Stavba a tvoření slov

24.10.2011 00:09

Sešity!!!!!!!!!!!!!!

 

Test

  1. Do jaké skupiny jazyků patří čeština?
  2. Co je spisovná čeština?
  3. Co je nářečí?
  4. Jak se vznikají nová slova v jazyce?
  5. Archaismus je?
  6. Neologismus je?
  7. Jaký jazykový (fonetický) jev můžeme sledovat v těchto slovech: nadpis, sbírka, ztráta, vteřina, vsadit?
  8. A co S.Z. je?
  9. Jakou melodii má oznamovací věta v češtině?
  10. Kde většinou leží přízvuk v čestině?
  11. Jaktože ve slovech kino, kilogram, elektrika píšeme po tvrdých souhláskách i?
  12. Jak nakreslíte spirálu?
  13. Co je kořen slova?

+ krátká esej* Co se chci opravdu v životě naučit?                                                                                     min. 5 vět

*) Esej je úvaha na určité téma, spočívající v přemýšlení o faktech a jejich hodnocení. Autor eseje posuzuje problém v širším kontextu, komentuje současná řešení a naznačuje nová, často klade otázky a společně se čtenářem na ně hledá odpověď. Esej je tedy dialog autora se sebou samým i se čtenářem.

 

 

Stavba slova a tvoření slov

 

>>> Stavba_slova.pdf 

 

Kořen        - část slova společná všem příbuzným slovům
                - nositel společného významu
                   - někdy kořen = slovo (hrad, les, pes)
                    - kořen někdy v příbuzných slovech obměněn 
                     (noh-a - nož-ka; mouch-a - muš-ka)

Předpona  - před kořenem, obměňuje význam

Přípona     - za kořenem, obměňuje význam

Koncovka   - za kořenem nebo příponou
                  - někdy součást přípony (učitel-ka)
                  - nemění význam (skloňování, časování)

                       - někdy koncovka za kořenem i v zákl. tvaru
                   (ryb-a, bab-a, růž-e)  

 

 

Slova ale nesestavujeme z částí, tvoříme z jiných slov ->

Slovotvorný rozbor

        - jak bylo slovo vytvořeno

        - hledáme jen dvě části:
              slovotvorný základ a slovotvorný formant

              sloup -> sloupek

základové slovo -> odvozené slovo

prales  - prales

společný - slovotvorný základ (SZ)

SZ někdy = základové slovo (stroj > nástroj)

                     = někdy kořen, ale pojem kořen se při slovotvorném rozb. nepoužívá

x x x x x 

Rozbor stavby slova

rozebíráme na kousky - předpony, kořen, přípony, koncovka

 

Sešity!!!!!!!!!!!!!!

NEDOSTATEK       NE+DOSTATEK        NE | DOST| A | T | EK

Předěl je na místech kde vzniká nové slovo nebo nový tvar slova.

  SLOVOTVORNÝ ROZBOR ROZBOR STAVBY
  • nedostatek
  • možnost
  • překvapení
  • svatba
  • srdečný
  • prostřední
  • příležitostný
  • nenápadný
  • krvácet
  • soucitný
  • zavšivit
   
     
  •  

 

 

 

slovotvorný rozbor     Rozbor stavby slova
  • ne+dostatek
  • možn+ost
  • překvap+ení
  • svatba
  • srdeč (srdce)+ný
  • pro+střední
  • příležitost+ný
  • ne+nápadný
  • krvácet
  • soucit+ný
  • za+všivit
  • ne-dost-a-t-/e/k-0
  • mož-n-ost-0
  • pře-kvap-en-í
  • svat-b-a
  • srd-eč-n-ý
  • pro-střed-n-í
  • pří-lež-i-t-ost-n-ý
  • ne-ná-pad-n-ý
  • krv-ác-e-t
  • sou-cit-n-ý
  • za-vš-iv-i-t
   

 

Je to malý, ale pěkný dárek. Nepřijdu, neboť mám práci. Napsal mi, že přijede do našeho města a že nás přitom navštíví. Chci, abys přišel a vše nám vysvětlil. Když jsme došli na vrchol, rozevřel se před námi pohled do kraje. Jděte tam, já tu ale počkám.

 

Algoritmus slovotvorného rozboru odvozených slov

Určeno studujícícm učitelství 1.stupně ZŠ na PedF ZČU v Plzni.

