Skladba

07.02.2012 10:27

http://www.fzsbrdickova.cz/media/skladba.pdf

 

SKLADBA 

 
Druhy vět podle postoje mluvčího 
    • oznamovací: Půjdu do kina. 
    • tázací: Jakou má barvu? 
        Otázky v tázací větě mohou být: 
            − doplňovací –  doplňujeme si neúplnou znalost něčeho, bývají uvozeny tázacími
                                   zájmeny nebo tázacími příslovci (Kdo to přišel? Kam jdeš?). 
            − zjišťovací –  zjišťujeme, zda je správné to, co máme na mysli,  či nikoliv. 
                                 Odpovídáme na ně přisvědčením  ano nebo popřením  ne (Je to 
                                 tvoje kniha?). 
    • rozkazovací:  Ukažte nám tu knihu. 
    • přací: Kdyby aspoň svítilo slunce! 
    • zvolací: Však já ho najdu! 
 
Vykřičník píšeme vždy za větou zvolací, za důraznou větou rozkazovací a zpravidla i za 
větou přací. 
 
Cvičení:
 
1.
Teplé počasí letních dnů nás láká do přírody.   oznamovací 
Kdy pojede náš vlak?   tázací  
Pomozte mamince s těmi taškami!   rozkazovací 
Tady je krásně!   zvolací 
Ať se vám víkend vydaří.   přací 
Vlaky se rozjíždějí na všechny strany.   oznamovací 
To se mi dneska povedlo!   zvolací 
Kde jsi byl tak dlouho?   tázací 
Dejte pozor u první koleje!   rozkazovací  
Jak se to, panečku, změnilo!   zvolací 
Kéž už nastanou prázdniny.   přací 
Na nádraží se shromažďují zástupy výletníků.   oznamovací 
 
2.  Už jsi umyla nádobí?   zjišťovací 
Pojedeme autem, nebo vlakem?   doplňovací 
Kolik stojí kilo jahod?   doplňovací 
Proč se nepřiznáte?   doplňovací 
Vzala si maminka deštník?   zjišťovací 
Napíšeme mu dopis?   zjišťovací 
Proč jsi nebyl ve škole?   doplňovací 
Koupíš mi zmrzlinu?   zjišťovací 
Mohu ti pomoci?   zjišťovací 
Máš dne čas?   zjišťovací 
*------------------------------------------------------
1. Určete věty podle postoje mluvčího. 
Teplé počasí posledních dnů nás láká do přírody. 
Kdy pojede náš vlak? 
Pomozte mamince s těmi taškami! 
Tady je krásně! 
Ať se vám víkend vydaří. 
Vlaky se rozjíždějí na všechny strany. 
To se mi dneska povedlo! 
Kde jsi byl tak dlouho? 
Dejte pozor u první koleje! 
Jak se to tu, panečku, změnilo! 
Kéž už nastanou prázdniny. 
Na nádraží se shromažďují zástupy výletníků. 
 
2.  Rozlište otázky zjišťovací a doplňovací. 
Už jsi umyla nádobí? 
Pojedeme autem, nebo vlakem? 
Kolik stojí kilo jahod? 
Proč se nepřiznáte? 
Vzala si maminka deštník? 
Napíšeme mu dopis? 
Proč jsi nebyl ve škole? 
Koupíš si zmrzlinu? 
Mohu ti pomoci? 
Máš dnes čas? 
 
 
Řešení: 
1. Teplé počasí letních dnů nás láká do přírody.   oznamovací 
Kdy pojede náš vlak?   tázací  
Pomozte mamince s těmi taškami!   rozkazovací 
Tady je krásně!   zvolací 
Ať se vám víkend vydaří.   přací 
Vlaky se rozjíždějí na všechny strany.   oznamovací 
To se mi dneska povedlo!   zvolací 
Kde jsi byl tak dlouho?   tázací 
Dejte pozor u první koleje!   rozkazovací  
Jak se to, panečku, změnilo!   zvolací 
Kéž už nastanou prázdniny.   přací 
Na nádraží se shromažďují zástupy výletníků.   oznamovací 
2.  Už jsi umyla nádobí?   zjišťovací 
Pojedeme autem, nebo vlakem?   doplňovací 
Kolik stojí kilo jahod?   doplňovací 
Proč se nepřiznáte?   doplňovací 
Vzala si maminka deštník?   zjišťovací 
Napíšeme mu dopis?   zjišťovací 
Proč jsi nebyl ve škole?   doplňovací 
Koupíš mi zmrzlinu?   zjišťovací 
Mohu ti pomoci?   zjišťovací 
Máš dne čas?   zjišťovací 
 
 
2

Věta jednoduchá a souvětí 

V jednoduché větě je jedna základní skladební dvojice, v souvětí jsou dvě i více. 
 
Věta jednoduchá:  Znám Jirkovy přátele.
Souvětí:  Na pole vyjely traktory a brzy lány zhnědly čerstvou oranicí. 
 
Cvičení: 
Určete, zda jde o větu jednoduchou či souvětí. 
1. Na moři pluly velké parníky i malé rybářské loďky.  1
2. Byla jsem malinkou částečkou bílého obláčku.  1
3. Roste jako z vody.  1
4. Tichá voda břehy mele.  1
5. Každý z nás má jistě představu o tom, jak by chtěl prázdniny prožít.  S
6. Láďův strýc se nám svěřil, že projezdil pomalu celou Evropu, a dokonce až do Kanady se vydal, aby našel kraj, kde by se mu nejvíce líbilo. S
7. Letos se chtějí toulat po Beskydech.  1
8. Je to prý jeden z nejkrásnějších koutů Moravy.  1
9. Po dešti nás v lese obtěžují komáři a mouchy.  1
10. Děkujeme vám, že se přezouváte.  S
11. Babička a vnouček si vyjedou na výlet.  1
12. Promiňte nám to, my jsme vás nechtěli urazit.  S
13. Byla jednou jedna chudá vdova a ta měla dvě dcery.  S
14. Hrad si prohlédl i náš dědeček.  1
15. Zalehnu a hned usnu.  S
16. Zalehlo mi v uších. 1
 
 
 
 
 
 
 
 
Řešení: 
1. jednoduchá,  2. jednoduchá,  3. jednoduchá,  4. jednoduchá,  5. souvětí,  6. souvětí,  
7. jednoduchá,  8. jednoduchá,  9. jednoduchá,  10. souvětí,  11. jednoduchá,  12. souvětí,  
13. souvětí,  14. jednoduchá,  15. souvětí,  16. jednoduchá 
Věty podle členitosti 
 
 

Věty dvojčlenné a jednočlenné

 
dvojčlenné
    – můžeme je rozdělit na část podmětovou a přísudkovou 
část podmětová  část přísudková
Mohutné stromy měkce šuměly. 
 
Pozor:  
Věty s nevyjádřeným podmětem nebo s podmětem všeobecným jsou věty dvojčlenné!!! 
(Šel. V televizi hlásili.)
 
jednočlenné
    – nemůžeme je rozdělit na část podmětovou a přísudkovou, vyjadřují obsah jen jedním základním větným členem 
Základem jednočlenné věty může být: 
− určité sloveso (K večeru se stmívá.
Jednočlenné věty, jejichž základem je sloveso (jednočlenné věty slovesné), vyjadřují nejčastěji: 
- přírodní jevy (Mrzne. Blýská se. Chumelí.
- stavy duševní nebo tělesné (Je mi špatně. Stýská se mi.
podstatné jméno (Fantastický pohled!
přídavné jméno (Velmi zajímavé!
příslovce (Zvolna vpřed!
infinitiv (Otevřít okna!)
citoslovce (Psst!

Jednočlenné věty jmenné bývají v nápisech, nadpisech, názvech knih... (Kino. Pří-
chod jara. Bílá nemoc.
Věty infinitivní vyjadřují důrazný rozkaz, zákaz, výzvu... (Nekouřit! Zpívat!
 
Jednočlenným větám vyjádřeným podstatným jménem, přídavným jménem, 
příslovce, infinitivem, citoslovcem říkáme také větné ekvivalenty.
 
Cvičení: (+ ŘEŠENÍ BÍLE)
1.   Určete, které věty jsou jednočlenné (větné ekvivalenty) a které dvojčlenné. 
 
1. Setmělo se.  1
2. Je mi špatně.  1
3. Bolí mě hlava.  2
4. Bolí mě v krku.  1
5. Nechoď mi na oči!  2
6. Mrzne.  1
7. Babička. E
 8. Domek u lesa byl malý. 2
 9. Padá sníh.  2
10. Sněží.  1
11. Okouzlující pohled!  E
12. Nekuřte!  2
13. Nevyklánět se z oken!  E
14.  Zedníci stavěli dům. 2
15. Těšíme se na brzkou shledanou.  2
16. Prší. 1
17. Nemluvit !  E
18. V drobném studeném dešti se nám šlo velice obtížně. 1
19. Ve stánku prodávali upomínkové předměty.  2
20. Jaro začínalo pěknými slunečnými dny.  2
21. Z okna bylo vidět lesnaté horské stráně.  1
22. Vpřed! E
23. Tiše!   E
 
2.   Věty jednočlenné převeďte na dvojčlenné. 
Mrzlo.
Začalo sněžit.
Nekouřit!
Je mi smutno.
Psst!
Běžet!
Nahlas!
Chutnalo mi.
Schylovalo se k bouři.
Často se tam zpívalo.
Bolí mě od rána v krku.
Blýská se.
Smráká se.
 
3.   Věty dvojčlenné převeďte na jednočlenné. 
Nezlobte!
Začal padat drobný déšť.
Nenahýbejte se z oken!
Vraťte se zpátky.
Viděli jsme panorama Prahy.
Mám bolesti v zádech.
V kamnech zapraskal oheň. V kamnech zapraskalo. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Řešení: 
1.   1. jednočlenná  2. jednočlenná  3. dvojčlenná  4. jednočlenná  5. dvojčlenná  6. jedno-
členná  7. jednočlenná (větný ekvivalent)  8. dvojčlenná,  9. dvojčlenná  10. jednočlenná  11. jednočlenná (větný ekvivalent)  12. dvojčlenná  13. jednočlenná (větný ekviva
2lent)  14. dvojčlenná  15. dvojčlenná  16. jednočlenná  17. jednočlenná (větný ekvivalent)  18. jednočlenná  19. dvojčlenná  20. dvojčlenná  21. jednočlenná  22. jednočlenná (větný ekvivalent)  23. jednočlenná (větný ekvivalent) 
2.   Bylo mrazivé počasí. Začal padat sníh. Nekuřte! Mám smutnou náladu. Buďte tiše! 
Utíkejte! Mluvte nahlas. Jídlo bylo chutné. Blížila se bouře. Často jsme tam zpívali. Bolí mě od rána krk. Blesk ozářil oblohu. Nastává tma. 
3.   Nezlobit! Drobně pršelo. Nenahýbat se z oken. Zpět! Bylo vidět panorama Prahy. Bolí 
mě v zádech. V kamnech zapraskalo. 
 
