Psaní čárky

24.10.2011 14:18

Test

učebnice 8. ročník, s. 33

Doplňte i/y, s/z/vz, ě/je, ě/ně, zdvojené či jednoduché hlásky, čárky

Má dom-nka byla správná. Pozoroval- jsme zatm-ní (M/m)-síce. Zam-stnanci městské správy čistil- ulice. Vodopád tem-ě hučí. Městem vede značený ob-zd. S-mbolem je zaťatá p-st. Zrakové a sluchové v-my jsou nejdůležitější. -bíral akce na -levněné -boží(,) dokonce i -hnilé ovoce. Ne-istější záruka je -mlouva(,) ale povi-é to není. Záv-stiv- soused -působil značnou škodu. Hrabě z (M/m)-dlovar byl -nešeného rodu, ale -trápeného obl-čeje(,) oblečen do ne-em-jšího hedvábí(,) v hlavě však zatem-no. -počítal v-značenou hotovost. Poz-nkovaná kl-ka je lepší(,) než železná.

 

Domácí úkol

/sloh domácí úkol!/

s. 32, cv. 2

 

 

Vyjadřuje-li příčinu věty první věta druhá, je to  poměr příčinný.

Vyjadřuje-li první věta příčinu a věta druhá důsledek, je to poměr důsledkový.

 

 

 

Test poměry mezi větami:

http://testy.nanic.cz/testy/cestina/pomery-mezi-hlavnimi-vetami/

 

 

http://www.ocestine.cz/testy/interpunkce-carky-v-souveti/doplnovani-slov-i/psani-carek-v-clanku-iii-315/

 

http://www.ocestine.cz/testy/interpunkce-carky-v-souveti/doplnovani-slov-i/doplnovani-carek-v-327/

http://testy.nanic.cz/testy/cestina/cesky-jazyk-carky-ve-vete-a-vztahy-mezi-vetami/

 

Čárka ve větě jednoduché

zdroj: http://interval.cz/clanky/hrichy-pro-sileneho-korektora-nerovny-boj-s-carkami/

   Několikanásobný větný člen

   Oddělujeme, jestliže:

  • jsou k sobě připojeny bez spojek:

    • Koupili jsme jablka, hrušky, švestky.

    • Na tváři se mu objevil lehký, skoro neznatelný úsměv.

  • jsou spojeny různými spojovacími výrazy kromě spojek a, i, ani, nebo, anebo, či - v poměru slučovacím:

     

    • Byl jsem tam já, ale i moji kamarádi.

    • Film byl pěkný, i když trochu zdlouhavý.

  • Před spojkami a, i, ani, nebo se nepíše jen v případě, že se jedná o významový poměr slučovací.

    Pokud se jedná o jiný význam (stupňovací, vylučovací, důsledkový), čárku i před těmito spojkami
    píšeme.

  •  Př: 

  • Snažil se, a neuspěl.  Poměr odporovací, ale

  • Občas drkotá zuby, a rýmu nedostane.

  • Tahal jsem ho několik minut, a nakonec se mi utrhl.

  • Už se stmívalo, a k tomu začalo pršet. Poměr stupňovací

Nedostali jsme zprávu včas, a proto jsme nemohli přijít.
Tito nájemníci neplatí nájemné již několik let, a tak mají být vystěhováni.
Dostatek tepla lze zajistit i poměrně malým, a tedy levným tepelným čerpadlem.
Máte diplomatické pasy, a tedy můžete žádat zrušení prohlídky zavazadel.
Žádná překážka mu nestála v cestě, a tudíž nepociťoval strach.

  •  
  • jsou spojeny dvojicemi spojovacích výrazů (například i - i, ani - ani, jednak - jednak, jak - tak, nejen - ale i):

    • V místnosti nebylo ani teplo, ani zima.

    • Byl nejen vynikajícím malířem, ale i sochařem a básníkem.

    • Naše cestovní kancelář nabízí pobyty jak v tuzemsku, tak v zahraničí.

 

Jednotlivé prvky několikanásobného větného členu se neoddělují čárkou, jestliže:

  • jsou spojeny pomocí a, i, ani, nebo, anebo, či - v poměru slučovacím:

     

    • Přišel Petr i Pavel.

    • Stála tam osamělá a zamyšlená.

    • Nechtěl jsem být drzý nebo neuctivý.

    • Nemáme čas ani náladu.

