Zvuková stránka jazyka

14.09.2011 14:24

Opakování z min. hodiny:

 

Hlásky

Samohlásky - tóny.

Všech deset českých samohlásek (tj. 5 krátkých a 5 dlouhých) a 3 dvojhlásky:

  • krátké: a, e, i, o, u
  • dlouhé: á, é, í, ú; ó (vyskytuje se jen ve slovech přejatých, např. móda apod.)
  • dvojhlásky: v domácích slovech [ou] a v citoslovcích a přejatých slovech [au] a [eu]

 

Souhlásky

Souhlásky neboli konsonanty, při jejich artikulaci vytvářejí mluvidla proudu vzduchu překážku. Ve sluchovém dojmu převažuje šum.

Dělíme je:

  1. Podle místa artikulace v češtině na:
    • retné
      • obouretné: p, b, m
      • retozubné: f, v
    • zubodásňové
      • zubné: t, d, n , s, z, c, r, l
      • dásňové: š, ž, č
    • předopatrové: ť, ď, ň, j
    • zadopatrové: k, g, ch, x
  2. podle způsobu artikulace
    • závěrové: p, b, t, d ,ť, ď, k, g
    • polozávěrové: c, č
    • úžinové: f, v, s, z ,š, ž, j, x, h
    • kmitavé: r, ř
    • bokové: l
  3. podle průchodu dutinou
    • nosové: m, n, ň
    • ústní: zbytek
  4. podle účasti hlasivek
    • znělé: b, d, ď, g, z, ž, h, v, l, r, m, n, ň, j
    • neznělé: p, t, ť, k, s, š, c, č, f, ch, x

 

CVIČENÍ

rozdíl v délce:

  • slévá - sleva
  • vál - val
  • může - muže
  • drahá - dráha
  • poleva - polévá
  • krůta - krutá
  • zpráva - zprava
  • býlí - bili
  • hráčka - hračka
  • ráda - rada

Vysvětlete rozdíl:

  • nabýt - nabít
  • pýše - píše
  • umívá - umývá
  • výra - víra
  • vysel - visel
  • mys - mis
  • pyly - pili - pily
  • zavyl - zavil

 

Zásady správné výslovnosti

  1. spojování samohlásek
    • dvě sousední samohlásky jsou buď součástí jedné slabiky a mohou tvořit dvojhlásku - pak je výslovnost plynulá / moucha, kouř/ - nebo mohou náležet ke dvěma slabikám - pak se mohou vyslovovat buď s rázem nebo bez něho /neústupný, poučit/ 
      ráz - zvláštní začátek samohlásky po pauze /tzv. tvrdý hlasový začátek/
    • za závaznou se považuje výslovnost s rázem po neslabičných předložkách : k,s,v,z / k obědu, v Evropě, v okně, z Itálie/
    • Česká výslovnostní norma doporučuje v profesionálních mluvených projevech výslovnost s rázem i v některých dalších případech 
       
  2. spojování souhlásek
    1. asimilace (spodoba) znělosti
      • setkají-li se ve slově nebo na hranici předložky a jména párové souhlásky lišící se znělostí, rozhoduje o výslovnosti poslední souhláska
      • je-li pořadí znělá a neznělá, celá skupina se vysloví nezněle: hádka /hátka/, zpívá /spívá/, z prstu /sprstu/; je-li pořadí neznělá a znělá, celá skupina se vysloví zněle: prosba /prozba/, kdo /gdo/, s důvěrou /zdůvěrou/ - v češtině se tedy obvykle připodobňuje souhláska předcházející k souhlásce následující /znělostí/ - tzv.zpětná spodoba /asimilace/ znělosti
      • souhláska „v“ se ve spisovném projevu spodobou mění: vtom /ftom/, ale sama spodobu nezpůsobuje – neznělé souhlásky se před ní nemění: tvůj, květ
      • neznělé souhlásky „c“, „č“ se spodobou ve výslovnosti mění na /dz,dž/: leckdo /ledzgdo/, /lédžba/
      • zvláštním případem znělostní spodoby je výslovnost souhláskového spojení sh v témže slově - v současné mluvené češtině existuje dvojí výslovnost tohoto spojení: /sch/ i /zh/ - /schoda / i /zhoda/; druhá varianta je rozšířenější na Moravě. 
         