 
 
 
 

Větné členy 

Větné členy jsou slova plnovýznamová.
Větné členy jsou: 
 
-  základní:     podmět a přísudek = základní skladební dvojice
-  rozvíjející:   přívlastek, předmět, příslovečné určení, doplněk  (blíže určují, zpřesňují podmět nebo přísudek) 
 
Každý větný člen může být: 
-  holý:   (Chlapci závodí.) 
-  rozvitý:  (Mladí chlapci závodí.) 
-  několikanásobný: (Chlapci a děvčata závodí. - skládá se z několika členů na 
sobě nezávislých). 
 
Za holý větný člen považujeme: 
-  předložkový pád:   na cestu, během plavby, na sebe, ... 
-  zvratné sloveso:   spoléhá se, jsou si vědomi, ... 
-  složený slovesný tvar:   mohlo by, popřáli jsme, ... 
-  sloveso způsobové (modální): moci, muset, smět, mít, chtít + infinitiv, (musí pomáhat, mohl by pracovat, ...) 
-  sloveso fázové:   začít, začínat, přestat, přestávat + infinitiv, (přestal foukat, začali malovat, ...). 
 
Větnými členy nejsou: 
-  spojky:   a tak, když, ... 
-  částice:   ať, jen, ... 
-  předložky: samy o sobě nejsou větným členem, stávají se součástí větného členu teprve ve spojení s podstatným jménem a přídavným jménem 
nebo zájmenem (během odpoledne, na cestu, ...). 
 
3

Základní větné členy 

Podmět 
− vyjadřuje původce nebo nositele činnosti, vlastnosti nebo stavu 
− tážeme se 1. pádovou otázkou (kdo? co?) a přísudkem 
 
podmět bývá vyjádřen: 
    - podstatným jménem (Záclona splývá na zem.
    - přídavným jménem (Nejsmělejší ze smělých byl konečně poražen.
    - zájmenem (Kdosi je za dveřmi.
    -  číslovkou (Pět je číslovka základní.
    - infinitivem (Mlčet je někdy velké umění.
    - příslovcem (Každé proč má své proto proto.
    - předložkou (Proti se pojí se 3. pádem.
    - spojkou (Ale je spojka souřadicí.
    -  citoslovcem (Ozvalo se varovné psst.
 
Podmět nebývá vyjádřen: 
    − je-li známý ze slovesného tvaru (Přerýváme záhony.
    − je-li známý z předcházející věty, ze situace nebo ze souvislosti (Babička přijela. Přivezla dětem dárky.
    − jde-li o podmět všeobecný (Psali to v novinách.
 
Přísudek
vyjadřuje, co podmět dělá, co se s ním děje nebo jaký je;  
tážeme se: co se praví o podmětu? 
 
Přísudek může být: 
    − slovesný (je-li vyjádřen určitým slovesem: Otec maluje.)
    − jmenný se sponou (slovesně jmenný) – skládá se ze sponového slovesa být, bývat, 
stát se, stávat se a podstatného nebo přídavného jména (Karel bude lékařem. Arnošt je nejstarší.
    − jmenný beze spony (Otec nemocen.
 
Sloveso být a stát se nemusí mít vždy úlohu spony: 
    - sloveso být je samo přísudkem, znamená-li existovat. (Maminka je na zahradě.
pracuje na zahradě.) 
    - sloveso stát se je samo přísudkem, když označuje, že něco vzniklo, bývá spojeno 
s dalším údajem místním nebo časovým. (Stala se tam nehoda.
 
Přísudek může být složen z určitého tvaru neplnovýznamového slovesa a infinitivu 
slovesa plnovýznamového. 
Takovým neplnovýznamovým slovesem jsou: 
- způsobová slovesa (moci, muset, smět, mít, chtít)  Chci vymalovat náš byt. 
- fázová slovesa (začít, začínat, přestat, přestávat, ustat...) Přestal se usmívat. 
 
Pozor!!!  
Infinitiv po způsobových a fázových slovesech je součástí přísudku. 
 
 
4
Cvičení: 
1.  Vyhledejte ve větách podmět a určete, jde-li o podmět holý, rozvitý nebo několikaná-
sobný. 
1. Větve stromů se větrem polámaly.  
2. Podél břehů potoka se táhly louky, zahrady, pole, lesíky i nízké chalupy.  
3. Bílé střechy splývaly s okolím.  
4. Pomalu se vlekly 
dny, týdny, měsíce.  
5. Lidé spěchali na mši.  
6. Moje oči těkaly z místa na místo. 
7. Horský kraj rázem utonul v divoké sněhové vánici.  
8. Pozornosti návštěvníků se těšili dravci, šelmy i plazi.  
9. Zeměpis a přírodopis byly moje nejoblíbenější předměty.  
10. Minulou noc hvězdy nevyšly. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Řešení: 
1.   1.  podmět rozvitý (větve stromů)  2. podmět několikanásobný (louky, zahrady, pole, 
lesíky, chalupy)  3. rozvitý (bílé střechy)  4. několikanásobný (dny, týdny, měsíce)  
5. holý (lidé)  6. rozvitý (moje oči)  7. rozvitý (horský kraj)  8. několikanásobný (dravci, 
šelmy, plazi)  9. několikanásobný (zeměpis a přírodopis)  10. holý (hvězdy) 
 
2.   Vyhledejte v následujících větách nevyjádřený podmět. 
1. Ještě si to musím rozmyslet.  
2. Praha je jedním z nejkrásnějších měst na světě.  
3. Narodil  se  v desetičlenné rodině.  
4. Přineste si do školy listy rozličných stromů.  
5. Jirka se včera večer vrátil.  
6. Zase jste přišli pozdě.  
7. Nepoznáváte mě?  
8. Při rozloučení všichni Pavla objímali.  
9. Už jsi u nás dlouho nebyl.  
10. Princezna se smála a tleskala.  
11. V noci mě vyplašilo ťukání na okno.  
12. Bydleli jsme v malém domku na kraji města. 
 
3.   Rozlište věty s podmětem nevyjádřeným a s podmětem všeobecným. 
1. U pramene léčivé vody vystavěli kapličku.  
2. Na ulici jsem se stal středem pozornosti.  
3. Vyhlíželi jsme netrpělivě autobus.  
4. Raněného uložili na pohovku v kuchyni. 
5. Na pouti prodávali růžovou vatu.  
6. Dověděl jsem se to až v úterý.  
7. Říkali mu bratr Paleček.  
8. Mívají tu výbornou zmrzlinu.  
9. Budete si ještě něco přát?  
10. Půjdete s námi?  
11. S poctivostí nejdál dojdeš.  
12. Při otravě plynem zavádíme umělé dýchání.
 
4.   Určete podmět a přísudek (u přísudku i druh). 
1. Na nástupišti netrpělivě čekaly děti.  
2. Buďte vždy čestní.  
3. Zase jste přišli pozdě.  
4. Martinova sestra se stala lékařkou.  
5. Bude nám jistě o svých zážitcích vyprávět.  
6. Tisíce diváků zaplnily tribuny.  
7. Za plotem zahrádky se ozvalo nečekané hurá.
8. Červnové ráno bylo opravdu překrásné.  
9. Náš nový psík byl poněkud slabý.
10. Jan byl zvídavý chlapec.  
11. Včera večer jsem nemohl usnout.  
12. V blízkém lese jsou samé smrky.  
13. Včerejší večer byl mlhavý.  
14. Jirka se začíná bát přijímacích zkoušek.  
15. Babička se stala rádkyní svých vnoučat.  
16. Můj bratr opět zdráv. 
 
 
2.   nevyjádřený podmět – věty číslo: 1, 3, 4, 6, 7, 9, 12 
 
53.   podmět nevyjádřený   –  věty číslo: 2, 3, 6, 9, 10,  
 podmět všeobecný   –  věty číslo: 1, 4, 5, 7, 8, 11, 12 
 
4.   podmět přísudek druh přísudku   
 1.  děti  čekaly slovesný 
 2.  vy  buďte čestní jmenný se sponou 
 3.  vy  jste přišli slovesný 
4.  sestra  se stala lékařkou jmenný se sponou 
 5.  on  bude vyprávět slovesný 
 6.  tisíce  zaplnily slovesný 
 7.  hurá  se ozvalo  slovesný 
 8.  ráno  bylo překrásné jmenný se sponou 
9.  psík  byl slabý jmenný se sponou 
10.  Jan  byl chlapec jmenný se sponou 
11.  já  jsem nemohl usnout slovesný 
 12.  smrky  jsou  slovesný 
 13.  večer  byl mlhavý jmenný se sponou 
 14.  Jirka  se začíná bát  slovesný 
 15.  babička  se stala rádkyní  jmenný se sponou 
16.  bratr  zdráv  jmenný beze spony 
 
 

Rozvíjející větné členy 

 

Předmět 

− je rozvíjející větný člen, který závisí zpravidla na slovese (Čtu knihu.), zřídka na pří-
davném jméně (Stůl je plný knih.) 
− jeho závislost je vyjádřena řízeností, tj. pád předmětu je určován řídícím členem 
− na předmět se tážeme pádovými otázkami (mimo 1. a 5. pád) a nemůžeme se ptát jinak 
Píšu dopis. (Co píšu?  - předmět)
Píšu perem. (Jak píšu? – příslovečné určení)  
 