 

 

 

 

 

  • Obtížné rozhodování o čárce před spojkou nebo.
    Zásada: Jde-li se o zaměnitelné eventuality, čárku NE
    píšeme.


  • Pokud jde o protiklady, čárku píšeme.
    (
    Přijedu dnes nebo zítra. x Nevím, zda odpoví kladně, nebo záporně.)

Přívlastek

  • Přívlastek volný - lze vypustit, aniž se změní smysl věty. Oddělujeme ho čárkou.

    • Tato kniha, vydaná před deseti lety, je jedním z vrcholů jeho tvorby.

  •  

  • Přívlastek těsný - nelze vypustit. Čárkou neoddělujeme.

    • Pracovníci nesplňující požadavky budou propuštěni.

    • Zločinům způsobeným fašistickým režimem nebyla věnována dostatečná pozornost.

  •  

  • Přívlastek postupně rozvíjející - řídící podstatné jméno je rozvíjeno nejprve jedním přívlastkem a celé toto spojení potom přívlastkem dalším. Jednotlivé členy postupně rozvíjejícího přívlastku čárkou neoddělujeme.

    • Koupil jsem si nový fotbalový míč.

    • Každý slušný člověk usiluje o dobré mezilidské vztahy.

Kde ještě píšeme čárku

 

  • Samostatný větný člen - výraz, stojí mimo větu. Ve větě je zastoupen zájmenem.

    • Pivo, to je moje.

    • Pražákům, těm je hej.

    • Pošlete mi(,) prosím(,) svou nabídku.

    •  

  • Oslovení 

    • Karle, nemohl bys s tím něco udělat?

    • Dámy a pánové, vítám vás na dnešním semináři.

    •  

  • Citoslovce (a podobné výrazy).

    • Ach, tady je krásně.

    • Ano, tak tomu skutečně je.

Čárka v souvětí

Pro správné používání čárek je v tomto případě nezbytné proniknout do struktury souvětí. Věty v souvětí se dělí na věty hlavní a vedlejší, respektive na věty řídící a věty závislé. Věta, která není mluvnicky závislá na jiné větě, je věta hlavní. Co je to věta vedlejší, lze analogicky odvodit.

Samotná souvětí pak dělíme na souvětí souřadná a podřadná. Souvětí podřadné se skládá z jedné věty hlavní a alespoň jedné věty vedlejší, souvětí souřadné se skládá ze dvou či více vět hlavních a z libovolného počtu vět vedlejších (případně z žádné). Podívejme se teď krátce na psaní čárek v jednotlivých typech souvětí.

Čárky v souvětí souřadném

Čárka se v souvětí souřadném píše mezi hlavními větami tehdy, nejsou-li věty odděleny spojkami a, i, ani, nebo, anebo, či - v poměru slučovacím.

  • Přišlo jaro, ale tu a tam se stále ještě objevovaly zbytky sněhu.

  • Je to s ním těžké, protože se neumí rozhodnout.

I na tomto místě bych rád zdůraznil, že se před spojkami a, i, ani a dalšími čárka nepíše jen v případě, že se jedná o poměr slučovací. V ostatních případech se i před těmito spojkami čárka píše.

  • Neměl jsem čas, a nabídku jsem proto bez váhání přijal. (poměr důsledkový)

  • Mé představy zavrhl, a dokonce se mi vysmál. (poměr stupňovací)

Zcela specifický je případ spojovacího výrazu a tak. Čárku před ním píšeme tehdy, jedná-li se o význam důsledkový ("a proto"). Pokud je však slovo tak ve větě příslovcem způsobu, a výraz a tak lze tedy nahradit spojením "a tím způsobem", čárku před ním nepíšeme.

  • Neměl jsem co dělat, a tak jsem sáhl po první knížce, která mi přišla pod ruku.("a proto")

  • Vytáhl ho z hořícího auta a tak mu zachránil život. ("a tím způsobem")

Čárky v souvětí podřadném

V souvětí podřadném se čárkou oddělují vedlejší věty od vět hlavních (tedy závislé od řídících). Důležité je pamatovat na to, že je-li vedlejší věta vsunuta do věty hlavní, odděluje se čárkou z obou stran.

  • Tato práce, přestože je namáhavá, mě stále baví.

  • To, co se stalo, mě velmi mrzí.

  •  

Přirovnávací spojky než, jako, jak a další.
Čárku před nimi píšeme jen v případě, že uvozují větu, nikoli jen větný výraz.