    2. volné vyznění (ztráta znělosti na konci slov)
      • znělá párová souhláska nebo skupina znělých párových souhlásek se mění na souhlásky neznělé na konci slova před pauzou: sud - /sut/ sjezd - /sjest/
         
    3. výslovnost stejných souhlásek
      • dvě souhlásky se vyslovují jako jediná: všude tam, kde necítíme sklad slova /nejčastěji na tzv. příponovém švu : Anna, panna, měkký, cenný, babiččin,leccos ...
      • jako jedinou vyslovujeme i souhlásky, které se staly stejnými spodobou: vítězství /vítěství/, Slezsko, užší 
         
      • dvě souhlásky se vyslovují zdvojeně všude tam, kde by mohlo dojít k závažným změnám smyslu nejjistější - nejistější, podaný - poddaný, racci - raci
      • na švu složených slov - půllitr, půlletý, dvojjazyčný
      • v příponách rozkazovacího způsobu zakončených na -me oznamme, uvědomme si
      • ve spojeních s částicí -li: věděl-li, říkal-li
      • na hranici dvou slov: byl lovec, náš Šimon 
         
      • zdvojená výslovnost se rovněž doporučuje:
      • na švu předpon před-, od-, nad- a slovního základu, který začíná souhláskami /t, d/:naddůlní, poddůstojník
      • na švu předpon roz- a bez a slov začínajících sykavkami /s,z/ : rozzářil, rozsah/
      • u slov s příponou: babiččin
         
    4. výslovnost souhlásky /j/ v tvarech pomocného slovesa být i jiných spojeních
      • v tvarech jsem, jste, jsme, jsou se počáteční /j/ nevyslovuje 
         
      • výslovnost /j/ se zachovává:
      • ve slovesných tvarech záporných a tam, kde sloveso být plní funkci slovesa plnovýznamového /obvykle je na něm ve větě větný přízvuk/: Myslím, tedy jsem.
      • na počátku slov, jako např.: jméno, jdu, jmění, jde o to
      • uvnitř slov půjdu, přijde, přijmi, půjčím

Nejčastější chyby ve výslovnosti

  • zjednodušená výslovnost na začátku slov
    když, který / dyš, kerý/,vždyť /dyť/ hřbitov, hřebík, hřeben
  • zjednodušená výslovnost uprostřed slov: 
    prázdniny /prázňiny/, švestka, šťastný, jablko
  • zjednodušená výslovnost na konci slov: 
    jedenáct /jedenác/
  • při výslovnosti souhláskových spojení s nosovými souhláskami se často mění  kvalita sykavek /s, š /: ženská /žencká/
  • nedodržování délky samohlásek
    /myslim, řikat, pívo/

Přípustná zjednodušování souhláskových spojení

  • dcera, srdce, ctnost /cera, srce, cnost/
  • džbán, džber - připouští se dvojí výslovnost
  • číslovky sedm, osm, sedmnáct... se vyslovují /sedum, osum /

 

 

Zvuková stránka věty

Zvláštními zvukovými prostředky věty jsou: melodie, důraz, tempo a pauzy.

Melodie

Melodie je průběh výšky hlasu při vyslovování věty. Jednotlivé druhy vět mají různou melodii. Zvláštní melodii mají věty s citovým zabarvením.

  1. Věty oznamovací mají melodii klesavou – na jejich konci klesáme hlasem. 
    Včera jsem s radostí udělal domácí úkol.
  2. Věty tázací mají odlišnou melodii podle svého druhu:
    • otázky zjišťovací (odpovídáme ano, ne, možná ...) mají melodii klesavě stoupavou: Udělal jsi domácí úkol?
    • otázky doplňovací mají melodii stoupavě klesavou nebo mají tónový vrchol na tázacím slově (zájmenu nebo příslovci): Kde jsi včera byl?
  3. Věty rozkazovací mají nejvyšší tón na počátku nebo před závěrečným klesnutím hlasu: Zastav se u ní! Dávejte si na to pozor!
  4. Věty zvolací mají na některém místě nápadné zvýšení melodie: Hošánek se nám vrátil! To je ale překvapení!

Důraz ( větný přízvuk)

Důraz je zesílený přízvuk na slově, které chceme pro jeho význam zdůraznit.

Posuďte věty. Jak se obměňuje jejich význam podle důrazu na různá slova?

Půjčím Zdeňkovi telefon.
Půjčím Zdeňkovi telefon.
Půjčím Zdeňkovi telefon.

Zpět