Cvičení: 
1.   Vyhledejte ve větách předměty. 
1. Zaslechl jsem rozčilené hlasy.  2. Hana dočetla knížku veršů.  3. Pozoroval jsem rybičky v akváriu.  4. Na letním táboře jsem často vzpomínal na rodiče.  5. Odpolední 
vedro nás velmi unavilo.  6. O čase jsem neměl ani zdání.  7. Znovu jsem slyšel šplouchání moře.  8. Hostitelka přinesla čerstvé vdolečky.  9. Nejraději nosím svetr vlastní 
výroby.  10. Staré vrby smáčely větve ve vodě.  11. Eva hraje na zobcovou flétnu.
12. Na nádraží mu ukradli všechny doklady. 
2.   Vyhledejte ve větách předměty holé a několikanásobné. 
1. Břevnovský opat přivítal prezidenta republiky a ostatní hosty.  2. Před krbem jsem 
spatřila oba psy.  3. Hostitelka přinesla čaj a sušenky.  4. Pozoroval ostružiní, pryskyř-
6níky, bolehlavy a pampelišky.  5. Obchody se starožitnostmi vykupují cenné staré 
předměty.  6. Proud řeky valí kaménky, písek, bahno a drobné valounky.  7. Zoologická zahrada kupuje pro opice a cizokrajné ptáky tropické a subtropické ovoce.  8. Silný
škraloup ledu pokryl močály, bažiny a potoky.  9. Dobytek spásal obecní louku. 
10. Před cílem jsme museli přebrodit řeku.  
Řešení: 
1.  1. hlasy  2. knížku  3. rybičky  4. na rodiče  5. nás  6. o čase, zdání  7. šplouchání 
8. vdolečky  9. svetr  10. větve  11. flétnu  12. mu, doklady 
2.  1. prezidenta a hosty – několikanásobný  2. psy – holý  3. čaj a sušenky – několikaná-
sobný  4. ostružiní, pryskyřníky, bolehlavy a pampelišky – několikanásobný  5. předměty – holý  6. kaménky, písek, bahno a valounky – několikanásobný  7. pro opice a
ptáky – několikanásobný, ovoce – holý  8. močály, bažiny a potoky – několikanásobný  
9. louku – holý  10. řeku – holý 
 
 

Příslovečné určení 

− je rozvíjející větný člen, který vyjadřuje různé okolnosti a vztahy 
− závisí na slovese ( (Šel pomalu. ), na přídavném jméně ( Byl neobyčejně vytrvalý.) nebo příslovci ( Učí se velmi snadno. ) 
Rozlišujeme tato příslovečná určení: 
- místa (kde? kam? kudy? odkud?) V mládí odešel do Německa. 
-  času (kdy? odkdy? dokdy? jak dlouho? jak často?) Zrána cvičil. 
- způsobu (jak? jakým způsobem?) Dosedl těžce na zem. 
- míry (do jaké míry?) Letadlo bylo úplně rozbito. 
- příčiny (proč? z jakého důvodu? z jaké příčiny?) Pro nemoc nepřišel do školy. 
- účelu (za jakým účelem?) Kreslil obrázky dětem pro radost. 
- podmínky (za jaké podmínky?) Při dobré pozornosti by úkol pochopil. 
- přípustky (přes kterou překážku? ani v kterém případě?) Přes nepříznivé počasí přiletělo letadlo včas. 
 
Cvičení: 
1.   Vyhledejte příslovečná určení místa, času, způsobu. 
1. Sousedova zahrada vypadá úhledně.  2. Radek sedí na zahrádce.  3. Kolem lucerny kroužilo hejno můr.  4. Oheň se pomalu rozhoříval. 5. Lidé mě lhostejně míjeli. 
6. Otočil jsem se k západu a spatřil jsem sněhobílý vrchol tyčící se za tmavým lesem.
7. Hana začala brzy psát.  8. Mluv pomaleji.  9. Na Moravě jsou lidé upřímnější.  
10. Za chvilku zazněl telefon znovu.  11. Dál už musíme jít pěšky.  12. Vlak se pohyboval pomalu.  13. Ráno pokrývaly oblohu husté mraky.  14. Zítra si přispím.  15. Nesmíš mluvit rychle. 
72.   Vyhledejte příslovečná určení míry, příčiny, účelu, podmínky a přípustky. 
1. Zameškal jsem vyučování pro nemoc.  2. Půjdeme do lesa na houby.  3. Voda se 
vaří při 100 stupních.  4. Při vší opatrnosti jsem už několik talířů rozbila.  5. Chlapec se 
třásl zimou.  6. Sešli jsme se k oslavě narozenin.  7. Bez receptu lék nedostanete.
8. Přes nepříznivé podmínky vrtulník vzlétl.  9. Kvůli bolesti břicha musel jít k lékaři.  
10. Při vší opatrnosti jsem si na volejbalovém soustředění zlomil ruku.  11. Při prvních 
příznacích bolesti ihned vyhledejte lékaře.  12. Šel tam i přes kamarádovo varování. 
13. Divadlo je kvůli rekonstrukci zavřeno.  14. Zítra k nim půjdeme na návštěvu.  
15. Z vděčnosti jsem se k nim přidal.  16. Autobus se pohyboval velmi pomalu. 
3.   Souhrnné cvičení - určete druh příslovečného určení: 
1. Vojáci stáli na můstcích.  2. Šli jsme spát pozdě večer.  3. Jakub se na chvilku odmlčel.  4. Na konci ulice jsem zahlédl pod lampami tmavou postavu.  5. Máma poslala 
Helenku do obchodu.  6. Domů jsme se vraceli lesem.  7. Při troše opatrnosti se nemusí nic zlého stát.  8. O prázdninách jsme chodili do lesa na maliny a borůvky.  9. Při 
horečce stoupá počet dechů.  10. Přes své mládí byl velice vážný.  11. Nad hlavou se 
mi třepotají letky ptáků.  12. Nohy se mi slabostí podlamovaly.  13. Nebylo vidět ani na 
krok.  14. Nemáte tu něco k snědku?  15. Písemný test jsem napsal velmi dobře.  
Řešení: 
1.   1. úhledně – způsobu  2. na zahrádce – místa  3. kolem lucerny – místa  4. pomalu – 
způsobu  5. lhostejně – způsobu  6. k západu – místa, za lesem – místa  7. brzy – času  8. pomaleji – způsobu,  9. Na Moravě – místa  10. za chvilku – času, znovu – času  
11. dál – místa, už – času, pěšky – způsobu  12. pomalu – způsobu,  13. ráno – času 
14. zítra – času  15. rychle - způsobu  
2.  1. pro nemoc – příčiny  2. na houby – účelu  3. při 100 stupních – podmínky  4. při  
opatrnosti – přípustky  5. zimou – příčiny 6. k oslavě – účelu  7. bez receptu – podmínky  8. přes  podmínky – přípustky  9. kvůli bolesti  - příčiny  10. při opatrnosti – přípustky  11. při příznacích – podmínky  12. i přes varování – přípustky  13. kvůli rekonstrukci – příčiny  14. na návštěvu – účelu  15. z vděčnosti – příčiny  16. velmi – míry, pomalu - způsobu 
3.  1. na můstcích – místa  2. pozdě – míry, večer – času  3. na chvilku – času  4. na konci – místa, pod lampami – místa  5. do obchodu – místa  6. domů – místa, lesem – 
místa  7. při troše opatrnosti – přípustky  8. o prázdninách – času, do lesa – místa, na 
maliny a na borůvky – účelu  9. při horečce – podmínky  10. přes mládí – přípustky, 
velice – míry  11. nad hlavou – místa  12. slabostí – příčiny  13. ani na krok – míry 
14. k snědku – účelu  15. velmi – míry, dobře -  způsobu 
 
Přívlastek  
− je rozvíjející větný člen 
− závisí na podstatném jméně a blíže určuje nebo omezuje jeho význam 
8− tážeme se otázkami: jaký? který? čí? 
− bývá vyjádřen jménem 
Přívlastek může být: 
− shodný   -  shoduje se s podstatným jménem v rodě, čísle a pádě (mladý muž)
-  stojí zpravidla před svým podstatným jménem, za podstatným jménem 
stojí při důrazu (Mám rád Prahu novou) nebo v odborných názvech (kyselina sírová) 
 -  skloňuje se se svým  řídícím podstatným jménem (mladý muž, mladého 
muže..)                                 
− neshodný -  se svým podstatným jménem se neshoduje
- stojí zpravidla za svým podstatným jménem ( na březích Vltavy ) 
 - neskloňuje se  
Podstatné jméno může mít několik přívlastků. Ty mohou být: 
− několikanásobné -  tj. několik přívlastků souřadně spojených (spolehlivý, věrný a 
dobrý člověk) 
 -  několikanásobné přívlastky oddělujeme  čárkou, nejsou-li 
spojeny spojkami a, i, ani, nebo ve významu slučovacím 
 -  několikanásobné přívlastky můžeme libovolně zaměnit (dobrý, věrný a spolehlivý člověk) 
− postupně rozvíjející -  spojení řídícího jména a shodného přívlastku je blíže určeno 
dalším přídavným jménem nebo zájmenem ( nová plynová
kamna ) 
 -  tady čárku mezi přívlastky nepíšeme 
 -  pořadí přívlastků nemůžeme libovolně měnit
Přívlastek volný a těsný: 
− volný  -  může být z věty vypuštěn, aniž se změní smysl věty: Stádo ovcí, pasoucí se 
na louce, bylo hlídáno psy.  
 -  oddělujeme ho čárkami 
−  těsný -  nemůže být z věty vypuštěn, změnil by se smysl věty: Trať probíhající na
našem území závodníci šťastně projeli 
 -  těsný přívlastek čárkami neoddělujeme 
Přístavek  
− je rozvitý shodný přívlastek 
− jeho základem je podstatné jméno 
− stojí za podstatným jménem, které určuje, obsahuje nějakou novou myšlenku 
− je oddělen čárkami (Bedřich Smetana, náš největší hudební skladatel, se narodil  
− v Litomyšli.) 
 
