Vyprávění

20.10.2011 21:09

 

První pokus - zmixovaný - MP3, 3MB

Karkulka - scénář

Online audio editor - http://www.aviary.com/tools/audio-editor

 

----------------------------------------------------

http://littlebirdtales.com

http://pribehynapadesatslov.cz/

http://spomocnik.rvp.cz/clanek/11953/AKTUALNI-NASTROJE-PRO-VYPRAVENI-PRIBEHU.html

http://spomocnik.rvp.cz/clanek/11117/

 

 

 

 

 

 

Pro děti, které se rády usmívají

 

 

 

Červená Karkulka

 

 

 

Krátká jednoaktovka – děti hrají dětem

 

 

Karkulka

 

Maminka

 

Vlk

 

Babička

 

Myslivec

 

 

1.

Karkulka:

(Vejde na scénu, loudavě, všimne si košíčku opřeného někde na zemi) Co to tady máme? (Dívá se do něj, prohlíží si obsah) Uzené, marmeláda, lesní med, pecen chleba ... Maminko, nám na podlaze vyrostlo jídlo!

Maminka:

(Vejde) Co říkáš, holčičko?

Karkulka:

Podívej, na podlaze nám vyrostlo jídlo i s košíčkem!

Maminka:

Ukaž mi to? (Bere si košík, prohlíží si ho) Kdepak se to tady vzalo ... Ajaj, já hlava dubová, to jsem přece ráno nachystala pro babičku! Karkulko, vezmi ten košíček a odnes ho babičce, co bydlí za lesem. Babička je nemocná a ráda tě uvidí.

Karkulka:

Já mám radost, já půjdu za babičkou! Maminko, můžu jít zkratkou přes les?

Maminka:

To ať tě ani nenapadne. Jen jdi hezky po cestě a nic se ti nemůže stát.

Karkulka:

Tak dobře. Ahoj, mami, já už jdu. (Odchází)

Maminka:

Ahoj, a ne abys šla zkratkou!

 

 

 

2.

Vlk:

(Vyjde na scénu) To je život, to je nuda. Nikde ani živáčka. Takovou pěknou zkratku tady máme a nikdo po ní nechodí. (Ulehá, podepře si tvář dlaní) Já se nudím, jak já se nudím ...

Karkulka:

(Za scénou) Tralala , tralala ...

Vlk:

Někoho slyším, někdo si zpívá, někdo jde! Rychle, rychle, já se musím schovat, kde já se jenom ... tady se schovám! (Napůl zaleze za nějaké plátno)

Karkulka:

(Vyjde na scénu, zpívá si) Maminka se nedoví, že jsem šla zkratkou, maminka se nedoví, že jsem šla zkratkou, tralala, tralala ...

 

 

 

(Vidíme, jak vlk zacítí vůni z košíku a když Karkulka prochází kolem něj, nenápadně se vyplíží ze svého úkrytu, jde za Karkulkou a snaží se jí něco z košíčku vzít. Nedaří se mu to)

 

 

Karkulka:

((Všimne si vlka) Necháš ten košík, potvoro? To je pro babičku, ne pro tebe!

Vlk:

(Vylekaně od košíku odskočí, potom uraženým tónem) Já nejsem žádná potvora, já jsem vlk.

Karkulka:

Ale chtěl jsi sníst něco, co patří babičce, a to žádný slušný vlk nedělá.

Vlk:

(Mluví k divákům) Ona se mě vůbec nebojí a ještě mě poučuje, to jsou dneska lidi ... (Obrátí se ke Karkulce) Kterápak ty jsi?

Karkulka:

Já jsem Karkulka a jdu navštívit nemocnou babičku.

Vlk:

Nemocnou babičku? Tak to tě nesmím zdržovat, Karkulko, to musíš jít za babičkou. A hezky ji ode mně pozdravuj!

Karkulka:

Tak dobře, já jí budu pozdravovat. A ty příště nelekej slušné lidi, vlku. (Odejde)

Vlk:

(Mluví k divákům) Když je babička nemocná, tak to asi bude slabá. Mňam! A já vím, kde babička bydlí, a já musím být rychlejší než Karkulka. Rychle, vlku, oběd čeká. (Rychle odběhne)

 

 

 

3.

Babička:

(Vyjde na scénu v místě, kde je postel, opírá se o hůlčičku) Ty moje nohy mi nějak neslouží, já si musím odpočinout. (Ulehá do postele) Kdyby mě tak přišla navštívit aspoň Karkulka. Mám tady pro ni jahody, ta by si určitě pochutnala. (Ozve se zaklepání) Někdo klepe! (Nahlas) Kdopak je tam?

Vlk:

(Za scénou, pisklavým hláskem) Tady je Karkulka, tvoje drahá vnučka!

Babička:

Karkulka přišla! Tak pojď dál, Karkulko!