PaedDr. Pavel Růžička

 

I.Úvod

Cílem této stati není podat systematický výklad problematiky tvoření slov v češtině, ale jde o otázky didaktické. Pokusíme se nastínit, jak tuto problematiku, podle našeho názoru ve školní praxi neprávem podceňovanou, opomíjenou a ne vždy i samotnými učiteli hlouběji pochopenou, přiblížit dětem. Jak jim dát metodu, která umožní poznat reálné procesy probíhající v jazyku, a také metodu, jež jim přinese, vzhledem ke svému problémovému charakteru, radost z poznání.

Je rovněž nutné zdůraznit, že autor stati se nesnaží předložit vlastní, dosud nepublikované poznatky, nedělá si nárok na původnost. Pokusíme se spíše o syste-matický přístup k věci, podložený mnohaletou pedagogickou praxí a dlouhodobým zájmem o tuto složku jazykového vyučování.

Proč se zabývat právě těmito otázkami? Důvody by se ve značně zjednodušené podobě daly vyjádřit následujícím způsobem :

a) Příčiny "historické"

Nutnost odlišení problematiky tvoření slov od otázek stavby slova byla formulována

v 1. polovině 60.let. Již v této době autoři učebnice didaktiky českého jazyka upozorňují na nesprávnost zaměňování slovotvorného rozboru za rozbor morfematický. Operují pojmem základové slovo, ale přetrvává poněkud zavádějící pojem slovní základ.Ten je v tehdelší moderní metodice chápán jednak jako dnešní základ slovotvorný (jestliže se mluví o tvoření slova), ale následně i jako kořen slova , řeší - li se otázka stavby slova. (Viz Hauser,P, a kol. : Metodika vyučování českému jazyku a slohu v 6.-9.ročníku ZDŠ, SPN, Praha 1964, s. 73-76.)

V pedagogické praxi jednoznačně vládl přístup, kdy se místo tvoření slova učila stavba slova, i když tato činnost byla jako tvoření slova prezentována. Podle tohoto přístupu bylo například podstatné jméno zahradník utvořeno ze slovního základu hrad, předpony za- a přípony -ník. K tomuto postupu sváděly i tehdejší učebnice, na což již v této době upozorňovaly některé metodické stati. (V.Šmilauer : Nad novými učebnicemi českého jazyka. ČJL XIII,1963, s.348.)

Velmi intenzivně se otázkami výuky tvoření slov zabýval na přelomu 70. a 80.let Zdeněk Nygrýn, učitel katedry českého jazyka a literatury na Pedagogické fakultě

v Plzni. Tato katedra byla pověřena realizací celostátního výzkumného úkolu zaměřeného na místo problémového vyučování v českém jazyce. Didaktický pohled na výuku tvoření slov se v něm stal otázkou zcela zásadní.

V roce 1983 zpracoval autor této stati ve spolupráci se Z. Nygrýnem velmi podrobný vývojový diagram, který se snažil co nejdetailněji zpracovat všechny varianty algorimu slovotvorného rozboru odvozených slov ( Růžička,P. : Vývojový diagram algoritmu odvozených slov. Okresní pedagogické středisko Plzeň-sever, Plzeň 1983.) Praxe ukázala, že pro potřeby každodenní pedagogické praxe je možné celý proces zjednodušit, aniž by se snížila přesnost a vědecká správnost metody. ( Viz níže.)

V průběhu 80.let došlo v souvislosti se zaváděním tzv. nové koncepce k některým změnám, které však na výsledky metodické práce plzeňské pedagogické fakulty dostatečně nereagovaly. V 5.ročníku, i když se stal součástí vyššího stupně základní školy, nebylo tvoření slov zavedeno. Pozornost se věnovala stavbě slova, ale bez přihlédnutí k jeho tvoření. Pojem slovní základ byl nahrazen pojmem kořen. Ten se však často promítal i do slovotvorných souvislostí, které se samy zcela přirozeně vnucovaly, a tak byl často nepatřičně aplikován.

b) Příčiny aktuální

Teprve v posledních desetiletích se plně odlišila specifičnost stavby slova a jeho tvoření. Do praxe byly reálně uvedeny dva základní pojmy - základové slovo a slovotvorný základ. Přesto nás naše zkušenosti nevedou k přílišnému optimismu.