  • Bylo to lepší, než jsem čekal.

  • Je starší než já.

 

 

  • Zapomeňte na poučku, že před "a" se čárka nikdy nepíše. Budete-li chtít, můžete si slovo "nikdy" nahradit výrazem "zpravidla".

  •  

  • Pokud je do věty vložen volný přívlastek, přístavek, vsuvka, vedlejší věta nebo cokoli podobného, nezapomeňte oddělit tento element čárkou z obou stran.

  •  

  • Rozlišujte mezi volným a těsným přívlastkem.

  •  

  • Čárky nepodceňujte - jsou malé, ale potřebné.

 

 

 

Spojení v poměru odporovacím lze někdy rozpoznat podle toho,
že se spojka a dá nahradit některou ze spojek odporovacích – ale, avšak, však:

Snažil se, a neuspěl. (Snažil se, ale neuspěl.)
Občas drkotá zuby, a rýmu nedostane.
Tahal jsem ho několik minut, a nakonec se mi utrhl.
Dostal za svůj výkon padesát bodů, a ne/nikoliv šedesát.

1.3 Poměr stupňovací (a dokonce, a nadto, a k tomu, a navíc apod.)

Spojení a dokonce je v praxi obecně přijímáno jako základní signál stupňovacího poměru, tudíž i psaní čárky před a dokonce je v praxi považováno za noremní: Uspořádali jsme reklamní kampaň, a dokonce jsme se dostali do místních novin.

Ostatní spojovací výrazy už však nejsou tak pevné coby signály stupňovacího spojení a v psaní čárek u nich existuje větší variantnost. V následujících případech bychom tedy připustili i psaní bez čárky.

Už se stmívalo, a k tomu začalo pršet.
Překlad našim účelům nevyhovoval. Byl ze začátku století, a nadto byl pořízen z jiného jazyka než z japonštiny.
Neslyšel vůbec nic, a navíc měl oči zaslepené šátkem.

1.4 Poměr důsledkový (a proto, a tedy, a tak, a tudíž, a tím apod.)

Spojka a zde zpravidla stává ve spojeních a proto, a tedy, a tak, a tudíž apod.:

Nedostali jsme zprávu včas, a proto jsme nemohli přijít.
Tito nájemníci neplatí nájemné již několik let
, a tak mají být vystěhováni.
Dostatek tepla lze zajistit i poměrně malým
, a tedy levným tepelným čerpadlem.
Máte diplomatické pasy
, a tedy můžete žádat zrušení prohlídky zavazadel.
Žádná překážka mu nestála v cestě
, a tudíž nepociťoval strach.

 

 

Čárka ve větě jednoduché

Dvojí platnost vedle sebe stojících přídavných jmen:
druhá, závažná otázka (druhá otázka je závažná) X druhá závažná otázka (závažná otázka v pořadí druhá)

  1. Čárkou se oddělují složky několikanásobného větného členu ve vztahu souřadnosti, nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem prostě slučovacím. 
    Jednotlivé složky několikanásobného členu jsou:
    1. přiřazeny k sobě V úrodných oblastech se pěstuje pšenice, kukuřice, žito a ječmen. Mluvil klidně, pomalu, s pečlivou výslovností. Cesta vedla suchými, divoce zarostlými, nebezpečnými končinami.
    2. spojeny různými spojovacími výrazy To je věc těžká, ba nemožná. Je to zajímavá, ač náročná kniha.
    3. spojeny dvojitými spojovacími výrazy Vyniká jak svědomitostí, tak houževnatostí. V každé větě můžete rozeznávat jednak stránku významovou, jednak formální. Hudba se vyjadřuje řečí buď realistickou, nebo abstraktní.
  2. Pokud spojky a, i, ani, nebo, či vyjadřují jiný význam než slučovací, píše se před nimi čárka
    Kouření je drogová závislost, a ne pouhý zlozvyk. Je to píseň durová, nebo mollová?