Vlk:

Babičko, ty jsi zamkla, musíš mi odemknout dveře!

Babička:

(Mluví k divákům) Já jsem zamkla? Nějak si nevzpomínám. (Nahlas) Počkej chvíli, Karkulko, už tam jdu! (Vyleze z postele, bere hůlčičku) To je divné, vždyť bylo otevřeno ... (Odejde)

Vlk:

(Za scénou) Dobrý den a dobrou chuť.

Babička:

(Za scénou) Jéje, vlk!

Vlk:

(Za scénou) Mňam, mňam ... (Za chvíli vyjde na scénu, je oblečený jako babička, hladí se po břichu) To jsem si ale pošmáknul. Hned mám lepší náladu. Tak, a teď si počkám na tu malou hubatou holku. Dobrý zákusek po dobrém obědě, to je príma věc. (Uloží se do postele)

 

(Vlk usíná, začíná chrápat a spokojeně oddechovat, pak se ztiší)

 

 

 

4.

Karkulka:

(Vyjde na scénu poblíž postele) Babičko, kde jsi? Babičko, to jsem já, Karkulka! To je zvláštní, předsíň je celá rozházená, jako by tam myši hrály fotbal, a babička nikde. A nebo ... (jde k posteli) ... že by babička byla v posteli? No jasně, vždyť je přece nemocná!

 

(Vlk začíná v posteli znovu chrápat, Karkulka chvíli poslouchá) Té naší babičce se nějak zašmodrchaly hlasivky, že tak divně chrápe, ona asi bude hodně nachlazená. (Už je u postele a mluví hlasitým šepotem) A já babičku překvapím, ať má radost. (Teď co nejhlasitěji) Baf!!

Vlk:

(Vyděšeně se na posteli posadí, oči vytřeštěné před sebe, zatím ještě Karkulku nezahlédne) Jééééé, strašidlo! (Rychle si lehne a celý se schová pod peřinu)

Karkulka:

Babičko, to není strašidlo, to jsem já, Karkulka!

Vlk:

(Ustrašeným třaslavým hlasem, pořád celý pod peřinou) To není strašidlo? Je to opravdu Karkulka?

Karkulka:

Opravdu, já jsem Karkulka!

Vlk:

Já ti nevěřím, ty strašidlo jedno. Do-dokaž mi, že jsi opravdu Karkulka, a potom možná vylezu.

Karkulka:

(K divákům) Babičku ta nemoc nějak vzala ... (Vytáhne z košíčku velikou sklenici a strčí ji pod peřinu) Podívej, něco ti ukážu.

Vlk:

Hm..hm.. (Vidíme, jak sklenici pod peřinou osahává) Karkulko, pročpak máš tak velikou ruku?

Karkulka:

Abych všechno lépe chytila, babičko. Vlastně co to plácám, to není ruka, babičko, to je sklenice s medem!

Vlk:

(Odkryje peřinu těsně pod svůj nos, prohlédne si Karkulku) Sklenice s medem, to by souhlasilo. Ukaž se.

Karkulka:

(Napřímí se a hezky se babičce předvede, jako modelka, když předvádí nějaké šaty) Blůzička v moderních barvách s lehkým nádechem léta, na hlavě odvážný výtvor z dílny francouzských návrhářů ...

Vlk:

(K divákům) Nemám rád módní přehlídky. (Ke Karkulce) Hm...hm... dobře, Karkulko, jsi to ty, už tě poznávám. Přinesla jsi mi něco dobrého?

Karkulka:

Samozřejmě, babičko, třeba tu sklenici s medem, co máš pořád pod peřinou.

Vlk:

(Vytáhne zpod peřiny sklenici s medem a zašklebí se) Fuj, já nechci lepidlo, já mám chuť na nějaké dobré masíčko! (Nevšimne si přitom, že ho peřina poodkryla trochu více, než asi chtěl)

Karkulka:

(Zaraženě) Babičko, jak se jmenuje tvoje nemoc?

Vlk:

Moje nemoc se jmenuje hlad!

Karkulka:

Aha, já myslela, že ušizmus, protože máš tak veliké uši!

Vlk:

To je proto, abych tě lépe slyšela, děvenko!

Karkulka:

Babičko, a proč máš tak veliké oči?

Vlk:

Přece abych tě lépe viděla, děvenko!

Karkulka:

A babičko, proč máš tak veliké zuby?

Vlk:

Zuby? (Přemýšlí) Pročpak mám tak veliké zuby ... Aha, už to mám! Pojď se mnou do jídelny, tam ti to řeknu! (Zvedá se z postele, bere si hůlku) A pomoz mi, vidíš přece, jaká jsem nemocná. (Karkulka jí pomáhá, zajdou do zákulisí, slyšíme vlka) Abych tě lépe snědla! Mňam, mňam, mňamiky mňam ... (Přibelhá se na scénu, drží se za břicho, odfukuje) Uf, to bylo ale sousto, tahle Karkulka. Já už nemůžu, já jsem celý zchvácený, já si musím odpočinout, já se musím napít. (Sedne si těžce na postel, v košíku vyhledá láhev nějaké limonády, napije se)

Karkulka:

(Za scénou, slyšíme ji jako z břicha) Babičko, já budu celá mokrá, tady prší limonáda!

