Sil

20.02.2012 20:27

křemík - nejen polovodiče, ale i sklo

jsem snad pasačka stínů?

trhali ji, rvali se jí do hlavy, šílela, všichni po ní něco chtěli

Šediví zapištěli a zoufale mizeli. Anděl, neser mě! Nemám, prostě nemám.

 

Otázka anděla správce: našla si? Zrušit!

Otázka šedivých: našla si?

Co? Co měla najít? A proč zároveň hledala a zároveň nesměla najít?

Mršina k ní promlouvala

Poslední dílek skládačky

Poslední dílek 

mého 

srdce

šedivý se rozzářili

stala se jednou z nich?

Vstoupila do jejich světa?

To ona byla celou dobu šedivou?

Ne, to jen on jí ukazoval, kam odchází šediví, do nové vize...

každá krása má v sobě svoji smrt... a smt svoji krásu? Drž se ode mě dál, kdybys viděl, jaká jsem ve skutečnosti, propadl by jsi mi... životem

 

rvala ho zuřivě, drásala, milovala, toužila, toužila ho pohltit... nikdy se jí to... teď ji pronásledoval ve snech, ( skrýval se před ní v zástupech šedivých...)

začneme znovu a pak se jednoho dne setkáme, až bude rození a umírání v rovnováze...

ano, ale zatím... zbývá mi ukončit ještě tolik světů...

 

končí to, copak o nevidíš?

transfomace je proměna, něco končí, aby mohlo něco nového začít! Ty jsi optimista, snílek! Možná ano

 

/marná láska - zatímco on začíná... a nemohou se tak setkat... Krátký okamžik setkání na vrcholu, kdy rození a ničení je v rovnováze

jen kde se setkává život se smrtí je... extáze...

Nikde nenašla jeho tvář, v žádném z jpeg, mpeg, raw, avi, mov ani u3d střepů nenašla jeho tvář.

Vystoupil ze stínů, ale neodcházel, otočil se k ní a ona viděla, že je to on, muž z obrazu, její...

Našla, tohle byla jejich vzpomínka, ta, co chyběla. A pochopila.

"Už můžeš jít?" Přikývl.

"Staré už skončilo a ty můžeš začít, někde..."

"Setkáme se..."

"

 

 

"Co tu děláš?"

"Čekám na tebe. Až... až budeš moct jít."

"Iane, já už to pochopila. Nemohu jít s tebou, ještě ne."

"Proč ne?"

"Protože ještě hodně zbývá."

"Zbývá co?"

"Stínů, tvarů, vzpomínek, čehokoli."

"No a?"

"Nechápeš? Já jsem ničitelka, smrt! A ty jsi tvořitel."

NE, DLOUH7

 

 

 

šedí nechtěli

skončilo by to?

Chtěla ona?

Věřila v opakování?

konec je slabý!!!!!

verze 2

Poznámky
FFD8 - začátek jfif souborů, první byte hlavičky jpeg

ff ff - hexadecimálně 0 0

DOCf11e0a1b1 - začátek hlavičky doc souboru

62007500646F75636E - hexadecimálně budoucn

Northern Star - http://www.datatresordisc.eu/

 

Sil

Sil jako silicium, 
010000010100001100110110001100114E2, hrabala jako šílená, kamení a střepy létaly kolem, blížila se. FFD8 FFE0 0010 4A46 4946, tvar v proudu binárního šumu i pod zkrvavenými prsty. FFFFFFFFFFFFFFFF, prázdno, to ne! Hlad jí sevřel vnitřnosti. D0CF11E0A1B1! Rty se jí zachvěly očekávanými slovy, 62007500646F75636E... budoucno, budoucnost, budoucí..., ano, ano! Drápy se pod rzí zaryly do kovu, četly, Northern Star, Data Tresor, DT-WXEY..., proboha! Tohle je její požehnané údolí! Zachvěla se slastí a oni to ucítili. Kšá, kšá, mrchy! Prohrábla rezavé trofeje u opasku a hodila mezi ně pár barevných vzpomínek. Tady se porvěte! ale tyhle jsou moje, moje! 
 
Sil jako Silvia,
PageSavedById, bCryptMethod, PidTagMessage... Skláněla ses nade mnou, silueta temná, že noc za ní plála světlem, bohyně sama, Kálí, hrozivá, krásná, a mě láska větší než cokoli smetla silou vod, proud od samého počátku do samého konce, co zmůže člověk... EOL, EOF, data gap, úlomky v proudech digitálního šumu uprostřed staletého...
 
​Sil jako Silva,
latinsky les. Neboť jen ten, kdo tušil, mohl vyčíst z tu a tam napřímených křivek kořenů a bystřin něco zvláštního. Žena stála uprostřed města, ale viděla ho jen ona sama. Protože tu nikdo jiný nebyl, i proto, že ani město už tu nebylo. Dlouho. Jen v jejích zelených očích dataloaderů čnělo nad vrcholky stromů a ožívalo záchvěvy nekoherentního záření sublimujících záznamů, červivých zbytků gigantických informačních konstrukcí dohasínajících mezi větvemi  pětijehličných borovic. A ona jimi žila. Červy, sladkou smůlou a informacemi. Vytrhávala je elektronickými drápy, vysávala elektromagnetickými ústy, četla laserovýma očima. Přímo v DNA měla zakódované stovky subrutin jako stovky očí, jimiž dokázala zaostřit na každý obsah, viděla v potrhaných datových tocích slova, obrazy, tvary, pocity, vůně. V rozpadajících se kostrách gigantických strojových databází pátrala po organických tvarech, zbytcích života, zbytcích po životě. Aby se jimi krmila. Protože co byla jiného než...
 