Mnozí učitelé v 5. ročníku, ve kterém dochází k základnímu , ale zároveň i zásadnímu seznámení s touto problematikou, nejsou do věci patřičně zasvědceni, nechápou význam této učební látky a mnohdy se sami nedostatečně orientují ve specifice příslušných pojmů. Někdy toto učivo, které považují za pouhou epizodu, zredukují, nebo dokonce přeskočí a věnují se rovnou otázkám stavby slova. Ne vždy hlubokému pochopení pomáhají i učebnice. Z některých je velmi dobře patrné, že se jejich autoři „smířili“ například s pojmy základové slovo a slovotvorný základ, ale při analýze jednotlivých úkolů v učebnici obsažených zjistíme, že ani sami autoři této problematiku nechápou. Příkladem mohou být učebnice a pracovní sešit pro 5.ročník z nakladatelství Alter. Jiné učebnice jsou sice po obsahové stránce koncipovány správně, ale z hlediska didaktického většinou značně zaostávají. Často obsahují relativně izolovaná cvičení, v nichž se žák jednou snaží najít základové slovo, jindy určuje příslušný slovotvorný prostředek, jindy zase hláskové změny... Celkový smysl ale mnohdy uniká, ucelená metoda, systematický návod chybí.

Za tragické považujeme, že i mnozí učitelé českého jazyka na 2.stupni ZŠ nechápou podstatu věci. Autor této stati se nejednou setkal s češtinářem, který ne zcela rozuměl specifice daných pojmů, a dokonce, v extrémním případě, pojem slovotvorný základ považoval za jakési "předvědecké" označení vhodné tak maximálně pro 1. stupeň ZŠ. V 6.ročníku ho nahradil (!) "vědeckým" pojmem kořen.

Že tento přístup není plodem fantazie autora, potvrzuje následující odstrašující případ. Jde o úkol obsažený ve srovnávacím testu, který na komerční bázi, avšak s podporou MŠMT, poskytla školám společnost SCIO. Úloha byla součástí testu pro 9.ročník.

Zadání úkolu znělo :

Které z těchto slov není utvořeno ze stejného slovotvorného základu jako tři zbývající?

A) tělocvik

B) cvičebnice

C) zacvičený

D) cvikr

Chyba se může vloudit. Povaha výše uvedeného nedostatku však vypovídá nikoli o náhodném omylu, ale o zásadním nepochopení věci!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

II. Základní principy

Ve velmi zjednodušené podobě se moderní přístup k dané problematice dá vyjádřit těmito třemi základními principy :

a) Princip slovotvorný

Slovo vzniká ze slova, nikoli z jakéhosi slovního základu, kořene a podobně. Výsledkem tohoto přístupu jsou pojmy základové slovo a slovotvorný základ.

Někdy se stává , že slovotvorný základ je totožný s kořenem ( ryb -ář ). I v tomto případě je třeba vyžadovat označení slovotvorný základ. Že je totožný s kořenem slova, je v této souvislosti , pokud zároveň nezkoumáme stavbu slova , nepodstatané. Zatímco kořen je společný pro celou skupinu příbuzných slov, slovotvorný základ má vztah pouze k dvěma slovům - slovu základovému a slovu odvozenému. Tolerování pojmu kořen ve slovotvorných souvislostech by vedlo k opětné terminologické destrukci systému. O didaktickém srovnání těchto pojmů viz níže.

b) Princip onomaziologický

Je třeba objevit příčinu, proč daný objekt byl pojmenován právě daným způsobem. Jinak řečeno, je nutné utvořit větu, z níž bude patrný motiv pojmenování. Vzniká onomaziologická struktura, jejíž součástí je onomaziologická báze a onomaziologický příznak. Zde najdeme vlastní motiv pojmenování.

Příklad:

Zahradník je člověk, který pracuje na zahradě. (báze - člověk, motiv pojmenování -pracuje na zahradě )

Učitel je člověk, který někoho něčemu učí. Parkoviště je místo, na kterém se parkuje.