Cvičení: 
1.   Rozlište přívlastek shodný a neshodný. 
1. Z hlubin vesmíru vycházel modravý měsíc.  2. Přípravy na ples byly v plném proudu.  3. Velké krůpěje deště padaly na kamennou dlažbu.  4. Náš učitel je vášnivý rybář.  5. Zimní krásy našich hor poznávají turisté i lyžaři.  6. Rozlehlá budova školy byla 
o prázdninách prázdná.  7. Za naší vesnicí se rozkládá smrkový les.  8. Zasunovací
stěna oddělovala malý pokoj s knihovnou.  9. Polévkové koření zlepšuje její chuť.  
10. Touha vrátit se domů ho nikdy neopustila.  11. Všichni jsme se těšili na návrat domů.  12. Na stole leží moje pero. 
2.   Přívlastky shodné změňte na neshodné. 
1. Noční přísvit vrhal na dlaždice stíny.  2. Vtom se mezi stromy začervenala došková
střecha.  3. Pokoj byl zalit měsíčním světlem.  4. Z lesa bylo slyšet holubí houkání. 
5. Vzduch prosycovala podzimní vůně.  6. Rád se dívám na pamětnické filmy.  7. Deš-
ťové kapky padaly na střechu.  8. Nejdříve se probouzejí Letenské sady.  9. Štěrk mizel pod mechovou vrstvou.  10. Počasí nám umožnilo sázet salátové sazeničky. 
3.   Přívlastky neshodné změňte na shodné. 
1. Přípravy na ples byly v plném proudu.  2. Na jaře změkly stráně Vltavy zelení bříz.  
3. Vystoupil jsem na kamennou hráz.  4. Uprostřed zahrady byly záhony tulipánů a pivoněk.  5. Rádi poznáváme krásy hor.  6. Ke zřícenině hradu se dostanete po červené 
značce.  7. Ulice města září světly neonů.  8. Vypravili jsme se na krkonošské hřebeny.  9. Cesta lesem byla příjemná.  10. Nad vrcholy hor vystupoval tmavý mrak. 
4.   Rozlište přívlastky několikanásobné a postupně rozvíjející a doplňte čárky. 
1. Nejstarší zachovaná lékařská kniha pochází z Číny.  2. Do pokoje vstoupila vysoká
štíhlá urostlá dívka.  3. Čekal na nás dlouhý únavný vyčerpávající den.  4. V dálce se
objevily první šedivé střechy stavení.  5. Naše babička byla hodná obětavá pracovitá a 
skromná žena.  6. Hana je sympatická usměvavá milá a zdvořilá dívka.  7. Bylo krásné 
zasněžené prosincové odpoledne.  8. Každé jaro pokrývají pampelišky zahradu něž-
nými žlutými kvítky.  9.  Čerstvě posečená tráva vydávala sladkou sennou vůni.  
10. Lucie obývala krásný slunný pokoj.  11. Vtipná veselá i užitečná zábava příjemně
ubíhala.  12. Tým skokanů na lyžích překvapil na zimních olympijských hrách.  
5.   Vyhledejte v následujících větách přívlastek volný a těsný a přístavek a doplňte čárky. 
1. Hračky rozházené po pokoji svědčily o přítomnosti dětí v bytě.  2. Jídelní stůl pokrytý svátečním ubrusem se prohýbal pod množstvím dobrot.  3. Přiblížily se prázdniny
nejkrásnější část roku.  4. Zděná kaplička stojící pod zkroucenými větvemi staré jabloně mě upoutala svou tichou krásou.  5. Jediný blesk skolil lípu staletou strážkyni chalup krčících se kolem ní.  6. Kopečky jsou na mapě natřeny plavou barvou podobající 
se vyschlé hlíně.  7. Okolo zahrádky mého dětství tekl potok zacloněný vrbami a ol-
šemi.  8. Sportovci reprezentující naši republiku na mistrovství Evropy příjemně překvapili vynikajícími výkony.  9. Gotická katedrála slavnostně osvětlená ze stran i ze-
10zdola se tyčila před námi.  10. Roli Libuše nejmladší Krokovy dcery a české kněžny 
mnohokrát vytvořila Marie Podvalová.   
 
Řešení: 
1.  1. vesmíru – neshodný, modravý – shodný  2. na ples – neshodný, plném – shodný
3. velké – shodný, deště – neshodný, kamennou – shodný  4. náš – shodný, vášnivý – 
shodný  5. zimní – shodný, našich – shodný, hor – neshodný  6. rozlehlá – shodný, 
školy – neshodný  7. naší – shodný, smrkový – shodný  8. zasunovací – shodný, malý
– shodný, s knihovnou – neshodný  9. polévkové – shodný, její – shodný  10. vrátit se 
– neshodný  11. domů – neshodný  12. moje – shodný 
2.   1. noční přísvit – přísvit noci  2. došková střecha – střecha z došků  3. měsíčním světlem – světlem měsíce  4. holubí houkání – houkání holubů  5. podzimní vůně – vůně
podzimu  6. pamětnické filmy – filmy pro pamětníky  7. dešťové kapky – kapky deště  
8. Letenské sady – sady na Letné  9. mechovou vrstvou – vrstvou mechu  10. salátové 
sazeničky – sazeničky salátu 
3.   1. přípravy na ples – plesové přípravy  2. stráně Vltavy – vltavské stráně, zelení bříz –
březovou zelení  3. kamennou hráz – hráz z kamení  4. záhony tulipánů a pivoněk – 
tulipánové a pivoňkové záhony  5. krásy  hor – horské krásy  6. zřícenině hradu – 
hradní zřícenině  7. ulice města – městské ulice, světly neonů – neonovými světly  
8. krkonošské hřebeny – hřebeny Krkonoš  9. cesta lesem – lesní cesta  10. vrcholy 
hor – horské vrcholy 
4.  1. Nejstarší zachovaná lékařská kniha pochází z Číny. – postupně rozvíjející  2. Do
pokoje vstoupila vysoká, štíhlá, urostlá dívka. – několikanásobný  3. Čekal nás dlouhý,
únavný, vyčerpávající den. – několikanásobný  4. V dálce se objevily první šedivé
střechy stavení. – postupně rozvíjející  5. Naše babička byla hodná, obětavá, pracovitá 
a skromná žena. – několikanásobný  6. Hana je sympatická, usměvavá, milá a zdvořilá dívka.  – několikanásobný  7. Bylo krásné zasněžené prosincové odpoledne. – postupně rozvíjející  8. Každé jaro pokrývají pampelišky zahradu něžnými žlutými kvítky. 
– postupně rozvíjející  9. Čerstvě posečená tráva vydávala sladkou sennou vůni. – postupně rozvíjející  10. Lucie obývala krásný, slunný pokoj. – několikanásobný  
11. Vtipná, veselá i užitečná zábava příjemně ubíhala. – několikanásobný  12. Tým
skokanů na lyžích překvapil na zimních olympijských hrách. – postupně rozvíjející 
5.   1. Hračky rozházené po pokoji svědčily o přítomnosti dětí v bytě. – těsný  2. Jídelní
stůl, pokrytý svátečním ubrusem, se prohýbal pod množstvím dobrot. – volný  3. Přiblížily se prázdniny, nejkrásnější část roku. – přístavek  4. Zděná kaplička, stojící pod 
zkroucenými větvemi staré jabloně, mě upoutala svou tichou krásou. – volný  5. Jediný
blesk skolil lípu, staletou strážkyni chalup krčících se kolem ní. – přístavek  6. Kopečky 
jsou na mapě natřeny plavou barvou, podobající se vyschlé hlíně. – volný  7. Okolo 
zahrádky mého dětství tekl potok, zacloněný vrbami a olšemi. – volný  8. Sportovci reprezentující naši republiku na mistrovství Evropy příjemně překvapili svými výkony. – 
těsný  9. Gotická katedrála, slavnostně osvětlená ze stran i zezdola, se tyčila před 
námi. – volný  10. Roli Libuše, nejmladší Krokovy dcery a české kněžny, mnohokrát
vytvořila Marie Podvalová. - přístavek 
 