Vlk:

(Poklepe si na břicho) Ticho tam bude, já chci spát.

Babička:

Hlavně si nelehej na břicho, ať nás nerozmačkáš!

Vlk:

Ještě si budou vybírat, babizny jedny. (Zívne si) A já jdu sladce spát. Dobrou noc. (Lehne si, usíná a začne chrápat)

 

 

 

 

 

5.

Myslivec:

(Vyjde ze zákulisí, prochází se po scéně, zpívá si) Já jsem malý mysliveček, sotva flintu nesu ... (Sundá si pušku ze zad, otírá si čelo) Uff, to je ale dneska horko. Sluníčko, ty mi to děláš schválně! (Zarazí se, naslouchá) Á, bude bouřka, v dálce hřmí. Asi dneska zmokneme. (Pušku si dá zpět na rameno, vykračuje po scéně a zpívá dál) Hodím si ji přes rameno a pospíchám k lesu ... (Zarazí se, znova naslouchá) To je zajímavé hřmění, jako by někde v křovisku chrápal vlk s plným panděrem ... Ale ne. To vychází tady od chaloupky. Babička asi v noci nemohla usnout a tak spí přes den. (Jako že nakoukne přes okno do chaloupky) To je zvláštní, ta babička má nějaké divné uši, takové dlouhé, to jsem si na ní nikdy nevšiml, a ty zuby, takové obrovité ... Ha, to je vlk! Jen počkej, potvoro, už jdu dovnitř! (Zajde do zákulisí a hned vyjde zpět na scénu u postele) Vlk si klidně spí v babiččině posteli. Kdo to kdy viděl? Ale kde je babička?

Babička:

(Za scénou, slyšíme ji jako z břicha) Tady jsem!

Myslivec:

Odkud ta babička volá, kde jen může být?

Babička:

No přece tady, dole!

Myslivec:

Aha, už to mám, Babička se asi schovala pod postel! (Kleká si na zem, dívá se pod postel) Tady nikdo není, vidím tu jen košíček, ale ten je asi od Karkulky. Vida, je tady i Karkulka. Kdepak je?

Karkulka:

Já jsem taky tady!

Myslivec:

(Zadívá se na peřinu, odhrne ji, přiloží ucho vlkovi na břicho) Babičko, jste tam?

Babička:

Ano a je tady tma!

Karkulka:

A vůbec se nám tady nelíbí.

Myslivec:

To vám věřím. Nebojte se, hned s tím něco udělám. (Postaví se) Hej, spáči, vstávej!

Vlk:

(Lenivě, zívá) Chce se mi spát, kdo mě to budí?

Myslivec:

Otevři oči a uvidíš.

Vlk:

Jééé, myslivec, pomoc! (Schová se pod peřinu)

Myslivec:

Vlku, utíkej!

Vlk:

Už běžím! (Vyhrabe se z postele, je těžký, nejde mu to, těžkým pomalým krokem se plouží do zákulisí) Já utíkám, já běžím, já letím!

Myslivec:

Jen běž, daleko mi neutečeš. (Odejde za scénu) Už tě mám, vlku!

Vlk:

(Za scénou) Jauvajs, to bolí, to je horší než u zubaře!

Myslivec:

(Za scénou) Nestěžuj si. Až budeš místo babiček a Karkulek pojídat zeleninu, tak tě nebude nic bolet! Tak, tady je babička a tady Karkulka.

 

(Babička, Karkulka a myslivec vyjdou na scénu)

Babička:

Děkujeme vám, pane myslivče, už jsem měla strach, že v tom břichu zůstaneme navěky. (Zkouší se hýbat, skoro tancuje) Hele, podívejme se, mi se v tom břichu dočista ztratilo revma!

Myslivec:

Vypadá to, že břicho je lepší než bahenní lázně. Ale co uděláme s vlkem?

Karkulka:

Zavřeme ho do chlívku a uděláme z něho kozu!

Myslivec:

Já mám lepší nápad. Dáme ho do zoo, tam si ho celého sešijí a budou ho ukazovat dětem.

Babička:

Tak. To aby děti věděly, že nemají chodit zkratkou, když jim to maminka nepovolila. Viď, Karkulko?

Karkulka:

(Pípne) Tedy ...ano ...

Myslivec:

Jdeme do zoo.

Karkulka:

Jdeme do zoo, hurá!

 

(Všichni odběhnou do zákulisí)

 

 

 

 

 

 

 

(Konec pohádky)

 

Zpět