Onomaziologickou strukturou není věta, která sice správně definuje význam daného slova, ale neobsahuje motiv pojmenování. Je pravda, že například truhlář je člověk, který vyrábí nábytek. Slovo nábytek však není motivem pojmenování. Nejde proto o strukturu tohoto typu. Z hlediska tvoření slova je truhlář člověk, který vyráběl truhly. Jiný příklad : Cestovní taška je taška, kterou si bereme, když někam jedeme. Samozřejmě, zcela správné konstatování. O motivu pojmenování se však nic nedovíme. Z našeho hlediska jde o tašku, která se používá, když cestujeme.

c) Princip relativního respektování současného jazykového povědomí

Slovotvorný rozbor v základní škole není totožný s přísnou historickou analýzou. Do určité míry je třeba respektovat omezené možnosti žáka. Existuje řada slov, jejichž reálný motiv pojmenování bez systematických znalostí vývoje jazyka a celé soustavy tvoření slov neurčíme. V jiných případech je nutné dětem pomoci (již zmiňovaný truhlář). Někdy však i ve sporných případech dojdeme k alternativním závěrům, které mají své reálné opodstatnění. ( Při slovotvorném rozboru se děti nemohly shodnout, zda motivem pojmenování školník nemohlo být vedle zcela jasného motivu škola i adjektivum školní. Spor rozřešila Mluvnice češtiny (ČSAV,Praha 1986), která o dvojí motivaci v tomto i v jiných podobných případech uvažuje. )

Základním problémem uplatnění tohoto principu je následující otázka. Kde jsou hranice zmíněné "relativity"?

 

 

 

 

 

 

III. Algoritmus slovotvorného rozboru

Pojem algoritmus můžeme definovat jako logicky uspořádanou posloupnost kroků, jejichž postupným uskutečněním, dodržujeme-li daná pravidla, dojdeme k vytčenému cíli. V didaktických souvislostech k pravdivému poznání.

Algoritmus slovotvorného rozboru můžeme rozdělit do jedenácti základních kroků :

(Kurzívou jsou na příkladu naznačena jednotlivá stádia postupu.)

 

1. Utvoř větu, ze které bude patrné, proč bylo dané slovo pojmenováno právě tímto způsobem ( Najdi motiv pojmenování ).

 

Klouček je malý (milý) kluk.

 

2. Podtrhni slovo, které bylo motivem pojmenování - základové slovo.

 

Klouček je malý (milý) kluk.

 

3. Vypiš pod sebe slovo odvozené a slovo základové (stejná písmena pod sebou).

(Je-li základovým slovem sloveso, vypiš pod odvozené slovo tvary dva - tvar minulého času a tvar přítomný. Jméno vypiš v 1.p.,č.j.)

 

Klouček je malý (milý) kluk.

klouček

kl u k

 

4. Označ slovní druh slova odvozeného i slova základového (číslicí vpravo).

 

Klouček je malý (milý) kluk.

klouček 1

kl u k 1

 

5. Odtrhni koncovku základového slova. I v případě, že je příslušný tvar bez koncovky! V tom případě ji označ jako nulovou. Jde -li o tvoření ze slovesa, odtrhni koncové -l v tvaru minulém a osobní koncovku tvaru přítomného.

 

Klouček je malý (milý) kluk.

klouček 1

kl u k 0 1

 

6. Porovnej slovo odvozené se slovem základovým a dej do společného rámečku tu část obou slov, kterou tato slova mají společnou - slovotvorný základ. Nezapomeň, že ne vždy musí jít o naprostou totožnost!

Klouček je malý (milý) kluk.

 

klouček 1

kl u k 0 1

 

7. Vypiš tu část odvozeného slova, která zůstala vpravo nebo vlevo mimo rámeček - příponu, koncovku nebo předponu.

 

Klouček je malý (milý) kluk.

klouček 1 -ek

kl u k 0 1

 

8. Porovnej oba řádky v rámečku a pokud nejsou zcela totožné, vypiš hláskové, případně i jiné změny, ke kterým ve slovotvorném základu v průběhu tvoření nového slova došlo.

 

Klouček je malý (milý) kluk.

Klouč ek 1 -ek

kl u k 0 1 u - ou, k - č

 

9. Podrobně vysvětli, jak bylo dané slovo utvořeno.

 

Klouček je malý (milý) kluk.

Klouč ek 1 -ek

kl u k 0 1 u - ou, k - č

 

Podstatné jméno klouček bylo odvozeno od podstatného jména kluk příponou -ek.

Ve slovotvorném základu došlo v průběhu tvoření k dvěma změnám - k se změkčilo v č a samohláska u se změnila v dvojhlásku ou.

 

10. Pokus se objevit další slova, která byla utvořena obdobným způsobem - prostřednictvím stejného nebo velmi podobného slovotvorného prostředku.

 

Klouček je malý (milý) kluk.

Klouč ek 1 -ek

kl u k 0 1 u - ou, k - č

Podstatné jméno klouček bylo odvozeno od podstatného jména kluk příponou -ek.