 
11Doplněk 
− je rozvíjející větný člen
− rozvíjí zpravidla přísudkové sloveso, ale zároveň se vztahuje ke jménu v podmětu
nebo předmětu = má tedy dvojí závislost 
− vyjadřuje vlastnost, kterou má toto jméno jen za jistého děje, nebo která se mu dějem 
přisuzuje 
− tážeme se: jak? jaký? čím? za koho? za co? apod.  
Doplňkem bývá: 
−  přídavné jméno, zvláště ve tvaru jmenném: Vrátil se zdráv. 
− podstatné jméno: Zvolili ho předsedou. 
−  přechodník: Vystoupiv na vrchol, rozhlížel se po okolí. 
− zájmeno nebo číslovka: Milan seděl na lavičce sám. Jana doběhla do cíle jako první. 
Pozor!!! 
Děvčata chodila bosa.   (doplněk)          
Děvčata byla bosa.   (součást přísudku jmenného se sponou)
Cvičení: 
1.   Ve větách určete doplňky. 
1. Připadala jsem si opuštěná.  2. Milada jí ráda zmrzlinu.  3. Vít byl jmenován zástupcem vedoucího.  4. Vraceli jsme se unavení.  5. Děvčata tancovala bosa.  6. Petr se 
vyučil zedníkem.  7. Otec si vše opravoval sám.  8. Plzeň mi připadala hlučná.  9. Eva 
se cítila spokojená a šťastná.  10. Mirek zůstal nakonec opuštěný.  11. Zastihl jsem
doma bratra rozčileného.  12. Petr se vyučil zedníkem.  13. Ivan doběhl závod druhý. 
14. Petra přiběhla udýchaná.  15. Ondřej se vrátil živ a zdráv.  
2.   Určete, ve které větě je doplněk a ve které přísudek jmenný se sponou. 
1. Večer jsem byl bezstarostný a  čilý.  2. Večer jsem se cítil bezstarostný a  čilý.  
3. Havíři tu stáli nerozhodní.  4. Havíři byli nerozhodní.  5. Bratr se vyučil opravářem 
lokomotiv.  6. Bratr se stal opravářem lokomotiv.  7. Po této zkušenosti se liška stala 
opatrnější.  8. Po této zkušenosti liška působila jako opatrnější.  9.  Město vypadalo tiché a liduprázdné.  10. Město bylo tiché a liduprázdné.  11. Některý starší člověk se 
necítí už zcela zdravý.  12. Některý starší člověk už není zcela zdráv. 
Řešení:  
1.   1. opuštěná  2. ráda  3. zástupcem  4. unavení  5. bosa  6. zedníkem  7. sám  8. hluč-
ná  9. spokojená a šťastná  10. opuštěný  11. rozčileného  12. zedníkem  13. druhý 
14. udýchaná  15. živ a zdráv 
2.  1. byl bezstarostný a čilý – přísudek jmenný se sponou  2. bezstarostný a čilý – doplněk  3. nerozhodní – doplněk  4. byli nerozhodní – přísudek jmenný se sponou 
5. opravářem – doplněk  6. se stal opravářem – přísudek jmenný se sponou  7. se stala opatrnější – přísudek jmenný se sponou  8. opatrnější – doplněk  9. tiché a lidu-
12prázdné – doplněk  10. bylo tiché a liduprázdné – přísudek jmenný se sponou
11. zdravý – doplněk  12. není zdráv – přísudek jmenný se sponou 
Cvičení: 
Zásobník vět pro určování větných členů
Ukázka stavby věty jednoduché: 
Po          Puč      D         Př             Pks            Pt 4. p              
Jitka si večer ráda prohlíží obrázkové časopisy. 
ráda (D)
obrázkové (Pks)
časopisy (Pt)
Jitka (Po) si prohlíží (Př)
večer (Puč)
6. ročník 
1.  Zahradu zalévalo měsíční světlo. 
2.  Vyprovodila jsem spolužačku ke dveřím. 
3.  Budova naší školy je obrovská. 
4.  Z šedé oblohy se sype sníh.  
5.  Sál byl plný obrazů. 
6.  Jirka vypravoval o zájezdu chlapcům a děvčatům. 
 7.  Všichni zemědělci se odpovědně připravují na žňové práce. 
 8.  Vycvičení psi zachytili stopu zajíce. 
9.  Mladý lovec si vyšel ráno do lesa. 
10.  Pokosená tráva voněla do otevřených oken. 
11.  Ve vysoké trávě se objevila hlava s velkým klem. 
 12.  Před dávnými časy pokrývaly krajinu rozsáhlé lesy. 
 13.  Včera mně sestra přinesla lístek do Národního divadla. 
 14.  Karkulka přinesla babičce košíček s bábovkou. 
 15.  Malé děti se tísnily kolem rozbitého umyvadla. 
7. – 9. ročník 
1.  Na Staré bělidlo přicházeli každoročně četní hosté z okolí. 
 2.  Nemluvně bylo zachráněno jako první. 
 3.  Letos začneme realizovat velmi nákladnou rekonstrukci hradu. 
4.  Byl pozván do Ameriky jako náš špičkový odborník.  
5.  Dopravní situace světových velkoměst je velmi složitá.  
 6.  Květinu malého prince jsem poznal velice brzy.  
 7.  Racky i čápy vidíval na svých toulkách velice často.  
138.  Každá matka by ráda viděla své děti šťastné. 
9.  Žáci se sešli ve třídě k projednání příprav na školní akademii. 
 10.  Přes nepříznivé počasí začali zemědělci sklízet obilí včas. 
 11.  Za pěkného počasí jsme chodili na koupaliště. 
12.  Malý chlapec spal velmi tvrdě. 
 13.  Vláďa nemohl jít pro nemoc do školy. 
14.  Záhonek fial a hledíků zakryl otvor zasypaného sklepa. 
 15.  V nejjižnější části Afriky žijí obrovští kapští lvi. 
16.  Po mé pravé straně začínalo slunce růžovět za stuhami mraků. 
 17.  Přes časné ráno a jasné nebe ležel nad městem jemný opar. 
 18.  Průhledný opar soumraku tiše naplňoval ulici. 
19.  Na Ledném vrchu se chlapci usadili na kmenech pokácených dubů.  
 20.  Do hlediště se pomalu začínali trousit lidé. 
Řešení: 6. ročník 
 1.  zahradu – předmět, zalévalo – přísudek, měsíční – přívlastek shodný, světlo – podmět 
2.  já – nevyjádřený podmět, vyprovodila jsem – přísudek , spolužačku – předmět, ke
dveřím – příslovečné určení místa 
 3.  budova – podmět, naší – přívlastek shodný, školy – přívlastek neshodný, je obrovská 
– přísudek jmenný se sponou 
4.  šedé – přívlastek shodný, z oblohy – příslovečné určení místa, se sype – přísudek, 
sníh – podmět 
5.  sál – podmět, byl plný – přísudek jmenný se sponou, obrazů – předmět 
6.  Jirka – podmět, vypravoval – přísudek, o zájezdu – předmět, chlapcům a děvčatům –
několikanásobný předmět 
7.  všichni – přívlastek shodný, zemědělci – podmět, odpovědně – příslovečné určení
způsobu, se připravují – přísudek, žňové – přívlastek shodný, na práce – předmět 
 8.  vycvičení – přívlastek shodný, psi – podmět, zachytili – přísudek, stopu – předmět, 
zajíce – přívlastek neshodný 
9.  mladý – přívlastek shodný, lovec – podmět, si vyšel – přísudek, ráno – příslovečné
určení času, do lesa – příslovečné určení místa 
 10.  pokosená – přívlastek shodný, tráva – podmět, voněla – přísudek, otevřených – pří-
vlastek shodný, do dveří – příslovečné určení místa 
11.  vysoké – přívlastek shodný, v trávě – příslovečné určené místa, se objevila – přísudek, hlava – podmět, velkým – přívlastek shodný, s klem – přívlastek neshodný 
 12.  dávnými – přívlastek shodný, před  časy – příslovečné určení času, pokrývaly – pří-
sudek, krajinu – předmět, rozsáhlé – přívlastek shodný, lesy – podmět 
 13.  včera – příslovečné určení času, mně – předmět, sestra – podmět, přinesla – přísudek, lístek – předmět, Národního – přívlastek shodný, do divadla – přívlastek neshodný 
 14.  Karkulka  –  podmět, přinesla – přísudek, babičce – předmět, košíček – předmět, 
s bábovkou – přívlastek neshodný  
15.  malé – přívlastek shodný, děti – podmět, se tísnily – přísudek, rozbitého – přívlastek 
shodný, kolem umyvadla – příslovečné určení místa 
Řešení: 7. – 9. ročník
1.  staré – přívlastek shodný, na bělidlo – příslovečné určení místa, přicházeli – přísudek, každoročně – příslovečné určení času, četní – přívlastek shodný, hosté – podmět, z okolí – přívlastek neshodný  
14 2.  nemluvně – podmět, bylo zachráněno – přísudek, jako první – doplněk 
3.  letos – příslovečné určení času, začneme realizovat – přísudek, velmi – příslovečné 
určení míry, nákladnou – přívlastek shodný, rekonstrukci – předmět, hradu – přívlastek neshodný 
4.  byl pozván – přísudek, do Ameriky – příslovečné určení místa, náš, špičkový – pří-
vlastky shodné, jako odborník – doplněk 
5.  dopravní – přívlastek shodný, situace – podmět, světových – přívlastek shodný, velkoměst – přívlastek neshodný, je složitá – přísudek jmenný se sponou, velmi – pří-
slovečné určení míry 
 6.  květinu – předmět, malého – přívlastek shodný, prince – přívlastek neshodný, jsem
poznal – přísudek, velice – příslovečné určení míry, brzy – příslovečné určení času 
 7.  racky i čápy – předmět několikanásobný, vidíval – přísudek, na toulkách – přísloveč-
né určení místa, svých – přívlastek shodný, velice – příslovečné určení míry, často – 
příslovečné určení času 
8.  každá – přívlastek shodný, matka – podmět, by viděla – přísudek, ráda – doplněk, 
své – přívlastek shodný, děti – předmět, šťastné – doplněk 
9.  žáci – podmět, se sešli – přísudek, ve třídě – příslovečné určení místa, k projednání 
– příslovečné určení účelu, příprav – přívlastek neshodný, na akademii – přívlastek 
neshodný, školní – přívlastek shodný 
 10.  přes počasí – příslovečné určení přípustky, nepříznivé – přívlastek shodný, začali 
sklízet – přísudek, zemědělci – podmět, obilí – předmět, včas – příslovečné určení 
času 
 11.  za počasí – příslovečné určení podmínky, pěkného – přívlastek shodný, jsme chodili 
– přísudek, na koupaliště – příslovečné určení místa 
