cizinec také mohl podržet jazyk za zuby, když už penězi přinutil zoufalou ženu k souloži.

Nevěsta? Mohla soulož s cizincem odmítnout a vyčkávat. Vždyť kdyby zmeškala svatbu, ženich by to jistě přežil snáze než její soulož s cizincem.

A co ženich? Kdyby si uvědomil, že dívka neměla jinou možnost jak se dostat na druhý břeh, mohl ji spíše politovat, a ne vyhnat.

Kdo je tedy největším padouchem?

Lenka Volmová

Spiknutí padouchů

Hezký příběh, ale největšího padoucha hledáme marně. Největšími padouchy jsou totiž všichni muži vystupující v příběhu.

Ten příběh je ukázkou spletitých nejasností, s nimiž se setkáme při hledání prvotních příčin špatných skutků, jež se běžně vyskytují v patriarchálních společnostech.

V příběhu nenajdeme největšího padoucha, neboť svět příběhu je světem, jemuž vládne velké spiknutí padouchů. Svět příběhu je typickým patriarchálním světem.

Jen v takovém světě je možné, aby převozník žádal od ženy dvojnásobné převozné, aby cizinec kupoval od ženy soulož a aby ženich vyhnal nevěstu v den svatby ze svého domu.

A také jen v patriarchálním světě je možné, aby žena v existenční tísni pronajala za peníze svoji vagínu muži, jenž chce v její vagíně masturbovat.

V matricentrickém (matkostředném) světě, v němž jsou společensky uznávány ženské hodnoty, žádný muž nedokáže vnímat ženu jako věc, již si může koupit.

Přejeme ženám, mužům, dětem a všem ostatním vnímajícím bytostem šťastný rok 2002.

Nastupující rok vodního koně nechť je rokem vyhasnutí zbabělé patriarchální války nejsilnějších proti nejslabším. Útočné války vydávané za nutnou obranu světové spravedlnosti. Války, jejíž původní hysterický název Nekonečná spravedlnost transformoval do stejně nabubřelého mediálního slintu Trvalá svoboda.

Stará taoistická moudrost praví: Když silné přemáhá slabé, pak to znamená, že silné spěje ke svému konci.

 

 

Zpět