Úvod do poezie

20.09.2011 23:35

 

Školní soutěž: http://www.youtube.com/watch?v=aGqG0Ov4WDI&feature=related

Slam poetry: http://www.youtube.com/watch?v=-POd87qegcc&feature=related

Arcs: http://old.arcs.cz/index.php?page=poezie/uvodni.htm&menu=5

Původně se verše používalo v písemnictví všeobecně. Vedle snahy o uměleckou literaturu měl i své praktické důvody – rytmicky organizovaný text byl lépe zapamatovatelný. Veršovány byly ve středověku např. slovníky a kroniky.

Poezie dnes

Lyrika je literární druh, který nemá děj, vyjadřuje pocity, nálady, dojmy, myšlenky a úvahy autora nebo hrdiny – reflektuje spíše stav. Dnes preferujeme myšlenky, fakta.

Doba není poetická, dysharmonická doba

Poezie je stav duše.

"Čím je pro mne poezie? Způsobem myšlení, myšlení hlavou i srdcem. Poezie je permanentní pokus obnovit ztracenou vnitřní harmonii ve světě plném dysharmonie."
Jiří Žáček
 

http://jirizacek.cz/ukazky-poezie.html

Kolik

Není v oceánu tolik ryb a raků,
ani ve vesmíru tolik hvězd,
ani na obloze tolik mraků, 
ani rukou zkamenělých v pěst,
ani lesních kapradin a mechů,
ani v řekách tolik oblázků,
ani roztoužených dívčích vzdechů,
ani tolik pěkných obrázků,
ani není tolik psů a koček,
ani tolik padajících vloček,
ani není tolik Čechů v České Skalici,
kolik nesmyslů se líhne lidem v palici.
    Ani já se nevymykám. Jak vy?
    Z obliga jsou jenom nebožtíci v rakvi.

 

O poezii už nemá nikdo zájem, říká David Bátor

Herec, básník a umělecký štukatér – to vše je jednatřicetiletý David Bátor z Opavy. Přestože on sám poezii miluje, přiznává, že současní lidé o básně nejeví zájem.Verše publikuje v denním tisku i časopisech, účastní se literárních soutěží a autorských čtení. Doposud mu byly vydány dvě básnické sbírky – Kukly slov a Světlonoš. Příští rok se chystá v opavském nakladatelství Perplex vydat svou třetí sbírku.

 

Kdy jste začal s psaním básniček?

Píšu už od základní školy, většinou to byly básničky pro pobavení spolužáků. Byl jsem lump, takže jsem skládal i na učitele. A samozřejmě i holkám, do kterých jsem byl zamilovaný. Měl jsem docela těžké dětství, hodně času jsem trávil v nemocnicích, cítil jsem se opuštěný a to je také důvod, proč jsem začal psát.

 

Jak reagovali spolužáci na Vaši zálibu? A jaké jsou reakce lidí dnes?

Kamarádi to pokládali za mimořádnou vlastnost, takže jsem v kolektivu mohl zazářit. Dnes se s tím nechlubím, ani o tom moc nemluvím. Už jsem zažil i negativní reakce lidí.

 

Kde hledáte inspiraci?

Úplně všude. Hodně mě ovlivňuje architektura Ostravy ale i lidé. Ale pokud se mi něco zdá zajímavé, píšu o tom. Dnes jsem viděl opuštěnou černou dámskou botu na víku od kanálu. Ten obraz mě tolik fascinoval, že vím, že o tom určitě napíšu básničku. Moje první sbírka Kukly slov byla inspirovaná slezskou krajinou, ale lidé zde mohou najít i provokativní básně.

 

Říká se, že umělcům se nejlépe tvoří,když mají špatnou náladu. Je to pravda?

Myslím, že ano. Člověk se tak zbaví deprese a uleví si. Někdo se opije, jiný se zdroguje a básník se vypíše. Několikrát jsem zkoušel psát s pomocí alkoholu, ale když jsem se na to potom střízlivý podíval, zhrozil jsem se. Musel jsem všechno předělávat, protože ty verše neměly žádnou formu.

 

Jaké jsou kritiky na Vaše díla?

Kritika většinou závisí na nakladatelství. Já osobně raději zadávám kritiky studentům. Několikrát se mi stalo, že jsem svou sbírku odeslal do časopisu a oni se mi ani neozvali. Proto si myslím, že je zbytečné, aby jim tam někde ležela. Názory na mou poslední sbírku Světlonoš jsou rozdílné. Přiznávám, že je to sbírka trochu zběsilá a některým lidem se může zdát šokující, jiným se hodně líbí. Ale právě za tuto protichůdnost názorů jsem velmi rád.

 

Je možné se v dnešní době jako básník uživit?

Ne, neznám nikoho, kdo se v České republice živí poezií. Jinde ve světě by se možná někdo takový našel, ale u nás ne. Básníci nejsou doceňováni, lidé mají zájem hlavně o komerci, dívají se na reality show a knihy se už skoro vůbec neprodávají. Sbírky básní si dnes kupují většinou pouze známí a kolegové. Vznikají tak uzavřené skupiny lidí a to se mi moc nelíbí.

 

Kde se setkáváme s poezií?

  • v reklamách

                Kvalitní žiletka Astra,
                        podřízne hravě i Castra.