12.  malý – přívlastek, chlapec – podmět, spal – přísudek, velmi – příslovečné určení mí-
ry, tvrdě – příslovečné určení způsobu 
 13.  Vláďa – podmět, nemohl jít – přísudek, pro nemoc – příslovečné určení příčiny, do
školy – příslovečné určení místa 
14.  záhonek – podmět, fial a hledíků – přívlastek neshodný několikanásobný, zakryl – 
přísudek, otvor – předmět, zasypaného – přívlastek shodný, sklepa – přívlastek neshodný 
 15.  v části – příslovečné určení místa, nejjižnější – přívlastek shodný, Afriky – přívlastek
neshodný, žijí – přísudek, obrovští kapští – přívlastky shodné postupně rozvíjející, lvi 
– podmět 
 16.  po straně – příslovečné určení místa, mé pravé – přívlastky shodné postupně rozvíjející, začínalo růžovět – přísudek, za stuhami – příslovečné určení místa, mraků – pří-
vlastek neshodný 
 17.  přes ráno a nebe – několikanásobné příslovečné určení přípustky, časné – přívlastek 
shodný, jasné – přívlastek shodný, ležel – přísudek, nad městem – příslovečné určení místa, jemný – přívlastek shodný, opar – podmět 
 18.  průhledný – přívlastek shodný, opar – podmět, soumraku – přívlastek neshodný, tiše 
– příslovečné určení způsobu, naplňoval – přísudek, ulici – předmět 
19.  na vrchu – příslovečné určení místa, Ledném – přívlastek shodný, se usadili – přísudek, chlapci – podmět, na kmenech – příslovečné určení místa, pokácených – pří-
vlastek shodný, dubů – přívlastek neshodný
 20.  do hlediště – příslovečné určení místa, se začínali trousit – přísudek, pomalu – pří-
slovečné určení způsobu, lidé – podmět 
15Souvětí 
− souřadné –  aspoň dvě věty hlavní: Otec vstoupil do dveří a díval se ven. 
− podřadné –  jedna věta hlavní + věty vedlejší: Četl jsem, co mi napsal. 
Spojení vět v souvětí: 
souřadném podřadném 
- spojkami souřadicími - spojkami podřadicími 
- beze spojek  - vztažnými zájmeny 
- vztažnými příslovci 
věta hlavní:   je nezávislá na jiné větě, nemůžeme se na ni tázat 
věta vedlejší:   zastupuje větný člen své věty řídící, závisí mluvnicky na jiné větě, tážeme
se na ni větou řídící; řídící větou může být věta hlavní i vedlejší 
Na věty vedlejší se ptáme stejně jako na větné členy, vedlejší věty je zastupují. 
Přehled druhů vedlejších vět
vedlejší věty spojovací výrazy  příklad 
podmětné  kdo, co, že, aby, ...  Kdo lyžuje, poznává krásy přírody. 
   Je nutné, aby přišel. 
přísudkové jako, jak  Obloha byla, jako když ji vymete. 
předmětné  že, aby, jak, ...  Zjistili, proč došlo k neštěstí. 
přívlastkové  kdo, který, jenž, že,  Vážil si lidí, kteří pracují s nadšením. 
kde, kdy, aby, jak 
doplňkové jak, jako  Pozoroval vlak, jak mizí v zatáčce. 
příslovečné  kde, kam, kudy, ...  Vrátil se tam, kde prožil dětství. 
 místní 
příslovečné  když, jakmile, až, ...  Až se vrátíš, budeš mít radost. 
časové 
příslovečné  jak, že, pokud, aby, ...  Udělej to tak, aby byl otec spokojen. 
 způsobové 
příslovečné  že, až, co, ...  Rackové křičeli, až nám uši zaléhaly. 
  měrové 
příslovečné protože, poněvadž, že  Nešel do školy, protože onemocněl. 
  příčinné 
16příslovečné aby, ať  Přesedl si, aby lépe viděl. 
účelové 
příslovečné jestliže, -li, kdyby,  Kdyby na mě počkal, šel bych s ním. 
 podmínkové  když 
příslovečné ač, ačkoli, třebaže,  Ačkoli pršelo, šli na procházku. 
  přípustkové přestože, i když, i kdyby 
Cvičení: 
1.   Určete druh vedlejších vět. 
1. Posluchači už věděli, co si mají myslet.  2. Ačkoli se některé otázky zdály snadné,
vyžadovaly rychlý úsudek.  3. Kam šlápne, tam tráva neroste.  4. Řeka byla, jako by ji 
postříbřil.  5. Tvářil se, že přemýšlí.  6. Přesedl si, aby lépe viděl.  7. Lesník zahlédl 
veverku, jak mizí v koruně stromu.  8. Koupila domek, aby se měli v stáří kam odstě-
hovat.  9. Spí, jako by ho do vody hodil.  10. Komu se tu nedařilo, brzy kraj opustil.
11. To je ta země, kterou jsem vám sliboval.  12. Není známo, kdy se vrátí.  13. Kam 
nechodí slunce, tam chodí lékař.  14. Rozloučili jsme se, jakmile začalo pršet.  15. Potřeboval koutek, kde by mohl být zcela sám.  16. Pozoroval ho, jak se blíží ke kleci 
s kanárem.  17. Kdybychom mohli procestovat celou naši zem, viděli bychom všechny 
její krásy.  18. Nejlepší výsledek měl Radek, i když tomu nechtěl věřit.  19. Zastavil se, 
aby nabral dechu.  20. Poručík vydal rozkaz, aby vyjely tanky.  
2.   Nahraďte vyznačené větné členy vedlejšími větami a určete jejich druh. 
1. Díval jsem se na Honzíka rozhlížejícího se bezradně kolem sebe.  2. Lidé, vracející se z odpolední směny, se zastavovali u vyhlášek na nároží.  3.  Po návratu
z divadla jsme si o představení dlouho povídali.  4. Přes velmi nepříznivé počasí se 
slavnost konala.  5. Z dalšího kola odpadli někteří favorité pro závady na strojích. 
6. Těšíme se na brzkou shledanou.  7. Je nutné vyjasnit si výhody jednotlivých 
metod.  8. Pisatel tohoto článku znal dobře poměry v naší škole.  9. Komise měla 
zjistit příčinu neštěstí.  10. Po odplutí ledů voda v řece rychle opadala.  
3.   Nahraďte vyznačené vedlejší věty větnými členy. 
1. Udělám to, jak si přeješ.  2. Uvařila nám čaj, abychom se zahřáli.  3. Bylo-li pěkné počasí, chodili jsme se koupat.  4. Nemohl jsem jít do divadla, protože jsem byl
nemocný.  5. V místech, kde je vyšší nadmořská výška, se nedaří pěstovat cukrovku.  6. Našla jsem maminku, jak sedí u velkého stolu uprostřed pokoje.  7. Obloha byla, jako když ji vymete.  8. Je nutné, abychom se vrátili k původnímu návrhu.  
9. Chlapec se mi líbil, poněvadž byl velmi hbitý.  10. Přestože trenér odvolal brankáře, mužstvu se nepodařilo vyrovnat. 
17Řešení: 
1. 1. předmětná  2. přípustková  3. příslovečná místní  4. přísudková  5. příslovečná způ-
sobová  6. příslovečná účelová  7. doplňková  8. příslovečná účelová  9. příslovečná 
způsobová  10. podmětná  11. přívlastková  12. podmětná  13. příslovečná místní 
14. příslovečná časová  15. přívlastková  16. doplňková  17. příslovečná podmínková
18. příslovečná přípustková  19. příslovečná účelová  20. přívlastková  
2.  1. ... jak se rozhlíží kolem sebe – doplňková  2 ... kteří se vraceli z odpolední směny – 
přívlastková  3. Když jsme se vrátili z divadla – příslovečná časová  4. Přestože bylo 
nepříznivé počasí – příslovečná přípustková  5. ... protože měli závady na strojích – 
příslovečná příčinná  6. ... až se brzy shledáme – předmětná  7. ... abychom si vyjasnili výhody jednotlivých metod – podmětná  8. Kdo psal tento článek – podmětná  
9. ... proč se stalo neštěstí – předmětná  10. Když odpluly ledy  – příslovečná časová  
3. 1. Udělám to podle tvého přání.  2. Uvařila nám čaj pro zahřátí.  3. Za pěkného počasí 
jsme se chodili koupat.  4. Nemohl jsem jít do divadla pro nemoc.  5. V místech s vyšší 
nadmořskou výškou se nedaří pěstovat cukrovku.  6. Našla jsem maminku sedící u 
velkého stolu uprostřed pokoje.  7. Obloha byla jako vymetená.  8. Je nutný návrat 
k původnímu návrhu.  9. Chlapec se mi líbil pro svou hbitost.  10. I přes odvolání brankáře se mužstvu nepodařilo vyrovnat. 
Souvětí souřadné 
poměr mezi větami typické spojky příklad
slučovací 
(věty se k sobě prostě
řadí)
a, i, ani, nebo, také, pak, 
hned – hned, napřed – potom
Vzduch byl klidný a 
roklinu naplňovaly 
vůně pahorků.
stupňovací  
(druhá věta zesiluje obsah věty první)
ba, dokonce, ba i, ba ani, 
nejen – ale i, nejen – nýbrž
Pršelo jako z konve, 
ba i kroupy bubnovaly na střechy.
odporovací  
(obsah druhé odporuje 
větě první)
ale, však, avšak, jenže, ný-
brž, sice – ale
Zapraskaly výstřely, 
ale lidé se ani nepohnuli.
vylučovací  
(buď platí jedna věta, 
nebo druhá)
buď – nebo, anebo, či Buď si hrajte, nebo si 
něco čtěte.
příčinný  
(druhá věta vyslovuje 
důvod, příčinu věty první)
neboť, vždyť, totiž Požár se rychle šířil, 
neboť vál prudký vítr.
důsledkový  
(druhá věta obsahuje 
důsledek věty první)
proto, a proto, tedy, tudíž, 
tak, a tak
Čas kvapí, a proto se 
dejme do práce.
18Mezi větami v souvětí souřadném píšeme čárku, nedělá se jen před spojkami a, i, ani, 
nebo ve spojení slučovacím: 
Slíbil pomoc a slib dodržel. (poměr slučovací) 
Slíbil pomoc, a slib nedodržel. (poměr odporovací = ale slib nedodržel.) 
Čárkou oddělujeme věty také tehdy, je-li a součástí spojovacích výrazů  
a proto, a tedy, a tak, a přece apod.
Cvičení:  
1.   Určete poměr mezi hlavními větami. 
1. Vy jste šťastný člověk, proto je s vámi všem dobře.  2. Buď představení ještě neskončilo, nebo se rodiče zastavili u známých.  3. Některé léky se vydávají jen na lé-
kařský předpis, neboť by v rukou neodborníků mohly způsobit vážné škody.  4. Na 
pouti řádily děti na houpačkách a kazily si žaludek cukrovou vatou.  5. Ohlédl jsem se, 