    Čárkou se neoddělují složky několikanásobného větného členu spojené
    1. spojkami a, i, ani, nebo, či s významem slučovacím Ta práce byla pro něho koníčkem i vítaným rozptýlením. Dnes ani zítra nemohu jít ven. Testy bývají založeny na výběru jedné nebo několika odpovědí.
    2. členy ustálených spojení křížem krážem, staří mladí, rukama nohama, zuby nehty, před pěti šesti lety, jakž takž
    3. přívlastky postupně rozvíjející přední světová hokejová družstva, včerejší ranní směna
    4. nesouřadná, i když stejnorodá příslovečná určení letos v zimě, vlevo nahoře, v lese na pasece
    5. údaje místa a času v datech v Praze 9. května 1985, Plzeň 1. 10. 1987
  3. Čárkou se oddělují větné členy i jiné výrazy jen volně připojené nebo do věty vložené Oddělujeme:
    1. přístavek, který označuje
      stejnou skutečnost jako předcházející člen Maminka, chudák, zůstala na všechno sama.Nežárka, přítok Lužnice zprava, je dlouhá 85,5 km. Kongres se konal v Paříži, hlavním městě Francie. Koupil to lacino, za pár korun. Bedřich Smetana, zakladatel české národní hudby, se narodil v Litomyšli.
      - spojení titulu a jména se obvykle chápe jako těsné přednosta kliniky profesor MUDr. Jiří Novák
      - výrazy spojené spojkami vyjadřujícími totožnost (neboli, čili, aneb) čárkou neoddělujeme skladba čili syntax
      výčet toho, co předcházející člen označuje souhrnně Máme tu potřebné místnosti, tedy byt i ateliér. Kysličník rtuťnatý se teplem rozkládá na dvě nové látky, totiž (tj.) na rtuť a na kyslík.
      shrnutí toho, co bylo v předcházejícím členu vypočteno Výstava potěší dospělé, mládež, děti, zkrátka (krátce řečeno, slovem, tedy, …) každého. Vagóny jsou určeny k přepravě uhlí, rudy, štěrku, prostě sypkých substrátů.
      část celku označeného předcházejícím členem, která je uvedena jako příklad Většina oceněných výrobků, např. konfekce, je však zatím určena pro vývoz. Ve vodách, zejména (především, zvláště) v moři, se vznášejí miliony organismů.
      - omezení významu předchozího členu Jazyky jako čeština a latina mají velmi rozvinuté skloňování a časování.
    2. osamostaněná část výpovědi
      zastoupena zájmenným výrazem Plevel, ten se nedá vyhubit. Chodit do lesa na houby, to byla radost.
      k větě připojena výrazem spojovacím Dotazník vyplňte ve všech rubrikách, a to na stroji. Byl taky v Paříži, dokonce dvakrát. Nakonec všechno snědl, i když s nechutí.
    3. 5. pád Děti, pomozte babičce! Chci se ti, milý příteli, svěřit se vším.
    4. volný přívlastek Tato kniha, vydaná ještě před válkou, patří k autorovým nejlepším pracím.
    5. volný doplněk Na kameni sedí pěnkava, hlavičku na stranu. Získal si, chlapec tehdy ještě ne devítiletý, obdiv a vážnost.
    6. citoslovce Ach, tady je krásně! Haló, počkejte.
      -
       následuje-li výraz zvolací, citoslovce neoddělujeme: Ó kéž už by se to stalo!
      - citoslovce je větným členem: Kočka hop z pece dolů. Náhle se ozvalo hlasité hurá.
      ***************************************************************
    Některé členy je možné (ale nikoliv nutné) čárkou oddělit, chápe-li pisatel informaci jen jako doplňující, zejména jde-li o výraz bohatě rozvinutý nebo rozšířený
    1. vsuvka, pokud si uchovává větnou povahu Zašlete nám(,) prosím(,) svůj nejnovější ceník. Tato věc je(,) upřímně řečeno(,) velmi nepříjemná.
    2. doplněk vyjádřený:
      přechodníkem Zanechav za sebou otevřené dveře(,) vyšel do polí. Schoval se v nejtemnějším koutě, tiše sténaje a zatínaje si nehty do dlaní.
      příčestím nebo jmenným tvarem přídavného jména Požehnáním přátel provázena, odjela na venkov. Tady v té chýši jsem ležel, nemocen na smrt a sám jako postřelená kočka.
      - oddělit čárkou nelze doplněk, jehož vypuštěním by se stala věta neúplnou Cítil se oklamán rodinou, přáteli.
      - nerozvitý doplněk zůstává bez čárky Odešel nerozloučiv se. Vyvázli jsme živi. Doběhl do cíle pátý.
    3. dodatkově připojený větný člen Tatínka vzali četníci, kvůli letákům. Petr pečoval o babičku, léta. Seděl na zemi a četl, snad nějakou detektivku.
Zpět