Sil jako Silphidae, 
čeleď hrobaříci, mrchožrouti na těle staleté mršiny. Nezbývalo jí mnoho, té vznešené mrtvoly, ale stále dost, stále dost uvězněného prožívání. I stále dost uvězněných těch, co neprožili, nespokojených nemrtvých. Stíny ji už zase dostihly a obklopily. Zvykla si na ně, stálí společníci, šediví. Tu a tam jí ukázaly místo, kde mohla po týdenní práci vyhrabat poklad či jen sousto. Tu a tam se stalo, že vzpomínka, kterou jim hodila za odměnu i jako úlitbu některý z nich prosvětlila, rozzářila a ten se pak se šťastným vzdechem rozplynul, konečně zemřel. Většinou byly ale jen jako bezduší paraziti přitahováni jejím teplem, které dokázalo probudit k životu jejich vzpomínky zakleté v molekulárních pamětech, krystalech a magnetických bublinách. Někdy za ně byla ve své samotě ráda, třebaže věděla, že ji nevidí, že jsou jako můry přitahovány světlem jejího vědomí, jež dopadá na jejich staré životy. Znovu a znovu jí ve spánku trhaly holografické vlasy, tísnily se jí v hlavě. Dlouho pak ve svém doupěti sedávala, kývala se sem a tam a mručela monotónní nápěvy.
 
Některé úlovky si schovávala jako perly. FalconStorageEngin, EntryNo. 5633352, MyDiaryApp... Děsím se konce, ale víc mě děsí, že jej vítám, zdá se to být tak správná myšlenka, až mnou otřásá, těším se, chvěju vzrušením z planoucích plamenů, bortících se věží, hroutících se grafů, jako by byl konec ve mně samotné, a já jím nebyla zasažena, ale sama ho přinášela, jako bych přicházela k tomu, k čemu jsem určená, miluj mě, prosím, jaká jsem, teď.. na vrcholu ... Kálí, Gi(l)ga@mesh$&N0e0, sen o ženě se zelenými vlasy a obsedantní otázka: mají civilizace pointu? Lidstvo 1.0 dokončeno?
 
Hodiny pak seděla ponořená v obrazech doby, jež věřila v asymetrické šifry a jednocestný čas bez konce. Přesto nikdy začátek a konec uctívat nepřestali. V kosmické bráně života a smti. Tím si byla jistá, když přehlížela v datasféře nekonečné sekvence opakujícího se rituálu Vstupování a Vystupování, symbolického rození a umírání, cyklického pulsování vesmíru. Co jiného to mohlo být než modlitba, meditace?! Sama se vznášela v intenzivních proudech signálů, ale její modlitba zůstávala nevyslyšená.
 
A jiné byly jako jiskřičky odlétnuvší z ohně do noci: ICQSavedChatSession 14:05: mohl bys prosímtě cestou nakoupit, já to nestíhám? Jasně, co? Chleba, máslo, takový ty základní věci. Dobře, tak večer. Miluju tě, pa.
 
Čeho se děsila, bylo právě to, že rozumí. Porozumění přece vyžaduje znalost kontextu, nejen schopnost číst entropicky kódovaná kvantifikovaná data. A jak bych já potom mohla rozumět, jaktože rozumím? Jaktože z úlomků vidím celé obrazy? Jaktože si... vzpomínám?
 
Sil jako Silentium, 
ticho určené k rozjímání. Teprve teď je to dokonalé. Když se k začátku a vrcholu přidá konec a tvar je dokončený. Když se prapůvodní les opět vrací na své místo a ty jsi v něm, duše má, úplná. Od počátku do konce. Od harapského Lóthalu, přes doteky jedenácté dimenze až po dnešek. Konečně lidská se vším, co to znamená... Sklonila hlavu. 
"Bylo to dobré."
Nevěděla, jestli to řekla ona, nebo ta postava stojící kus vedle ní. Anděl, správce. 
"Bylo to dobré," zopakovala nahlas, aby to bylo mimo pochybnost. 
"Co teď? Co dál?" zeptala se. Postava se usmála a vzala ji za ruku a druhou ukázala širokým obloukem na noční oblohu.
"Můžeš si vybrat."
Tu vystoupil jeden ze stínů. Muž. Jeden z těch, které celou dobu znala.
"Sil?" Jak ji vyděsil a překvapil zvuk hlasu, jeho hlasu, i zvuk jména, jejího jména. Zatočila s ní závrať.
"Ty?" Reflexivně k němu natáhla ruku. Aby (se) jej zachytila. Aby mu podala zrezivělou kostkou? Zavrtěl hlavou.
"Čekal jsem na tebe... Já... Nechceš...?"
"Celou tu celou dobu?..." Došlo jí, co myslí. "Myslíš tady? S tebou? Znovu?"
Přikývl. Dlouho mlčela.
"Ano, chci....." Anděl se usmál a ustoupil.
shutdownwithoutlogon, ff d9, CTL FIN ACK. Svět slastně zašuměl.
 
 
Zpět