nikoho jsem však neviděl.  6. Pršelo jako z konve, ba i kroupy zabubnovaly na taškové
střechy.  7. Požár se rychle šířil, neboť vál prudký vítr.  8. Metuje je horská  říčka, a 
proto má i v létě studenou vodu.  9. Nohy sice hodně bolely, ale účastníci dálkového 
pochodu se nevzdali.  10. Babička si ve svých osmdesáti letech nejen všechno obstarala sama, ale i nemocné sousedce pomáhala.  11. Věděl jsem to, ale teď si nemohu 
vzpomenout.  12. Vzala si hrníček s kávou a usedla na své místo na stoličku.  
13. V lese mohou být zmije, a tak se mějte na pozoru.  
2. Určete poměr mezi hlavními větami a doplňte čárky. 
1. Pavlína se velmi podobala matce a přece byly nekonečně rozdílné.  2. Šli jsme hodinu a ještě jsme neviděli konec lesa.  3. Potok zde protéká  řídkým lesem a valí se 
přes balvany.  4. Otočil jsem se k západu a spatřil jsem sněhobílý vrchol tyčící se za
tmavým nočním lesem.  5. Západní vítr foukal celou noc a vysoušel listí na stromech. 
6. Čas kvapí a tak se dejme do práce.  7. Stezka se ztrácí v lese a z luk se plíží závoje
mlh.  8. Museli jsme se schovat začalo totiž pršet.  9. Hned zpíval kos hned skřivánek 
trylkoval.  10. Ráno byla obloha jasná v poledne však začalo pršet.  11. Bude poledne
a je šero.  12. V létě se tu můžete toulat celý den a nepotkáte živou duši.  13. Ledy 
praskaly a nadešlo tání.  
Řešení:  
1. 1. důsledkový  2. vylučovací  3. příčinný  4. slučovací  5. odporovací  6. stupňovací  
7. příčinný  8. důsledkový  9. odporovací  10. stupňovací  11. odporovací  12. slučovací  13. důsledkový 
2.  1.  Pavlína se velmi podobala matce, a přece byly nekonečně rozdílné. – odporovací 
2.  Šli jsme hodinu, a ještě jsme neviděli konec lesa. – odporovací 
3.  Potok zde protéká řídkým lesem a valí se přes balvany. – slučovací 
 4.  Otočil jsem se k západu a spatřil jsem sněhobílý vrchol... – slučovací 
5.  Západní vítr foukal celou noc a vysoušel listí na stromech. – slučovací 
 6.  Čas kvapí, a tak se dejme do práce. – důsledkový 
197.  Stezka se ztrácí v lese a z luk se plíží závoje mlh. – slučovací 
8.  Museli jsme se schovat, začalo totiž pršet. – příčinný 
9.  Hned zpíval kos, hned trylkoval skřivánek. – slučovací 
10.  Ráno byla obloha jasná, v poledne však začalo pršet. – odporovací 
11.  Bude poledne, a je šero. – odporovací 
 12.  V létě se tu můžete toulat celý den, a nepotkáte živou duši. – odporovací 
13.  Ledy praskaly a nadešlo tání. – slučovací 
Složité souvětí 
− je souvětí, které se skládá aspoň ze tří vět ( s výjimkou souvětí souřadného, které se 
skládá jen z vět hlavních ) 
Základní typy: 
− Na jedné větě hlavní závisí několik vedlejších vět souřadně spojených:  tyto vedlejší 
věty jsou vždy stejného druhu, i mezi nimi je vzájemný poměr, nejčastěji slučovací
nebo odporovací 
H  V – přívlastková  V - přívlastková 
V lese máš dojem, že tě někdo ustavičně sleduje, že se někdo prodírá za tebou. 
− Na větě hlavní závisí několik vět různého druhu 
V – přísl. časová  H  V - přívlastková 
Když jsem se vrátila ze školy, vypracovala jsem si úkoly, které jsme měli na dnešek uloženy.  
− Na hlavní větě závisí věta vedlejší a ta je řídící větou pro další větu vedlejší. 
H  V – předmětná  V - podmětná 
Chtěl bych, aby se vědělo, že nebylo bezejmenných hrdinů. 
− Souvětí tvoří dvě hlavní věty a obě jsou rozvity vedlejšími větami. 
H  V – před.  H  V – před. 
Pověz mi, co čteš, a já ti povím, jaký jsi. 
Tyto základní typy složitých souvětí se mohou i co do počtu vět v nich spojených i 
co do způsobu spojení různým způsobem obměňovat. 
20Cvičení: 
Určete stavbu následujících složitých souvětí – věty hlavní a vedlejší, druh vedlejších vět a
poměr mezi větami. 
 1.  Ačkoli mrzlo, necítil zimu, neboť vzduch byl nehybný. 
2.  Leželi jsme v trávě a odhadovali, že půlnoc je už nedaleko.  
3.  Jedna chudá vdova bydlila v chaloupce pod strání, měla pět dětí a nemohla je uživit. 
 4.  Kdybyste mě postavili na palouček se zavázanýma očima, povím vám bezpečně, 
odkud se ozývá sýkorka. 
 5.  Ačkoli byl značně unaven, vesloval dále, neboť vítězství bylo na dosah ruky. 
6.  Díval se do krajiny, s níž se cítil spřízněn, s níž byl spoutáván stále mocnějším citem i poznáním. 
 7.  Viděl řeku, jak přichází z dálky, jak skáče přes kameny, jak se klidní a jak přepadá 
přes splav. 
8.  Když vyhráli svůj slavný zápas se Slávií, skoupili všechny noviny, kde byly o nich
sáhodlouhé články a jejich fotografie, a přivezli je mamince. 
9.  Myslím, že byste ztratili trpělivost, kdybych vám měl vyprávět, jak se to všechno 
zběhlo. 
10.  Lesník chodí celé dny a noci po lesích, kudy obyčejní lidé nechodí, vidí, co oni nevidí, slyší, co oni neslyší. 
11.  Když odešel z klubovny poslední člen, seděl tam výbor ještě dlouho, ale nepodařilo se všechny přesvědčit, že je nutné vytrvat až do zimy. 
12.  Napište to tak, aby každý viděl, jaké bylo smýšlení lidu, jenž povstal. 
13.  Když zapadlo slunce, ozývalo se v dáli temné hučení, jako by tam zuřila bouře. 
14.  Když jsme se pár hodin prospali a vystoupili z letadla, shledali jsme, že kra je velmi tenká, že její povrch je celý pokrytý loužemi. 
 15.  Smutně chodil po zemi Prométheus a marně hledal živé bytosti, které by chodily
vzpřímeně jako on a které by se mu podobaly tváří. 
Řešení: 
1.  v. v. příslovečná přípustková, věta hlavní, věta hlavní – poměr příčinný, souvětí 
souřadné 
 2.  věta hlavní, věta hlavní – poměr slučovací, v. v. předmětná, souvětí souřadné 
 3.  věta hlavní, věta hlavní, věta hlavní – poměry slučovací, souvětí souřadné 
4.  v. v. příslovečná podmínková, věta hlavní, v. v. předmětná, souvětí podřadné 
5.  v. v. příslovečná přípustková, věta hlavní, věta hlavní – poměr příčinný, souvětí 
souřadné 
 6.  věta hlavní, v. v. přívlastková, v. v. přívlastková – mezi vedlejšími větami poměr 
slučovací, souvětí podřadné 
 7.  věta hlavní, v. v. doplňková, v. v. doplňková, v. v. doplňková, v. v. doplňková – 
poměry mezi vedlejšími větami slučovací, souvětí podřadné 
8.  v. v. příslovečná časová, věta hlavní, v. v. přívlastková, věta hlavní – poměr slučovací, souvětí souřadné 
 9.  věta hlavní, v. v. předmětná, v. v. příslovečná podmínková, v. v. předmětná, souvětí podřadné 
 10.  věta hlavní, v. v. přívlastková, věta hlavní, v. v. předmětná, věta hlavní, v. v. předmětná – poměry mezi hlavními větami slučovací, souvětí souřadné 
11.  v. v. příslovečná časová, věta hlavní, věta hlavní, v. v. předmětná -  poměr mezi 
hlavními větami odporovací, souvětí souřadné 
21 12.  věta hlavní, v. v. příslovečná způsobová, v. v. předmětná, v. v. přívlastková, souvětí podřadné 
13.  v. v. příslovečná časová, věta hlavní, v. v. přívlastková, souvětí podřadné 
14.  v. v. příslovečná  časová, v. v. příslovečná  časová – mezi nimi poměr slučovací, 
věta hlavní, v. v. předmětná, v. v. předmětná – mezi nimi poměr slučovací, souvětí 
podřadné 
 15.  věta hlavní, věta hlavní, v. v. přívlastková, v. v. přívlastková – poměr mezi hlavními 
větami slučovací, poměr mezi vedlejšími větami slučovací, souvětí souřadné  
22Zvláštnosti větného členění
Zvláštnosti větného členění jsou volně vloženy do věty, nejsou větnými členy a oddělujeme je čárkami. Jsou to: 
• vsuvka:  Přihodilo se to, vzpomínám si, právě před rokem. 
Některé ustálené vsuvky, zpravidla vyjádřené jedním slovem, se čárkami oddělovat nemusí: 
Řekněte to prosím svým známým.  
Tak to bude myslím nejlepší.  
• oslovení:  Půjdeš, Jirko, se mnou? 
   Jirko, půjdeš se mnou?  
Půjdeš se mnou, Jirko? 
• citoslovce:  Haló, slyšíš mě?  
Citoslovce neoddělujeme čárkami: 
- následuje-li po něm zvolání: Ach mámo, mamičko... 
- nahrazuje-li větný člen: Žába žbluňk do vody. 
• samostatný větný člen:  
   Matka, ta se dětem obětovala.  
    Je tam krásně, na horách.
Větný člen se někdy klade pro zdůraznění a významové vytčení mimo větu. 
• neúplná věta:   Ptal jsem se ho, ale on nic. 
Je to větný celek, ve kterém je vynechán důležitý větný člen, zpravidla holý přísudek, zřejmý ze situace nebo souvislosti. 
Psaní čárky ve větě jednoduché 
Ve větě jednoduché se čárkami oddělují: 
• samostatný větný člen, oslovení, citoslovce, vsuvka  
(viz zvláštnosti větného členění) 
• členy několikanásobných větných členů
nejsou-li spojeny slučovacími spojkami a, i, ani, nebo
Rozvodněná řeka nesla kupy sena, kmeny a klády, lávku, vůz, překocené loďky i 
celé ploty. 
• přístavek 
T. G. Masaryk, zakladatel samostatného Československa a jeho první prezident, 
se narodil v Hodoníně na Moravě. 
1• volný přívlastek 
Horská silnice, hrbolatá štěrkem, prudce stoupala do kopců. 
• volně připojený doplněk 
Chlapec šel s maminkou, pomáhaje jí nést kufr a tašku. 
Cvičení:
