Žáci a učitelé v moderním světě

01.09.2011 21:27

Někteří pedagogičtí pracovníci se domnívají, že děti a učitelé to dnes mají těžší než dřív. Poukazují na to, že se změnily děti, že se změnili rodiče a že se změnilo i to, co rodiny očekávají od školy. Podle pedagogů žáci teď vydrží být pozorní kratší dobu a vzájemně se k sobě chovají jinak.

Existuje mnoho teorií, kkteré se sanží tyto změny vysvětlit. Víme, že rodinní příslušníci spolu tráví méně času a že děti jsou vásnivými konzumenty televizních programů a počítačových her. Počet dětí bez dozoru se zvýšil. Mnozí rodiče mají osobní problémy nebo jsou ohroženi nějakou závislostí. V důsledku rozvodu žije stále více potomků buď jen s otcem, nebo jen s matkou. Děti méně sportují a mnohé se nepravidelně a nekvalitně stravují.

Jiní pedagogové si stěžují, že ani malé děti už nejsou taková neviňátka a jsou méně zdvořilé než dřív. Domnívají se, že neomalenému chování se naučily z televizní obrazovky. Pro mnohé děti je stále těžší uspokojivě vycházet s ostatními. Nevědí, jak navázat kontakt s jinými dětmi, nejsou dostatečně schopny objasnit rozdíly nebo se bavit o důležitých věcech. Při vzájemné komunikaci mají nevhodné poznámku, je jim zatěžko pozorně naslouchat.

Mnozí učitelé musí vynakládat více času, aby si zjednali disciplínu, a stěžují si, že se pak mohou méně věnovat milým, přátelským dětem. Často hovoří o začarovaném kruhu. Mají bezpočet neposedných žáků, proto strukturují práci ve třídě pevněji, což má zase za následek, že zbývá ještě méně času na interakci mezi žáky. Ti proto nemohou zlepšovat své sociální dovednosti a zůstávají agresivní. Učitelé se pak sanží ještě důrazněji zasahovat a víc členit program.

Také atmosféra v roinách se změnila. Život rodičů i dětí je rychlejší a mají méně času jeden na druhéhoí, na společné akce a na rodinné rituály. Mnozí otcové a matky jsou pyšní na to, že vydělávají víc peněz a že mají vyšší životní úroveň, než měli jejich rodiče. Větší potřeba peněz však vede současně k tomu, že otec i matka usilovněji a déle pracují. Dřív musela rodina zápasit s vnějšími problémy, protože byl nedostatek jídla a špatné bydlení, dnes mají rodiny naopak vnitřní problémy. Reagují citlivěji na napětí v rodinném soužití, na chyby a opomenutí jednotlivých členů. Zatímco vnější hrozby často rodinu stmelují a posilují, vnitřní pnutí její soudržnost oslabuje. Ironií je, že rodinní příslušníci, kteří žijí ve stejném domě, jsou si často navzájem zcela cizí. Když spolu dnes členové rodiny špatně vycházejí, stává se častěji než dřív, že se rodina rozpadne. Zdá se, žče rodiny,které jsou pod vnějším tlakem, trpí těmito problémy méně. Drží pohromadě a navzájemse podporují ve svém boji za přežití.

Žijeme v době poné protikladů. Děti a rodiče mají víc možností, jak se bavit, a současně se častěji nudí. Kultura staví pocity do středu pozornosti a přitom pozorujme úbytek empatie a ochoty pomáhat. Ačkoli existuje mnoho pomůcek, které nám mohou ušetřit čas, mámo ho stále méně. Působí víc sociálních pracovníků a terapeutů, a přesto narůstá počet lidí s vážnými duševními problémy. 

 

citace z knihy Klause W. Vopela, Skupinové hry pro život

Zpět