Ve slovotvorném základu došlo v průběhu tvoření k dvěma změnám - k se změkčilo

v č a samohláska u se změnila v dvojhlásku ou.

Podobně byla utvořena slova dvorek, smrček, stolek, domek, vlček, vláček,vojáček ...

 

11. Pokus se zobecnit význam slov tvořených tímto způsobem.

 

Klouček je malý (milý) kluk.

klouč ek 1 -ek

kl u k 0 1 u - ou, k - č

Podstatné jméno klouček bylo odvozeno od podstatného jména kluk příponou -ek.

Ve slovotvorném základu došlo v průběhu tvoření k dvěma změnám - k se změkčilo v č a samohláska u se změnila v dvojhlásku ou.

Podobně byla utvořena slova dvorek, smrček, stolek, domek, vlček, vláček, vojáček...Příponou -ek se tvoří názvy lidí, zvířat nebo věcí, které jsou malé nebo nám milé. Těmto slovům říkáme zdrobněliny.

 

K naznačenému algoritmu je možné dodat několik poznámek:

1. Je vhodné vyžadovat písemnou formulaci úvodní věty. Poslouží nám k hlubšímu pochopení obecnějších principů daného způsobu tvoření.

2. Odtržení koncovky základového slova má zásadní význam. Pokud bychom tento krok přehlédli, mohli bychom, shodou okolností, dospět k nesprávnému řešení. Důležité je i „fiktivní“ odtržení a označení nulové koncovky, neboť žák má jistotu, že postupuje správně a že na nic nezapomněl.

3. S formulací souvislé odpovědi, která nemusí být vždy písemná, může učitel pomoci žákovi tím, že na tabuli postupně ukazuje jednotlivé prvky zápisu.

 

IV. Rozbor dalších konkrétních případů

Uvádíme je pouze ve formě již hotového zápisu.

 

Učitel je člověk, který někoho něčemu učí.

uči tel 1 -tel

uči l 5

uč í 5 -----

Podstatné jméno učitel bylo odvozeno z kmene minulého slovesa učit příponou -tel.

Ve slovotvorném základu nedošlo k žádné změně.

Podobně byla utvořena slova ředitel, spisovatel, myslitel, školitel...

Příponou -tel jsou tvořeny názvy osob, které něco dělají - zpravidla práci spíše duševní.

 

Topič je člověk, který topí v kotelně.

 

topi č 1 - č

topi l 5

top í 5 -----

 

Podstatné jméno topič bylo odvozeno z kmene minulého slovesa topit příponou -č.

Ve slovotvorném základu nedošlo k žádným změnám.

Podobně byla utvořena slova řidiř, holič, nosič...

Slova utvořená příponou -č označují osoby, které něco dělají - zpravidla práci spíše fyzickou.

 

Z uvedených příkladů je patrná vypovídací hodnota úvodní struktury. Dítě je schopno dospět k zobecnění, jež se v zásadě shoduje s vědeckým popisem uvedených typů. Včetně obecných rozdílů mezi jmény takto tvořenými.

Zároveň je patrné, že analýza případů tvoření slov ze sloves je obtížnější, složitější a ve svém výsledku méně spolehlivá. Je proto volit vhodné příklady, případně si ve složitějších a nejednoznačných případech věc předem ověřit v příslušné literatuře.

 

 

 

 

 

 

 

Další příklady uvádíme pouze ve formě základního zápisu.

 

 

Podhradí je obydlené místo pod hradem.

 

podhrad í 1 pod- -í

7 pod hrad em 1

podzámčí, pobřeží, podhůří ... ------

 

 

 

 

 

Prales je rozsáhlý, hustý, tajemný, hodně starý, člověkem nedotčený les.

 

pra les 1 pra-

les 0 1 ----

pravlast, pravěk, praděd

 

 

Železný most je most postavený ze železa.

 

želez ný 2 -ný

želez o 1 ----

kamenný

 

Tento příklad můžeme využít jako analogii při vysvětlení pravopisu následujícího slova.

 

Kamenný most je most z kamene.

 

Kamenný 2 -ný

kámen 0 1 á - a

cenný, vinný, (ranní)

 

 

Nažloutlý list je částečně žlutý.

 

na žlout lý 2 na- -lý

žl u t ý 2 u - ou

nahnědlý, nazlátlý, namodralý ...

