Slovní druhy

22.10.2011 22:05

 

Kritéria pro třídění slov do slovních druhů:
  •     slovní druhy jsou vymezeny na základě tří kritérií, ta se někdy doplňují, jindy si konkurují, přitom žádné kritérium samo o sobě není dostačující
  •     jsou to kritéria: sémantické/významové, morfologické/tvaroslovné a syntaktické/skladební
    •     Kritérium sémantické

      •     na základě tohoto kritéria se člení slovní druhy podle toho, co z reálného (mimojazykového) světa obrážejí na:
        podstatná jména - označující jevy chápeme jako samostatné (stůl, matka, štěstí)
        přídavná jména - označující jevy chápeme jako jejich příznaky, vlastnosti (hezký)
        slovesa - označují příznaky proměnlivé, dynamické (jít, nosit)
        příslovce - označují příznaky příznaků (velmi starý, dobře zpívá)
      •     uvedené čtyři slovní druhy - substantiva, adjektiva, verba a adverbia jsou slovní druhy základní, tvoří základ slovnědruhové soustavy, k nim můžeme ještě přidat nástavbové slovní druhy (číslovky a zájmena) a dostáváme skupinu slovplnovýznamových/autosémantických
      •     plnovýznamovými slovy jsou i mnohá citoslovce, napodobující zvuky (bum), či naznačující prožitky psychické (ach) a navazující kontakt (haló)
      •     ostatní slova jsou neplnovýznamová/synsémantická, jsou to slovní druhy nesamostatné (předložky, spojky, částice)
    •     Kritérium morfologické

      •     můžeme ho uplatnit jen u slov, která můžou měnit své tvary, tj. u slov ohebných
      •     ohebná slova členíme podle toho, zda se skloňují nebo časují (časují  se slovesa, skloňují se jména - k těm řadíme jména podstatná, přídavná, zájmena a číslovky)
      •     tyto čtyři slovní druhy mají pouze tři typy skloňování: tj. substantivnízájmenné (srov. formy osobních a ukazovacích zájmen zakončené v nepřímých pádech na -ho, -mu,..., v pl. -ch, -m,... s předcházející krátkou samohláskou) a složené/adjektivní
      •     ne všechna substantiva mají skloňování substantivní (hajný, pokladní) nebo adjektiva adjektivní (mlád) či zájmena zájmenné (každý - skloňování adjektivní, sám - substantivní)
      •     Přídavná jména na rozdíl od substantiv mají schopnost tvořit tvary pro všechny tři rody, ovšem měkká adjektiva mají vysokou míru tvarové homonymie (1.p. sg. dobrý,-á,-, ale jen jarní, 2.p. dobrého,-é,-ého, jarního,-í,-ího, 3.p. dobrému,-é,-ému, jarnímu,-í,-ímu,...), dále na rozdíl od ostatních jmen, avšak společně s některými příslovci se jakostní adjektiva stupňjí
      •     Číslovky nemají samostatný, zvláštní systém tvarů, využívají tvarůsubstantivních (tisíc, sto), adjektivních (čtvrtý,první) a zájmenných (jeden)
    •     Kritérium syntaktické

      •     slova různé slovnědruhové platnosti plní rozmanité funkce v mluvnické výstavbě výpovědi, tzn. uplatňují se v rovině syntaktické/skladební jako slova-výpovědi (věty), jako větné členy a jo gramatické výrazy, pomocná slova při větné i textové výstavbě
      •     samostatnou funkce výpovědi mají citoslovce (Hurá!), ostatní autosémantické slovní druhy plní funkci větných členů
      •     Podstatná jména - základní funkcí je být podmětem nebo předmětem (Bratrpěstuje kaktusy), jeho vedlejší funkcí je být neshodným přívlastkem (Cestalukami byla příjemná), doplňkem (soudcem), jmennou částí přísudku (Sestřenice je letuškou) a příslovečným určením (Prodírali jsme se křovím).
      •     Přídavná jména - bývají shodným přívlastkem (vzrostlé stromy), jejich vedlejší funkcí je být shodným doplňkem (viděla jsem ji usměvavou) a jmennou částí přísudku (Otec je optimistický).
      •     Zájmena a číslovky - mají schopnost být stejnými větnými členy jako substantiva a adjektiva
      •     Slovesa - základní funkcí slovesa v základním tvaru je být přísudkem (Rex leželv boudě), neurčité tvary slovesné mohou plnit roli jako jména (Mluviti stříbro,mlčeti zlato)
      •     Příslovce - jsou příslovečným určením (vrátili se včera)
      •     Předložky - nejsou samy o sobě větným členem, avšak tvoří větné členy ve spojení se jménem (do večera - PUČ)
      •     Spojky - spojují větné členy a věty uvnitř výpovědi i jednotlivé výpovědi navzájem, jde o spojování přiřazující (a, i, nebo) i rozvíjející (když, protože)
      •     Částice - nejsou větnými členy, podílejí se na vyjadřování postoje mluvčího
 
  •     máme 10 slovních druhů, k tradičním slovním druhům se přiřazují někdy jako další slovní druh: 
  •     predikativa - to jsou slova s vyhraněnou funkcí vyjadřovat stav ve spojení se sponovým slovesem být (je chladno, bylo ošklivo)
  •     řadí se sem i typ modálních predikativ (bylo třeba, je možno), běžně se tato slova považují za druh příslovcí
 
Hranice mezi slovními druhy
  •     mezi slovními druhy nejsou vždy zřetelné hranice a ani nemohou být, neboť jednotlivá kritéria se kříží, zčásti jdou proti sobě (např. každý - sémanticky zájmeno, morfologicky adjektivum a syntakticky adjektivum každý člověk nebo substantivum každý z nás)
  •     existují proto přechodné jevy - např. typ nemocný, pokladní, brzdící
  •     slova někdy přecházejí z jednoho slovního druhu k druhému:
    •     substantivizace adjektiv - cestující člověk = cestující
    •     prepozionalizace - ustrnulé tvary podst. jmen se stávají předložkami (díky, začátkem, koncem)
    •     adverbializace - tvar jména nebo předlož. spojení ustrnou a stanou se příslovci (kolem, kvečeru)
    •     konkukcionalizace - slovní spojení nabývají charakteru spojky (zatímco)
    •     intejekcionalizace - různé slovní druhy poklesávají v citoslovce (božínku)
    •     partikulizace - různé slovní druhy poklesávají v částice (např. příslovce už přijeli x to už nejde)
  •     přechod slovního druhu k jinému je snazší u slov neohebných, protože se nemusí měnit podoba slova
  •     kromě toho stejná podoba slova může patřit k různým slovním druhům, pak jde o slovnědruhovou homonymii - např. hnát (podstatné jméno označující ruku nebo sloveso), co (zájmeno tázací a vztažné: Co říkáš? x Nevím co odpovědět, částice: Co naděláš.)
Zpět