Rozhodněte, zda se napíše ve větách jednoduchých čárka a proč. 
1. To se týká také vás děti.  2. První to se rozumí zahlédl kolébku pan Pivoda.  3. Hola kde 
jste kdo.  4. Hluk zvolna tichl slábl a zanikal.  5. Stará paní strážkyně muzea provádí ná-
vštěvníky.  6. Bylo to zdá se mi loni o Vánocích.  7. Ach to bylo dobrodružství.  8. Je vyšší 
než já.  9. Tak mi to dědo vypravuj.  10. Vrabec frrr a už byl na střeše.  11. Werichovy pohádky ty čtu nejraději.  12. Byl to vysoký urostlý blonďák.  13. Ženy nakládaly do vozů mrkev cibuli hlávky zelí a kapustu.  14. Obloha byla modrá čistá bez mráčku.  15. Okna domů
výkladní skříně reflektory aut se začaly rozsvěcet.  16. Ve stánku prodávali nevkusné
upomínkové předměty.  17. Letadlo se snášelo k zemi jako velký stříbřitý pták.  18. Rád 
jsem s tatínkem navštěvoval muzea  galerie výstavy.  19. Mnohé básně Jaroslava Seiferta 
nositele Nobelovy ceny jsou věnovány Praze.  20. Kluci děvčata dědečkové babičky se 
sešli na návsi.  21. Není vám zima dědečku?  22. Pavlu tu míval ze všech dětí nejraději.  
23. Ráno  odpoledne  navečer byly děti nejraději na zahradě.  24. Slyšel jsem morčátko 
v krabici pobíhat šramotit popípávat.  25. Tvářil se lhostejně a nenuceně zakrývaje tak svůj 
zármutek.  26. Muzika hrála břinkala.  27. Objevil se  černovlasý  číšník s úzkým  černým 
knírem a utěrkou přehozenou přes levou paži.  28. Předpisy potřebné k provedení tohoto
zákona vydá vláda. 
Řešení: 
1. To se týká vás, děti. – oslovení   2. První, to se rozumí, zahlédl kolébku pan Pivoda. – 
vsuvka   3. Hola, kde jste kdo. – citoslovce   4. Hluk zvolna tichl, slábl a zanikal. – několikanásobný přísudek   5. Stará paní, strážkyně muzea, provádí návštěvníky. – přístavek   
6. Bylo to, zdá se mi, loni o Vánocích. – vsuvka   7. Ach, to bylo dobrodružství. – citoslovce   8. Je vyšší než já – čárku nepíšeme, než nespojuje věty   9. Tak mi to, dědo, vypravuj. 
– oslovení   10. Vrabec frrr a už byl na střeše. – bez čárky, citoslovce nahrazuje přísudek   
11. Werichovy pohádky, ty čtu nejraději. – samostatný větný člen   12. Byl to vysoký, urostlý blonďák. – přívlastek několikanásobný   13. Ženy nakládaly do vozů mrkev, cibuli, hlávky zelí a kapustu. – několikanásobný předmět   14. Obloha byla modrá, čistá, bez mráčku. 
– několikanásobný přísudek jmenný se sponou   15. Okna domů, výkladní skříně, reflektory aut se začaly rozsvěcet. – několikanásobný podmět   16. Ve stánku prodávali nevkusné
upomínkové předměty. – bez čárky, přívlastek postupně rozvíjející   17. Letadlo se snášelo
k zemi jako velký stříbřitý pták. – bez čárky, přívlastek postupně rozvíjející   18. Rád jsem 
s tatínkem navštěvoval muzea, galerie, výstavy. – několikanásobný předmět   19. Mnohé 
básně Jaroslava Seiferta, nositele Nobelovy ceny, jsou věnovány Praze. – přístavek   
20. Kluci,  děvčata, dědečkové, babičky se sešli na návsi. – několikanásobný podmět   
21. Není vám zima, dědečku? – oslovení   22. Pavlu, tu míval ze všech dětí nejraději. – 
samostatný větný člen   23. Ráno, odpoledne, navečer byly děti na zahradě. – několikaná-
sobné příslovečné určení času   24. Slyšel jsem morčátko v krabici pobíhat, šramotit, popípávat. – několikanásobný doplněk   25. Tvářil se lhostejně a nenuceně, zakrývaje tak 
2svůj zármutek.- několikanásobný doplněk   26. Muzika hrála, břinkala. – několikanásobný
přísudek slovesný   27. Objevil se  černovlasý  číšník, s úzkým  černým knírem a utěrkou 
přehozenou přes levou paži. – přívlastek volný   28. Předpisy potřebné k provedení tohoto 
zákona vydá vláda. – přívlastek těsný, čárku nepíšeme 
Psaní čárky v souvětí 
Čárkou oddělujeme: 
• souřadně spojené věty hlavní a vedlejší, nejsou-li spojeny slučovacími spojkami 
a, i, ani, nebo 
Holčička pádila svahem dolů a dusot tatínkových kroků zněl za ní.  
(poměr slučovací – čárku nepíšeme) 
Ruce měli upracované, ale tváře jim hořely nadšením.  
(poměr odporovací – čárku píšeme) 
• vždy větu vedlejší od věty hlavní 
Jana se vrátila domů, protože zapomněla domácí úkol. 
• jestliže spojka a spojuje věty v poměru odporovacím, píšeme před ní  čárku, 
stejně jako před spojkou nebo spojuje-li věty v poměru vylučovacím 
Slunce je ještě za horami, a dědina je již vzhůru. Uklidněte se, nebo ukončím zápas. 
• spojovací výrazy a proto, a tedy, a tak, a přece 
Neustále pršelo, a proto se raději věnovala ručním pracím. 
• z obou stran větu vedlejší, je-li vložena do věty řídící  
V tu chvíli muž, který střežil vězně, vyšel na chodbu.  
• z obou stran větu vedlejší, která je vložena mezi věty hlavní v poměru slučovacím, v takovém případě píšeme čárku před spojkou a, nikoli až před vedlejší vě-
tou 
Těšili jsme se na babičku, a když nepřijela, byli jsme zklamaní. 
• před a tehdy, když vedlejší věta stojí před spojkou a následující věty hlavní 
Vařila nemocnému všelijaké koření, které jí kdo poradil, a těšila se, že se mu uleví.  
•  před než a jako  pokud spojují věty
Tváří se, jako by neuměl do pěti napočítat.  Je velký jako já. – bez čárky, spojuje větné
členy 
• před druhým z dvojitých spojovacích výrazů  
Ani lístek se nepohnul, ani hlásek se neozval.  
3Cvičení: 
Doplňte čárky v souvětích. 
1. Seděl jsem na verandě a sledoval jsem jak déšť rovnoměrně dopadá na všechno kolem.  2. Lidé mívají rádi úplněk a nevědí proč.  3. Zmizel než bys řekl švec.  4. Muž který 
vstoupil prošel mlčky místností k velkému roštu kde se otáčelo na rožni několik kuřat.  
5. Na nádraží na mě nikdo nečekal a tak jsem se vydal do města sám.  6. Lehli jsme si do 
stínu a protože nás vedro pronásledovalo i zde skočili jsme raději do vody.  7. Byl jsem
nesmírně rád že jsem s Alicí a na její úspěch jsem byl nesmírně pyšný.  8. Ohlédl jsem se
a nikoho jsem neviděl.  9. Původně jsem měl v úmyslu zalézt do spacího pytle ale noc byla
tak teplá že to bylo zbytečné.  10. Sešli jsme se u Kemlinků abychom se poradili a paní
Kemlinková nám dala kávu a buchtu abychom se posilnili na tu dalekou cestu.  11. Viděl 
jsem Janu jak opatrně bere balík ze stolu a jak odchází ke dveřím.  12. Slunce svítí nebe 
je modré v zahradě všechno kvete a když se ráno probudím jsem zase ráda na světě.  
13. Zrudl jsem jako bych byl přistižen při něčem nekalém a zakoktal jsem ranní pozdrav. 
14. Králevic si připásal k boku meč vzal na rameno samostříl zastrčil za pás několik kalených střel a šel do zahrady hlídat.  15. Jirka vypátral kdo objevil jejich tajnou skrýš a odnesl poklad na bezpečnější místo.  16. Mám dojem že se na mě Otka hněvá a nevím proč.  
17. Čechové prohlásili že Libuše je ze tří sester nejmoudřejší a proto se stane kněžnou.  
18. Náves byla prázdná protože dospělí sušili seno na lukách a děti se koupaly v  řece.  
19. Jaromil starci poděkoval a když odešel vzal své zahradnické nářadí a šel po své práci.
20. Celý den jsem pilně pracoval abych byl včas hotov a únavu jsem pocítil až večer.  
Řešení: 
1. Seděl jsem na verandě a sledoval jsem, jak déšť rovnoměrně dopadá na všechno kolem.  2. Lidé mívají rádi úplněk, a nevědí proč.  3. Zmizel, než bys řekl švec.  4. Muž, který 
vstoupil, mlčky prošel místností k velkému roštu, kde se otáčelo na rožni několik kuřat.  
5. Na nádraží na mě nikdo nečekal, a tak jsem se vydal do města sám.  6. Lehli jsme si do
stínu, a protože nás vedro pronásledovalo i zde, skočili jsme raději do vody.  7. Byl jsem 
nesmírně rád, že jsem s Alicí, a na její úspěch jsem byl nesmírně pyšný.  8. Ohlédl jsem
se, a nikoho jsem neviděl.  9. Původně jsem měl v úmyslu zalézt do spacího pytle, ale noc 
byla tak teplá, že to bylo zbytečné.  10. Sešli jsme se u Kemlinků, abychom se poradili, a 
paní Kemlinková nám dala kávu a buchtu, abychom se posilnili na tu dalekou cestu. 
11. Viděl jsem Janu, jak opatrně bere balík ze stolu a jak odchází ke dveřím.  12. Slunce 
svítí, nebe je modré, v zahradě všechno kvete, a když se ráno probudím, jsem zase ráda 
na světě.  13. Zrudl jsem, jako bych byl přistižen při něčem nekalém, a zakoktal jsem ranní
pozdrav.  14. Králevic si připásal k boku meč, vzal na rameno samostříl, zastrčil za pás
několik kalených střel a šel do zahrady hlídat.  15. Jirka vypátral, kdo objevil jejich tajnou
skrýš, a odnesl poklad na bezpečnější místo.  16. Mám dojem, že se na mě Otka hněvá, a 
nevím proč.  17. Čechové prohlásili, že Libuše je ze tří sester nejmoudřejší, a proto se
stane kněžnou.  18. Náves byla prázdná, protože dospělí sušili seno na lukách a děti se 
koupaly v řece.  19. Jaromil starci poděkoval, a když odešel, vzal své zahradnické nářadí a
šel po své práci.  20. Celý den jsem pilně pracoval, abych byl včas hotov, a únavu jsem 
pocítil až večer.  
4
Zpět