 

Další skupina příkladů vyžaduje podrobnější rozbor, neboť jejich prostřednictvím děti mohou přijít na jiné, hlubší souvislosti.

 

Kolík je malý kůl.

kol ík 1 -ík

kůl 0 1 ů - o

 

Podstatné jméno kolík bylo odvozeno z podstatného jména kůl příponou -ík.

Ve slovotvorném základu se ů zkrátilo v o.

Podobně byla utvořena slova nosík, hošík, koník a další. Tato slova označují malé nebo nám milé lidi, zvířata nebo věci a říkáme jim zdrobněliny.

 

Kolíček je malinký kůl.

 

Kol íček 1 -íček

kůl 0 1 ů - o

 

Podstatné jméno kolíček bylo odvozeno od podstatného jména kůl příponou -íček.

Ve slovotvorném základu se ů změnilo v o.

Podobně byla utvořena slova nosíček,hošíček,koníček a další. Označují velmi malé nebo nám velmi milé lidi, zvířata nebo věci. Říkáme jim slova zdrobnělá.

Přípona -íček označuje ještě menší nebo nám milejší lidi, zvířata nebo věci, než jména utvořená příponou -ík.

 

nebo

 

Kolíček je malý kolík.

 

kolíč ek 1 -ek

kolík 0 1 k - č

 

Podstatné jméno kolíček bylo odvozeno z podstatného jména kolík příponou -ek. Ve slovotvorném základu se v procesu tvoření souhláska k změkčila v souhlásku č.

 

Z uvedeného příkladu je patrné, že přípona -íček vznikla, i když je považována za samostatnou příponu, spojením dvou přípon.

 

V. Složená slova

I když mluvíme o slovotvorném rozboru odvozených slov, stejný postup můžeme aplikovat na slova složená. Řešení jen v podobě nejstručnějšího zápisu :

 

Černozem, je černá zem. Modrooký člověk má modré oči (modré oko).

čern o zem 1 modr o ok ý 2

2 čern á zem 1 2 modr é oko 1

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

VI. Vztah tvoření slov a stavby slova

Správného pochopení specifičnosti pojmů, zvláště pak rozdílu mezi pojmy slovotvorný základ a kořen, můžeme docílit vytvořením řetězce příbuzných slov obsahujícím dvojice odvozených a základových slov. Z vymezení kořene těchto příbuzných slov a slovotvorného základu, plynoucího z porovnání dvojice slova základového a odvozeného, můžeme vhodně vyvodit zásadní odlišnosti ve významu těchto pojmů.

 

za hrad nický

za hrad ník -ník

slovotvorný základ za hrad a slovotvorný prostředek

za hrad it

hrad it

 

předponová část kořen příponová část

 

 

Z uvedeného zobrazení žáci pochopí, že kořen je součástí stavby slova a je společný celé skupině příbuzných slov, zatímco slovotvorný základ kauzálně náleží pouze dvojici slov – slovu základovému a slovu odvozenému.

 

VII. Význam metody

 

Význam systematického slovotvorného rozboru pro jazykové vyučování i pro širší rozvoj osobnosti dětí je již z výše uvedených informací patrný. Přesto není zbytečné některé z důležitých aspektů připomenout a zdůraznit. Za závažné považujeme zvláště následující :

 

1. Metoda respektuje principy, které reálně fungují v procesu tvoření slov, a tak umožňuje dospět k pravdivému poznání nejen jednotlivých případů, ale i dalších užších i širších souvislostí.

2. Pomáhá v osvojování algoritmického přístupu při řešení úkolů různého zaměření.

3. Svým důrazem na přesnost formulací vede k rozvoji vyjadřovacích schopností. Už pokus o co nejpřesnější a nejvýstižnější formulaci úvodní věty je nesmírně cenný – vždyť rozvoj myšlení a adekvátního jazykového vyjadřování je základním cílem!

4. Pomáhá v pochopení a osvojení stavby slova, některých aspektů českého pravopisu, učiva o slovní zásobě a o významu slov, pomáhá i v rozšíření přehledu o některých historických souvislostech češtiny.

5. Metoda je logicky průhledná a poměrně jednoduše zvládnutelná, zároveň i zajímavá. Proto může plnit významnou motivační funkci. Vzhledem ke své problémové povaze přináší dětem radost z poznání, To považujeme za okolnost zcela zásadní.

6. Uplatňují se různé myšlenkové operace a poznávací procesy – analýza, srovnávání, třídění, syntéza i zobecňování.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Zpět