  • v písních

JOSEF KAINAR: STŘÍHALI DOHOLA MALÉHO CHLAPEČKA 


Stříhali dohola malého chlapečka 
kadeře padaly k zemi a zmíraly 
kadeře padaly jak růže do hrobu 
Železná židle se otáčela 

Šedaví pánové v zrcadlech kolem stěn 
Jenom se dívali Jenom se dívali 
Že už je chlapeček chycen a obelstěn 
V té bílé zástěře kolem krku 

Jeden z nich Kulhavý učitel na cello 
Zasmál se nahlas A všichni se pohnuli 
Zasmál se nahlas A ono to zaznělo 
Jako kus masa když pleskne o zem 

Francouzská výprava v osmnáctsettřicetpět 
Vešla do katakomb křesťanské sektičky 
Smích ze tmy do tmy a pod mrtvý jazyk zpět 
Je vždy kus masa jež pleskne o zem 

Učeň se dívá na malého chlapečka 
jak malé zvíře se dívává na jiné 
Ještě ne chytit a rváti si z cizího 
A už přece 

Ráno si staví svou růžovou bandasku 
Na malá kamínka Na vincka chcípáčka 
A proto učňovy všelijaké myšlenky 
jsou vždycky stranou A trochu vlažné 

Toužení svědící jak uhry pod mýdlem 
Toužení svědící po malé šatnářce 
Sedává v kavárně pod svými kabáty 
Jako pod mladými oběšenci 

Stříhali dohola malého chlapečka 
Dívat se na sebe Nesmět se pohnouti 
nesmět se pohnouti na židli z železa 

Už mu to začlo 
 
 

MODLITBA ZA VODU

Ubývá míst kam chodívala pro vodu 
starodávná milá 
kde laně tišily žízeň kde žila rosnička 
a poutníci skláněli se nad hladinou 
aby se napili z dlaní

Voda si na to vzpomíná 
voda je krásná 
voda má 
voda má rozpuštěné vlasy 
chraňte tu vodu 
nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd

A přiveďte k té vodě koníčka 
přiveďte koně vraného jak tma 
voda je smutná 
voda má 
voda má rozcuchané vlasy 
a kdo se na samé dno potopí 
kdo potopí se k hvězdám pro prstýnek

Voda je zarmoucená vdova 
voda má 
voda má popelem posypané vlasy 
voda si na nás stýská

 

Jan Skácel Jan Skácel

 

    

Nohavica texty

http://www.nohavica.cz/cz/tvorba/texty/_texty_index.htm

 

Radůza

http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/raduza/studeny-nohy-17910

Prší, choulím se do svrchníku,

než se otočím na podpadku,
zalesknou se světla na chodníku,
jak pětka na věčnou oplátku,
slyším kroky zakletejch panen,
to je vínem, to je ten pozdní zběr,
každá kosa najde svůj kámen,
to je vínem, ber mě ber.

Studený nohy schovám doma pod peřinou
a ráno kafe dám si hustý jako tér,
přežiju tuhle neděli tak jako každou jinou,
na koho slovo padne ten je solitér.

Broukám si píseň o klokoči,
prší a dlažba leskne se,
nohy chladnou a hlava ta se točí
jak světla na plese.

 

 

Co dělá báseň básní?

jak na vás působí následující dvě básně?

Narozeninová

Narozky má kamarád,

tak mu tohle chceme přát:

Zdraví, úspěch, radost, štěstí,

málem sochu na náměstí,

v práci ať Tě nemine

ani jedna prémie!

Ať dnes sklenku šampusu

nemusíš pít v poklusu,

ať máš život veselý,

v týdnu sedm nedělí,

ať je Tvoje hodná žena

s Tebou vždycky spokojena!

-------------------------------------------------------
 
Jedu s autem po ulici,
najednou však to schytám po palici.
Auto náhle zastavilo,
já jsem vypad a už bylo.
Mám za to,
že mi výfuk ucpalo zlato.
Zlato vem čert, já to schytal do palice,
nikdy už nepojedu autem více.
Neměl jsem ho pojištěný, na šrot se dalo
a ještě mně to na pokutě tři tisíce vzalo.
Pak se člověk diví,
že nejezdí, ale jenom na telku civí.
Příště autem nejedu,
s MHD si všude zajedu.

amatérské básně poznáme na první poslech, většinou nemají rytmus nebo ho naopak mají příliš jednoduchý, otrocký.

V následující ukázce využil vtipně Ivan Mládek rytmického a rýmového očekávání tím, že jej porušil:

Jak jsem tapetoval pokoj (text)

Dva roky se na to chystám, 
vytapetuji náš pokoj a 
budu míti od své staré 
manželky zas chvíli pokoj. 

U tapet je dlouhý návod, 
celkem se tam nepíše nic, 
pod tapetou nesmí hlavně 
zůstat párek mladých štěnic. 

Mladá paní prodavačka 
v papírnictví tvrdí, 
lepidlo prý pod tapetou 
nejmíň týden smrdí. 

My to týden vydržíme, 
není se tu čeho báti, 
masky plynové my máme, 
budem si je na noc bráti. 

Má žena v masce plynové 
to není nic hezkýho, 
je to ale konečně, 
zase něco jinýho. 

Lepidlo si ředím v kýblu, 
natírám a tapetuji, 
kvůli bezpečnosti práce, 
nekouřím a nefetuji. 

Na zdi je teď velká boule, 
tapety jsou pěkný podraz, 
zapomněl jsem zřejmě ze zdi 
sundat starý velký kukačky. 

 

všichni jsme asi místo kukaček, čekali obraz:)

 

 


 

 

 

Zpět